Jak jsem se tam dostal, mami?

Nečekejte, že jim to vysvětlí kamarádi, nebo že je na prahu puberty poučí otec. Přijde to mnohem dřív. Budiž vám drobnou útěchou, že obvykle v obráceném pořadí. Takže nejprve "jak jsem se dostal ven" a teprve poté "jak jsem se dostal dovnitř."

Jsem zastánkyní pravdivého informování a navíc, nerada bych, aby na tom moje děti byly podobně jako já. Tedy že by si ještě v deseti letech myslely, že k plození dětí dochází výhradně po svatbě jakýmsi samoopylovacím procesem. To není výtka směrem k mým rodičům. Nepochybuji o tom, že by mi maminka byla všechno vysvětlila, kdybych se bývala více ptala. Ale já byla v těchto ohledech dost výrazně a dost dlouho jakási zamrzlá...Každopádně domluvili jsme se s mužem, že našim synům nebudeme nic skrývat. Koneckonců máme oba přírodovědné vzdělání a nic fyzického nám není cizí.
Začalo to tím, že náš Nejstarší, tehdy čtyřletý roztomilý chlapeček, sbalil na podolském koupališti dvě náctiletá děvčata a sdělil mi s rozhodností celého muže: "Maminko, já si je oženim obě!" Holky se smíchy málem utopily a přede mnou vyvstal problém, jak vysvětlit synkovi, že víceženství ve střední Evropě jaksi nefrčí. Snažila jsem se  přiblížit mu krásy monogamního soužití, ale marně. Beru jako úspěch, že se nakonec nerozhodl pro odjezd do Arabských Emirátů, ale pouze pro život v jakési variantě švédské trojky. Nedokázala jsem ho totiž přesvědčit, že jeho vyvolené s plánem na společnou domácnost zřejmě nebudou nadšeny ("A proč, mami?"), ani že místní úřady mu dva sňatky prostě nepovolí ("To nevadí, já budu mít jednu na doma a jednu do práce.")
O pár měsíců později, když mi vyrostlo břicho s jeho nejmladším sourozencem, začal logicky uvažovat o tom, jak brášku dostaneme ven. Už je to tady! řekla jsem si a vysvětlila mu, že miminko si to zařídí samo. Až bude dostatečně veliké a do bříška se nevejde, bude se snažit vylézt. A já budu moc a moc tlačit až ho vytlačím ven. Následovala chvíle ticha, kdy si Nejstarší mou odpověď rovnal v hlavě. "Ty ho vykadíš, mami?" otázal se pak. Úsměv mi ztuhl na rtech. Musela jsem si přiznat, že pravdivé informování mi asi ještě dá zabrat.  Přidala jsem tedy k výkladu speciální "dírku na miminka". Samozřejmě, že ji chtěl vidět. Samozřejmě, že jsem mu ji neukázala.  I pravda má své hranice.
Když se mimino narodilo, nadešel Ten okamžik. Chvíle, kdy Nejstarší začal bádat nad vznikem života. Faktem je, že mu k tomu trochu napomohl manžel ve snaze jednou pro vždy ukončit diskusi o tom, jak strašní jsme rodiče, když jsme ho odmítli vzít k porodu. "Až si uděláš vlastní děti!" utnul veškeré dotazy na to, kdy mu tedy jako umožníme sledovat "vyrození" nějakého nemluvněte. Bylo mi jasné, co bude následovat . "A jak si je udělám?" Přišel čas na pohádku O semínku a vajíčku...
Náš Nejstarší tedy ví v necelých šesti letech všechno. Proč, jak, čím i kudy. Nezdá se být nějak ohromen nebo znechucen. Jediným vedlejším efektem tak je, že nás nutí do produkce dalších sourozenců, zřejmě aby mohl proces tvorby sledovat v praxi. Doufám, že dalším vedlejším efektem nebude to, že se stane ze studijních důvodů tatínkem už v šestnácti.  Ale zatím to vypadá, že snad ne. Dneska cestou do školky mi totiž řekl: "Maminko, já si vezmu za ženu někoho jako ty!"