Lepší teplý tatínek než studený sirotčinec

Snahy umožnit homosexuálním párům adoptovat dítě narážejí prozatím na silný odpor veřejnosti. Ten pramení hlavně ze zažitých předsudků a bohužel tak brání řadě dětí opustit brány výchovných ústavů. Mám za to, že pro budoucí vývoj dítěte je nejcennější fakt, že patří do rodiny, která je miluje a sexuální orientace potenciálních rodičů je jen jeden z mnoha aspektů, které hrají roli podstatně méně důležitou.

Nejsem psycholog a nedokážu odborně posoudit jaký vliv může mít na dítě výchova v homosexuální rodině. Ale vím, že řada takových rodin již dnes funguje. A také vím, že děti vyrůstají i v rodinách, které byť jsou sexuálně zcela konformní, způsobují svým dětem přesto velké trauma. Ať už se na dětské psychice podepisují špatné rodinné vztahy, nezájem rodičů nebo třeba hmotné poměry v rodině.

Svým způsobem je dítě poznamenáno v každém případě, kdy jsou jeho rodiče něčím odlišní nebo vyjímeční. Leccos by určitě mohly vyprávět jak děti slavných rodičů, tak třeba děti rodičů, kteří trpí nějakou závažnou chorobou nebo postižením.

Ve srovnání s tím se mi nezdá homosexuální orientace rodičů nijak zvlášť traumatizující. Názor, že to může mít vliv na sexuální orientaci dítěte je myslím zcela lichý. A ostatně si myslím, že není žádný důvod, aby rodiče své dítě v tomto směru jakkoli ovlivňovali. Homosexuálové nemají dnes rozhodně na růžích ustláno a každý, i homosexuální rodič jistě s radostí uvítá, že jeho dítě může žít podstatně jednodušším životem heterosexuála.

Slýchám i argument, že povolení homosexuálních svazků, neřku-li adoptování dětí, nabourává tradiční pojetí rodiny. I tento názor považuji za předsudek. Nemyslím si, že by se lidé při zakládání rodiny nějak zvlášť ohlíželi na to, jak řeší své vztahy homosexuálové. Rozpad tradiční rodiny probíhá už delší dobu. A daleko spíše za něj může podle mě probíhající emancipace a relativní ekonomická soběstačnost žen. Rozhodnutí o osudu rodiny již není diktováno ekonomickou závislostí ženy na muži a je tedy jednodušší nefungující manželství ukončit. Dokonce bych řekl, že je to v jistém smyslu pokrok.

Pokud jde o děti v homosexuálních rodinách, to hlavní vyjadřuje už název tohoto článku. Souhlasím s tím, že nejlepším prostředím pro dítě je standardní heterosexuální rodina. Ale myslím, že i ne zcela standardní rodina může dát dítěti víc než výchova v sebelepším ústavu. Dětská psychika je samozřejmě křehká a je na posouzení psychologů a dalších odborníků, co je pro dítě přínosem a co mu naopak může ublížit.

Je známo, že v porovnání s ostatními zeměmi je v Čechách počet adoptovaných dětí relativně malý. Můj soukromý názor je takový, že by se podmínky pro adopci měli poněkud liberalizovat a nevidím důvod, proč neuvažovat i o adopci homosexuálními páry nebo třeba i jednotlivci, kteří by prokázali, že se dokáží o dítě postarat. Jde jen o to nastavit v systému priority a pravidla, která by pochopitelně upřednostňovala adopce do standardních rodin, ale zároveň umožňovala za určitých podmínek i další varianty.

Ze statistik Ministerstva vnitra vyplývá, že až 50% dětí, které stráví celé své dětství v dětském domově, páchá trestnou činnost. Není to jistě vina dětských domovů, ale celkem jasně to ukazuje, jak velkou roli ve vývoji dítěte a jeho charakteru hraje rodina. 

Jako základní kriteria pro adopci vidím schopnost potenciálních rodičů poskytnout svému dítěti lásku, materiální zajištění a určité morální hodnoty. Pojem morálních hodnot je jistě hodně obecný pojem, ale jádro sporu o adopce dětí homosexuálními páry spočívá zřejmě právě zde. Byť je homosexualita určitou odchylkou od normálu, není to rozhodně charakterová vada.

Zkusme se zbavit předsudků a falešných nálepek. Tenhle článek nelobuje za práva homosexuálů, ale za práva všech těch dětí, které by rády našly svou vlastní rodinu a zatím čekají bohužel marně.

(A jen tak na okraj pro případné kritiky – já sám jsem heterosexuál)