150 dětí v školce, žádný přechod, aneb bezpečnost dětí po česku

150 dětí v mateřské školce, žádný přechod před mateřskou školkou a jedna cedule na půl žerdi. Vítejte v srdci Evropy. V civilizované zemi. V metropoli. V Praze 6. Konkrétně ve Vokovicích

Máme tu školku – Mateřskou školu Vokovická. Navštěvuje ji zhruba 150 malých dětí. Víte, co nemáme? Přechody.

Tedy, nějaké jsou. Ale jeden z nich je spíš pro hazardéry, druhý pro optimisty, a třetí – ten bezpečný – jeden jediný, by měl asi nést oficiální název: „Světýlko naděje“.

Cedule „POZOR DĚTI“ – varianta origami

Jasně, máme i značení. Třeba ta malá cedulka „Pozor, děti“ na jedné straně. Taková ta, co připomíná víc dětský piknik než výstrahu. A na druhé straně? Velká cedule. No, velká… teoreticky. Prakticky je na půl spadlá, takže varuje hlavně krtky a nižší psy.

Ale nebojte se, Praha 6 ví, co dělá.

Ještě před otevřením školky jsem se úřadu zeptala: „Plánujete přechody? Značky? Cokoliv?“ Odpověď? Ticho. Čtyři měsíce. Žádná odpověď je taky odpověď.

Zóna 30 – ale jen na papíře

Celá Vokovická je podle městské části ve „zklidněné zóně 30 km/h“.
Zní to krásně, že? Jenže statistiky GEMOSu jasně ukazují, že 80 % řidičů tam 30 prostě nejezdí.

Ale to nevadí, podle Prahy 6 "v zóně 30 nejsou přechody potřeba“. (Logika? Zřejmě někde mezi kávovarem a šanonem na odboru dopravy.)

Učitelky jako hrdinky každodenního boje

A tak tu denně učitelky s dětmi přecházejí vozovku, často bez značení, bez přechodu, bez brzdícího auta v dohledu. A jedna z tras – směrem na Divokou Šárku – vede přes přechod za zatáčkou. Takový ten přechod, kde si říkáte: „Jestli dneska přejdu, dám si večer víno.“

Tragikomedie bez konce?

A tak se ptám: Je opravdu normální otevřít školku pro 150 dětí a neřešit přechody? Nemělo by být součástí plánování veřejné budovy automaticky i zvýšení bezpečnosti v jejím okolí?

Místo toho se bezpečnost začne řešit až po kolaudaci, až když už děti dávno do školky chodí, rodiče se křižují a učitelky si možná pořizují reflexní brnění.

Otázka na závěr:

Dostanou staré Vokovice přechody, které nebudou jen iluzí bezpečí? Nebo si na každé dítě pořídíme malý blikající maják a přání hodně štěstí?

V každém případě – vítejte v zóně 30. Zóně, kde prý přechody nejsou třeba. Zóně, kde si zřejmě i bezpečnost hraje na schovávanou.