Život půjde dál i v Afghánistánu

Političtí spekulanti se budou snažit vytřískat volební body na pravém neštěstí druhých. Talibán sice zvítězil, ale zhola nic to nevypovídá o názorech Afghánců. Je to opět kolektivní předsudek. Tamní společnost je zcela rozdělena.

V minulosti jsem mírně dokumentačně psal  o etnických a správních podmínkách v Afghánistánu.  Pokud nějakou zemi sledujete a studujete její historii, pak vám ani Brexit nepřijde moc překvapivý. Británie již v minulosti vystoupila z EHS, aby se tam zase vrátila. Nic neobvyklého není ani překvapivě převratný a klopotný vývoj v současném Afghánistánu.

Jestliže prezident Trump, největší hrdina diletantismu současnosti, za zády afghánské vlády podepíše smlouvu, kterou nezavazuje ve prospěch této vlády jednání Talibánu, pak máme jasnou příčinu toho, proč se za zády „odšedlých spojenců“ tato vláda dohodla s Talibánem také po svém a ve svůj prospěch. Jestliže nedokázaly spojenecké administrativy vidět místní afghánskou korupci, pak si nedělejme iluze o tom, že tato korupce nebyla spojencům zas tak nepříjemná. V rámci všeobecné korupce se jistě zadařilo nesčetným obchodům a obchůdkům, které doprovázely okupaci a zakázky plynoucí z „obnovy“.

Stalo se. Talibán úřaduje v Kábulu a nyní je na světové veřejnosti, jak se zhostí diplomatického tlaku na ochranu civilistů, kteří začali tvořit lepší Afghánistán a nebyli přímo ve službách ambasád, ale stáli přímo na druhé straně proti islamismu. Brutalita v Asii je pověstná. V mnohem menším a jistě méně brutálním měřítku se zhostila převzetí „provincie Hongkong“ nedávno Čína. Výsledky známe. Nedodrželi tam nic z původních úmluv a ujednání. Západ se dá snadno napálit. Scénář budoucí války vždy píše nedodržování smluv a deklarací. Čína podvedla a podvádí západ ve velkém. Hospodářská válka s ní bude vleklá a možná se ani nedá vyhrát. Na druhou stranu bude zajímavé, jakou vojenskou přítomnost nakonec bude muset v Afghánistánu mít i Čína. Leda by se ukázalo, že islamismus a komunismus mají nějakého společného jmenovatele, který se navzájem nepožírá.

Současné právní vakuum bylo správně nazváno pučem. Republika je fuč, ale většina jejích řadových protagonistů zůstala v zemi. Chování k těmto lidem bude určující pro další vývoj Afghánistánu. Nezbývá, než bedlivě pozorovat a klást otázky. Jak znám ovšem nestálou, náladovou a lhostejností přejedenou společnost, bude za měsíc vše přemazáno dalšími událostmi v bulváru. Podpora oněch nešťastných lidí skutečně povede k jejich vnitřní i vnější emigraci a pozitivní lidské hodnoty opět dostanou na frak, což je voda na mlýn islamistů i anti islamistů. Prostě extrémistů všeho ladění, kteří se vyžívají ve zpochybňování a vysmívání křehkého a přízračného dobra, pokud nejde jen o dobro jejich vůle k moci nad druhými.

Kdyby ale současně nejen západní pokroková společnost neuměla vstát a znovu s nadějí čelit prohrám a spřádat opět pozitivní rozvrh světa, dávno bychom byli vyhubeni a zašli na úbytě. Dobrý anonymní člověk táhne tenhle svět jako mezek, posmívají se mu, že jeho sisyfovský úděl je pitomost, ale podstata přirozené lidské lásky je naštěstí stejně nezlomná jako pokušení zla. Hluboce se skláním před mnohými dobrými Afghánci a tiše mumlám do větříku na našem balkóně: „Opatrujte se.“ Raději nikoho nejmenovat, aby po něm hned nešli všichni od Okamury po Talibán…