Spádovost po pražsku aneb jak se stát astronautem díky mateřské škole na Praze 6

Znáte ten pocit, když se rozhodnete přihlásit své tříleté dítě do mateřské školy a připadáte si, že právě podáváte přihlášku na NASA? Ano, to je běžná zkušenost rodičů z Prahy 6.

Gratuluji, právě jste se ocitli v galaxii bez spádovosti – zemi, kde se školky vybírají stylem „zasaď a čekej, jestli něco vyroste“.

Mise: Dostat dítě do školky

Na papíře to vypadá jednoduše – „přijímání dětí podle kritérií, která předcházejí diskriminaci“.
Ve skutečnosti? Systém tak demokratický, že spádovost platí pro celou Prahu 6.
Ano, slyšíte správně – pro celé území, které má rozlohu menšího okresu a počet školek, které by se daly spočítat na prstech jedné školní jídelny.

Každá maminka proto posílá žádosti jak o život – pět, deset, patnáct přihlášek.
A tak se z běžné registrace stává loterie, kde se sčítají přihlášky, duplikují přihlášky a ředitelky školek se utápějí v administrativním Tetrisu.
A pak to vypadá, že je o školku „ohromný zájem“.
Realita? Polovina těch dětí existuje jen na papíře, jako duchové z matriky.

Bodový systém aneb matematika pro zoufalé

Nejdůležitější položka: trvalý pobyt – 50 bodů.
Jenže háček je v tom, že spádovost nikdo neaktivoval.
Takže celá Praha 6 je jedna velká „spádová rodina“.
To je jako by se řeklo: „Máte trvalé bydliště na Zemi? Gratulujeme, jste spádoví.“

Spádová turistika – nový národní sport

A teď perlička: děti, které mají trvalé bydliště na druhém konci Prahy, se najednou zázrakem objevují na Praze 6.
Bez rodičů, bez kufrů, bez vysvětlení.
Zřejmě geniální děti, které se samy přestěhovaly.
Když zvládneš změnit trvalý pobyt v předškolním věku, můžeš rovnou mířit na Harvard.

Ale není to chyba dětí ani rodičů.
To jen systém nehlídá, co by měl hlídat.
A kde není kontrola, tam bují kreativita – česká národní vlastnost.

Tři roky a konec hry

Rodičovská se zkrátila na tři roky.
Takže stát vám vlastně říká: „Po třetích narozeninách by dítě mělo jít do školky.“
Jenže systém vzkazuje: „Haha, zkuste to.“
A tak maminky běhají mezi školkami, jako by hrály soutěž Najdi místo, než ti vyprší rodičák.

Statistiky, které by rozbrečely i úředníka

Na portálu „jakdoskolky“ by se dalo během deseti minut zjistit, kolik přihlášek je duplicitních.
Jenže proč to dělat, když můžeme dál věřit, že každé dítě má pět klonů?
A tak se rodiče modlí, že dostanou dítě alespoň do třetí nejbližší školky.
Pokud máte štěstí – do druhé.
A pak vám někdo z radnice napíše:
„Bylo by vhodné, aby rodiče vodili děti pěšky.“
Ano, jistě, pěšky. Tři kilometry s batohem, deštěm a dalším dítětem v kočárku.
To zvládne každá superhrdinka.

Závěr mise

Milí radní, přejeme vám krásný den z vesmíru jménem Praha 6 – planeta bez spádovosti.
Systém, který by rozplakal i Excel.
A my rodiče, co v něm žijeme, už ani nepotřebujeme kávu – máme totiž adrenalin z přijímacího řízení.

Takže pokud si taky myslíte, že dítě by mělo mít šanci dostat se do školky poblíž domova, karmujte. Nechci revoluci. Jen chci, aby tříleté dítě mělo místo ve školce dřív, než poletí do vesmíru.