V Evropě jsem několikrát slyšel výraz "americká tvrdost". Má se projevovat tím že Američan v tísni nemůže spoléhat na pomoc od státu, od obce nebo od bližních a musí najít řešení sám.
V osmnácti...
Americká sociální síť samozřejmě existuje, ale něco na tom je a na ten výraz jsem si vzpomněl při čtení fejetonu s podobným titulkem - Tvrdá a Měkká Amerika. Napsal to americký novinář a politický komentátor Michael Barone a říká asi toto:
Jednou z našich národních zvláštností je že produkujeme občany velice neschopné v osmnácti a neobyčejně schopné ve třiceti.
Osmnáctiletý Američan typicky skóruje při zkoušení mnohem níže než jeho protějšky v ostatních vyspělých zemí. Všimněte si jak si neví rady první den v práci u McDonald's, nebo za pultem někde v drogerii. Každý vidí že neví jak vrátit drobné, nebo jak zařídit aby se fronta zákazníků pohnula. Ale kolem třicítky jsou Američané prokazatelně ti nejschopnější lidé na světě.
Vytvářejí stále silnější a živější privátní ekonomický sektor, přichází s vědeckými a technickými poznatky co jsou světovou špičkou, poskytují nejlepší lékařskou péči na světě a dají dohromady nejúčinnější a nejpružnější armádu co svět viděl. A netýká se to jen několika výjimečných osob - americký talent se projevuje v širokém rozsahu. Proč to tak je? Protože naše děti od šesti do osmnácti let žijí převážně v prostředí kterému říkám "Měkká Amerika"; části naší společnosti kde je málo soutěžení a odpovědnosti.
Naproti tomu po dvanáct let, mezi osmnáctkou a třicítkou, žije většina Američanů v "Tvrdé Americe." Ta existuje v prostoru amerického života řízeném soutěží a odpovědností, kde vojáci cvičí při ostré palbě. "Měkká Amerika" chce dodat sebeúctu. "Tvrdá Amerika" naučí vyhrávat.
Tolik Michael Barone. Jeho postřehy o tom co tvaruje americkou povahu mezi osmnácti a třicítkou jsou podle mne na tělo. Zajímalo by mne co si myslí o téhle fázi amerického života ve světě...
