Čunka „zařízli“ velcí kluci s penězi

Je až dojemné,jak Jiří Čunek vnímá příčiny svého nedávného odchodu z tzv. nejvyšší politiky. On, s čistým štítem z minulosti, přišel mezi velké politické hráče. Nechtěl přistoupit na jejich špinavé praktiky a tak musel být odstraněn. „K velkým klukům s penězi a mocí přišel někdo z Valašska a to jim vadilo“ řekl mj. v sobotním rozhovoru pro deník Právo.

Během rozhovoru sice několikrát odmítá výraz konspirace, ale zároveň popisuje chování svých oponentů, které vedlo k jeho vynucené rezignaci, způsobem který nelze jinak, než jednoznačně konspiračním nazvat.

On, Čunek jediný bez viny, byl „ukamenován“ Topolánkem, Kalouskem a jejich pomocníky. Ti díky tomu, že disponují značnými finančními prostředky a vědomostmi, dokázali zařídit, že tato teprve nedávno vzešlá hvězda české politiky byla takto brutálně shozena s politické oblohy.

V celém článku nepřipustil Čunek jediné své pochybení, s výjimkou toho, že neměl takové silné zázemí, jako jeho odpůrci, takže nedokázal efektivně čelit promyšleným pokusům o jeho diskreditaci.

Pan Čunek se stal „slavným“ díky vystěhování Romů z obecních bytů ve Vsetíně v roce 2006.

Pak jej začaly proslavovat jiné kauzy z minulosti. Sexuální „harašení“ na radnici ve Vsetíně (harašil údajně na sekretářku Urbanovou), úplatek „půl mega“ v únoru 2002 tamtéž atd. Zatím jediný prokázaný, ale z pohledu obecné morálky, hnusný čin, byl pobírání sociálních dávek v době, kdy disponoval několika miliony na svém účtě.

Tyto kauzy paradoxně nezpůsobily Čunkův odchod z politiky, ale měly za následek ochromení vládnutí v České republice minimálně na půl roku. Díky neustálému tlaku „paroubkovců“ na odstoupení Čunka, Topolánka nebo rovnou všech ministrů se nevládlo, ale parlament místo schvalování zákonů neustále řešil věci více či méně související s Čunkovými kauzami.

Tenkrát Čunka Topolánek odmítl odvolat, i když si musel být vědom, že by mu to uvolnilo ruce. Ale touha Čunka po uchování si tak rychle nabyté moci přesáhla míru racionality, a tak si Topolánek ze strachu o rozpad křehké koaliční většiny, netroufl postupovat jinak. Proto je dost nepochopitelné Čunkovo prohlášení, že mu jeho odpůrci „mazali schody“ již ode dne, kdy byl zvolen senátorem. To by totiž znamenalo, že propásli ohromnou příležitost. Totiž zatáhnout jen smyčku, kterou si naivní Valach sám nasadil kolem krku.

Tou dobou již probíhala i další kauza. Obvinění Čunkových svědků z křivého svědectví. Podali jej ve snaze poskytnout mu alibi. Proč potřeboval falešné alibi, ví asi jen sám Čunek a ti kdo mu jej poskytli.

Už v momentě, kdy vyšla najevo záležitost se zneužitím sociálních dávek, byla jediná možná alternativa pro politika, který byl navíc zvolen za křesťanskou stranu. A to rezignace, složení mandátu a odchod.

Tuto sebereflexi, po celou dobu, co šlape v politickém porcelánu, Jiří Čunek nedokázal udělat. Nejenom že tím způsobil značné škody celému státu tím, že vědomě blokoval chod zákonodárného sboru, ale ještě více pokroutil již tak pokřivený obraz morálky českých politiků.

Proto mně vadí, když se z rozhovoru v novinách dozvím, že nejenom dodnes nic nepochopil a tvrdí, že vinu je možné hledat jedině u těch ostatních, ale ani necítí potřebu se omluvit. Když už ne za své kauzy, tak alespoň za to, že nezvládal funkci ministra pro místní rozvoj, a nepoznal včas, že jeho ministerstvo je v rozkladu.