Mladé americké rodiny kvůli "dobré škole" rozhodují kde a jak bydlet, kde pracovat a co je prioritou pro rodinný rozpočet. Až na vyjímky se ale musí spokojit s hlubokým podprůměrem.
Student...Pro potomstvo tu máte tři cesty ke vzdělání; školy státní (86% žáků), soukromé (11% žáků), anebo učit své děti doma osobně (home schooling - 3% žáků). Nejhorší výsledky spolehlivě dodává školství veřejné (public education).Veřejné vzdělání stát nabízí coby "K-12 program" - školka "kindergarten" plus dvanáct stupňů. Do první třídy jdou děti většinou v šesti, maximální věk se liší podle místa, ale někde je to i tři a dvacet (propadnutí nepřichází v úvahu, neb zavání diskriminací). Docházka se dělí na "elementary school", "middle" a "high." Pro stupně 8-12 (high school) se staví vlastní školy. Školní den bývá dlouhý, částečně kvůli dopravě. Američané co mají rodinu dávají přednost bydlení ve svém. Díky tomu jsou školní obvody rozlehlé a žactvo rozváží známé žluté autobusy (anebo to dělá někdo z rodiny, pokud se vám nelíbí jak to v takovém školním autobusu chodí). Vedle nauky nabízí školy sport, kroužky různého rázu - od elektroniky po pomoc postiženým, školní kapelu co pochoduje v medvědicích v průvodech a někde i jesle pro děti žákyň/svobodných matek.Ředitel je "principal", nechybí školník "janitor", zdravotní sestra "school nurse" - větší školy mají i vlastní trenéry přes americký fotbal nebo košíkovou. V řadě škol vyšších stupňů hlídkuje policie.Výuka je postavená na zásadách převzatých americkou vládou začátkem 19. stol. z Pruska; pruský systém tehdy imponoval schopností dodat vysokou úroveň vzdělání co nejširšímu segmentu populace. Do sedmdesátých let minulého století také nebylo americké veřejné školství to nejhorší. (Jak se potom školství zhroutilo a proč je dnes 100 miliónů Američanů prakticky negramotných je námět na samostatný článek - určitě to nebylo nízkým financováním).Veřejné školy řídí několik autorit. Jednak město/obec skrze školní komisi složenou z volených a dosazených občanů, jednak příslušný americký stát (Alabama, Maine, etc.) skrze svůj úřad pro vzdělání a konečně federální (t.j. národní) ministerstvo (U.S. Department of Education). Školní personál a výdaje platí obec z vlastních daní, stát a federál přispívají úkoly, radou, trestáním a subvencemi velice pečlivě směrovanými. (Mnoho lidí vidí základní problém právě v těžké, levé politizaci celého amerického školství).Pokud zvolíte bezplatné veřejné vzdělání, musí to být škola ve vašem školním obvodu - proto ta starost kde bydlet. Dá se zhruba říct že tak do čtvrté třídy se vaše děcko naučí tolik co vrstevníci v rozvinutých zemích. Od čtvrtého stupně výš riskujete že začne zaostávat.Soukromé školy provozují buď církve nebo korporace. V r. 2008 bylo 42.5% soukromých škol katolických, 19.4% ne-církevních, 4.7% židovských a zbytek byla různá evangelická vyznání. Průměrné školné bylo v r. 2008 kolem deseti tisíc dolarů ročně, pro ne-církevní kolem šestnácti. Stojí to za to? Například 40% učitelů a učitelek na veřejných školách města jménem Chicago soudí že ano a posílá vlastní děti do škol privátních (noviny Chicago Tribune, 2004).Třetí cestou výuky je domácí výuka - "home schooling". Za posledních deset let tento trend každoročně stoupá a americká společnost to už nebere jako novinku nebo zvláštnost spojenou s "alternativním" způsobem existence.Na otázkupročučísvédětidomavětšinarodičů uvede tři body:
- nedůvěru ke školnímu prostředí (civilizační stupeň žactva, bezpečí, drogy)
- akademickou úroveň výuky
- přání vychovat své děti podle vlastních mravních a duchovních norem
Vyučovat děti doma má právo každý Američan, ovšem podmínky určuje každý americký stát jinak. Porovnávání čeho se děti naučí doma a v tradičních školách ukazuje že domácí nauka dodává lepší akademické vzdělání a rychlejší dospívání.Vadí dětem se zájmem o vyšší studie že mají jen vysvědčení od rodičů? Nikoliv - americké privátní university (včetně těch nejslovutnějších) přijímají studenty z domácícho škol každý rok. A navíc domácí výuka odstraní všechno co často dělá školní léta pro děti tou nejhorší dobou jejich vyrůstání.Kam tedy děti za vzděláním poslat? Jak by řekl Karel Havlíček - "vše záleží na okolnostech." Osobně jsme se se ženou rozhodli začátkem devadesátých let pro domácí výuku obou našich dcer a ani my, ani ony toho nikdy nelitovali.
