Pokušení intelektuála Hájka

Intelektuálové mají těžký život. Kromě toho, že tráví většinu života přemýšlením o hlubokých otázkách života a smrti, o zásadních vědeckých problémech, o problémech filozofických a náboženských, což je samo o sobě dosti vysilující, musí čelit i neustálému nutkání sdělovat své vrcholně promyšlené názory okolnímu světu. Dosažení jisté úrovně intelektuální obratnosti v nich vyvolává pocit, že dokáží porozumět prakticky čemukoliv a to lépe než kdokoliv jiný. Tomu je těžké se ubránit a tak se zhusta setkáme s tak smutnými případy jako je pan Petr Hájek.

Přestože se v titulku i úvodním odstavci odkazuji na pana Hájka, nechci tu teď rozebírat jeho konkrétní výroky, ale spíš se trochu zamyslet nad tím, co se člověku, byť nepochybně inteligentnímu, může přihodit. Nejde totiž zdaleka jen o případ pana poradce, který je teď tak mediálně viditelný (což může být samozřejmě i jedním z důvodů jeho exhibice). Obávám se totiž, že to je poměrně rozšířená nemoc intelektuálů.

Člověk brilantní ve svém oboru se může snadno stát jaksi obecnou celebritou s právem vyjadřovat se prakticky k čemukoliv a dokonce se to od něj i očekává. Tedy nic proti tomu. Často jsou tyto názory velmi inspirativní. Ale případ pana Hájka ukazuje jak to vypadá, když se myšlenkové pochody utrhnou ze řetězu a jejich autor ztratí sebekontrolu. Byť může mít v něčem i pravdu, je až příliš zjevné, že hlavní zásadou pana Hájka je postavit sílu svého mozku proti názoru primitivní většiny. Ať se děje, co se děje.

Může se to zdát jen jako banální úsměvný případ, ale i ten dokázal lehce rozčeřit česko-americký diplomatický rybník. Intelektuálové mohou být totiž i poměrně nebezpeční. Například nechápu proč se mluví o zradě nebo slepotě intelektuálů v souvislosti s nástupem komunismu. Komunismus i všechny další ismy jsou přesně hracím polem intelektuálů. Spřádat sny a teorie o ideálním světě, to je jejich. Oni neměli co zradit, oni to celé vymysleli a vedli o tom salonní debaty. Jistěže ne všichni, čest světlým výjimkám.

Já mám intelektuály rád, dobře se s nimi povídá a jsou i chvíle kdy si na intelektuála sám rád hraju (možná, že právě teď :-) ). Ale dávám si na ně majzla. Dobrý intelektuál totiž dokáže přesvědčivě zdůvodnit téměř cokoliv a to mě právě děsí.

Takže jsem rád, že pan Hájek zatím vzbuzuje spíš zvědavost a údiv a možná někdy úsměv. Až začneme brát intelektuály smrtelně vážně, začnu se bát.