docela zajímavá je ta setrvačnost

Ochranitelský stát dovedli téměř k dokonalosti sociálisti. Současná vláda to pomalu a opatrně (přece jen není tak pravicová, jak se staví)  vrací blíže k normálu.

Výsledek: jedna skupina kvílí, že stát je málo ochranitelský (poplatky u lékaře, nejsou školky...), druhá skupina kvílí, že stát je příliš ochranitelský...

Když už si čtete něco o o tom,

jak vypadaly daně v r.1908, tak si také přečtěte něco o tom, jak vypadala mezigenerační solidarita v podobě instituce zvané vejmínek. I na internetu se ledacos najde:

Těžko soudit, protože jsem dobu vejminků nezažila, ale můj tchán, kterému je skoro osmdesát, a pochází z velmi velké rodiny z Krkonoš, se k vejminku vyjádřil takto: "Jo vejminek, to dědu s babičkou šoupli bokem a v horších zimách je nechali umřít hladem nebo zimou".On to, na rozdíl ode mě, zažil. Stejně jako jiné, pro mě nepředstavitelné věci. Je ze 13 (do dospělosti přeživších) dětí a vykládal: "Napřed jsme se narodili tři kluci, pak tři holky, pak tři děti, které všechny do roka umřely ..." http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/prisp.asp?id=8564034

Jinak řečeno, ta mezigeneračwní solidarita za účasti státu funguje lépe než bez něj.

Re: Když už si čtete něco o o tom,

a nenapadlo vas nekdy, ze tehdejsi umtnost mohla mit tez co do cineni s tehdejsi urovni zdravotnictvi, hygienickych podminek a podobnych zelezitosti ?

nic to nemeni na faktu, ze kdo solidarni byt CHCE, klidne muze, at jiz funguje libovolny system ... avsak ten, kdo NECHCE, a je naprosto jedno z jakeho duvodu, tak v soucasnem "socialne spravedlivem" proste MUSI ... coz je nejvetsi problem. nemam nic proti libovolne vysoke mire solidarity - pokud se ta solidarita nebude dotykat moji osoby.

Pečovatelský stát

je neštěstí, tragédie, zločin. Působí rozvrat mezilidských vztahů. proč taky udržovat nějaké vztahy se všemi  těmi  opruzy. Klidně je můžu všechny naštvat, ať mi skočí na ptáka. Můžou mi být ukradeni. O mně se postará dobrotivý stát. kdyby mne snad neměli rádi nebo se jako milující bližní alespoň netvářili, stát se mne zastane  a to by v tom byl čert, aby tu bandu nesolidární nepřinutil klopit. 

Mám dost.

UIž mě to vážně nebaví. Kdo není ochoten se o sebe postarat sám, ať chcípne. My ostatní, kteří vyděláváme, se domluvíme, za jakých podmínek a kolik jsme ochotni dát na tzv solidaritu. Kdo na ní není schopen ze svého dát ani zlámaný padesátník, ať laskavě drží hubu. Upozorňuju, že jsem spíš podprůměrně vydělávající člověk, ale odmítám, aby nějaká rozmnožující se vyžírka mi vysvětlovala, co je to "solidarita". Já se o sebe umím postarat líp za své peníze. Nepotřebuju, aby mě a ostatním nějaký hajzl vzal polovinu a říkal tomu spravedlnost.

Před sto lety a teď

Život před sto let a v současnosti se nedá srovnávat v ničem. Tedy těžko i v péči o rodinu (ať směrem staří - mladí, nebo naopak). Navíc není pravda, že se společnost nestarala (jak tehdy uměla) o staré - chudobince a pastoušky mluví za vše. Jen to nebyla starost státu, ale obce. Dnes, když není obecní příslušnost se musí starat stát. Že se starají obce (domy seniorů) je z tohoto pohledu anachronismus.