Video záznam talk show s Věrou Čáslavskou ze Švandova divadla

Jméno Věra Čáslavská není třeba obšírně představovat. Zná ho každý. Nebo minimálně skoro každý. Od Věřiných vrstevníků až po ty nejmladší. Znají ho sportovci, ale také lidé, kteří nikdy žádný sport nedělali, tedy včetně mě, a to je co říct. Mnohonásobná olympijská vítězka a držitelka spousty medailí z různých světových klání v gymnastice. A zároveň legenda a symbol touhy po svobodě.

Věra Čáslavskáarchiv VČ

Když Věra Čáslavská vstoupila 29. října 2012 večer na pódium, beznadějně vyprodané hlediště Švandova divadla tleskalo tak bouřlivě, že to vypadalo, jako kdyby právě končilo skvělé představení. A na konci… Na konci všichni vstávali a tleskali vestoje. Standing ovation jsme ve Scénických rozhovorech zažili jen jedinkrát, a to když byl v roce 2005 mým hostem Václav Havel, který takto veřejně vystoupil poprvé od doby, kdy mu vypršel prezidentský mandát.

Havla tu nezmiňuji náhodně. Věra Čáslavská pracovala v jeho početném týmu od prvních dnů, kdy byl ještě v roce 1989 zvolen hlavou státu. Několikrát ho v rozhovoru vzpomenula. I to, že má v držení jeho skleněné křídlo. Tato část se do následujícího sestřihu nedostala. Šetřím si ji na prosinec, na první smutné výročí Havlova úmrtí. Ta historka se odehrává zrovna v den pohřbu prvního českého prezidenta, ale vlastně není vůbec smutná. Spíš fascinující, stejně jako příběh a osobnost Věry Čáslavské samotné.

Před začátkem mi v šatně říkala, že sbírá střepy, protože jí už léta přinášejí štěstí. A že kamkoli přijde, tam se něco rozbije. Po skončení našeho devadesátiminutového rozhovoru jsme byli opět v šatně a kulisáci rozbili zářivku. Hned si jeden střep nechala. A potom, když jsme ještě dlouho seděli v pěti u jednoho stolku ve švanďácké kavárně, rozbil někdo za barem půllitr. Běžte pro střep, poprosila mě hned Věra. Šel jsem za bar a přinesl ten největší. Věra řekla: teď se na něj všichni podepíšem a vy si ho necháte, ať vám a divadlu přináší štěstí. Pocit štěstí a radosti si v ten večer ovšem odnášeli všichni, kteří měli tu kliku a lístek si koupili včas, protože na mnoho desítek dalších se ten večer už nedostalo. Zklamaně odcházeli od pokladny.

Tento sestřih je tedy malé připomenutí pro ty, kteří tam byli a všechno to viděli, a dárek pro všechny z vás, kteří prostě máte rádi Věru Čáslavskou. Ti, kteří Věru Čáslavskou neznají, ji po zhlédnutí tohoto sestřihu začnou nejspíš milovat, pokud si ji už nezamilovali v dokumentu Olgy Sommerové Věra 68.