Závist ku pomoci zdarma aneb tanečky kolem pravicového myšlení

Místní extrémní ziskuchtivec bloger Burian sám sebe instaloval coby mluvčího jediného možného pravičáctví. Jeho postoj hraničí s nekritickým uctíváním zlatého telete. Pravičáctví je tedy majetkový fundamentalismus?

Pan Burian by si měl přečíst především ztracené iluze Honoré de Balzaca. Samozřejmě jen pokud nepovažuje Balzaka za komunistu. Balzac v této své klíčové knize podává obraz o podstatě podnikání. Ukazuje na vedlejší zločinné projevy ziskuchtivosti a suverenity vytvářející majetek. Majetek nemusí být vždy hodnota. Obávám se, že to panu Burianovi nikdo asi nevysvětlí, protože jediná smysluplná světlina bytí musí být podle něj v naprosto neporušitelném užívání majetku, i kdyby škodil na zdraví neb přímo zabíjel. Takže mezi jeho kamarády jistě patří i nájemní vrazi na odpočinku ve svém majetku usídlení, drogoví dealeři, pohrobci lihové mafie a dalších méně viditelných mafií, jejichž majetek pochází, když ne z trestné činnosti přímo, tak alespoň vyvěrá z gejzíru úplatků nebo objektivních strukturálních dotací pro nezbytné „tržní“ podnikání.

Jedinými pravičáky na zemi jsou podle mne (ale i podle Balzaca) tvůrci, zlepšovatelé, inovátoři, pořádkumilovní Gatesové a další. Naopak spekulanti, kteří sami nikdy nic nevytvořili, ale prostřednictvím lichvy, nátlaku a zrady přišli k nehorázným majetkům, pijí krev dokonce i ryzím tvůrcům kapitalistům. Nedotknutelnost majetku nikdy v dějinách neměla na růžích ustláno. Bylo za ní mnoho násilí a zvůle. Na druhou stranu po bitvě na Bílé Hoře se v rámci habsburské expanze vyvlastnila více než třetina všeho majetku české šlechty. Po komunistech nikde zatím ani vidu, ani slechu, leda by pro pana Buriana Habsburkové byli komunisti. Nejspíše jsou, protože za josefínských reforem poprvé panovník ukradl majetek katolické církvi (80-tá léta 18. Století). Udělal to ze závisti? Nebo jej k tomu vedly třeba i strukturální důvody nezbytné pro rozvoj zemí mocnářství?

Po Bílé Hoře si musel panovník rozmyslet, zdali českou šlechtu zničí a definitivně tím zamete s českým odbojem, kterému jeho obnova trvala staletí. Rozhodně nešlo o konfiskace v zájmu lidu a nějakého rozdáváná ve prospěch nemajetných. Majetek obdrželi za výhodných podmínek spolehliví oblíbenci. V případě Josefa II. šlo rovněž o mocenskou reformu, kdy se panovník chtěl zbavit církevních úředníků a vytvořil vlastní státní byrokracii. První náznak levicového zestátnění provedli až jakobíni ve Francii na konci 18. století. Poté Pařížská komuna 1870 a po revoluci 1917 teprve Lenin & spol.

Závist a hamižnost je s lidstvem již od starozákonních časů. Různé intriky pro získání majetku (starozákonní vinice) nebo křesťanské „misijní“ války vedl pravicový duch nebo levicová závist? Hrát si na to, že závist byla či je pouze levicová, je naivní a čistě ideologické. Jde o lidskou nectnost, jíž se dopouští chudí stejně jako bohatí. Pravice se často ohání závistí právě z důvodu vlastní závisti. Zatímco ona se měla na svoje majetky zásadně jenom nadřít, kdejaký chudák by chtěl rohlík a střechu nad hlavou zadarmo. Ne snad pro ukojení hladu a tepla, tedy z důvodu sebezáchovy, ale ze závisti vůči pravici. Tak pokroucený svět mají někteří „pravicoví“ apologeti, trpí chorobnou závistí, že někdo dostane něco zadarmo. Závidí i rohlík a bezdomovecké iglú z polystyrenu.

Na závěr ještě dávám k úvaze drobnou upomínku na nečestně nabyté majetky v naší nedávné historii, které je podle pravice nutné nezbytně hájit do vší krve.

Majetek židů v předválečné první a druhé republice – arizovaný majetek

Majetek opuštěných Sudet po vyhnání Němců

(řadu těchto majetků si vyžádali po roce 1989 i komunisté, jednotlivci, kteří k němu přišli již za třetí republiky nebo i později)

Majetek zabavený emigrantům za socíku, nejznámější případ je vila již za hubičku koupil vyznamenaný zpěvák Michal David, ale mnozí další.

Podnikat u nás dokázali po roce 1990 hlavně lidé formátu Babiše, kteří byli pohůnky komunistického režimu a nezřídka sami komunisty. Paradoxně měli zahraniční kontakty a relativní přístup ke kapitálu díky svým stykům s komunistickými bankéři.

To je ta pravá Burianova pravice. Soudný člověk by se smál, kdyby to nebylo myšlenkové chudé a nesmírně smutné, jak jednobarevně kdosi vidí naši složitě barevnou zem.

Vedle toho vidím a znám řadu selfmademanů, kteří prodávají elektronické komponenty dokonce do Japonska, různé technologické šíbry, jimž patří moje veškerá úcta. Nikoli tzv. majetkové pravici, která uctívá zlaté tele jakkoli nabytého majetku a odvozuje z něj patent na pravdu a snad i jedině správné vedení státu.