Vyloučení ruských sportovců jako příznak studené války

Bohužel si dobře pamatuji z vlastní skutečnosti, jak jsem svoji sportovní kariéru zabalil před Los Angeles 1984, protože další sportovní perspektivy se ocitly v nereálném snu.

Nic proti antidopingové kontrole. Jsem zásadně proti dopingu. Řekneme-li však A měli bychom říci i B. Já jsem také před rokem 1984 nemohl svrhnout zdejší režim, abychom nebojkotovali olympijské hry v Los Angeles 1984.

Není to jen RUSADA, která se vymkla kontrole WADA. Podobné problémy byly v Brazílii před hrami v Riu. Velké nejasnosti dlouhodobě vzbuzuje výkonnost afrických vytrvalců. Keňská agentura rovněž má problémy s centrálou WADA, ale jiné, než ruské sportovce, nikdo plošně nevylučuje. O Číně se raději vůbec nemluví, ale soudní sportovci ví svoje. Na straně WADA se objevil kolektivistický argument presumpce viny. Tedy nejpřísněji se musí posuzovat jen sportovci z Ruska.

Kolektivní vina a presumpce viny je v moderním světě nepřípustná a svědčí o neférovosti zpolitizovaného sportu, který by právě tomu se měl obloukem vyhýbat. Takový sport nemá smysl a nepřekonává přehrady mezi obludnými politickými názory vyšinutých představitelů. WADA je prostě jen přívěsek na politicko finanční mapě. Normální organizace by transparentně vyloučila RUSADu z kontroly dopingu a nařídila ruským sportovcům kontrolu na nezávislém pracovišti agentury, jichž je v Evropě dostatek. Jinými slovy, vůbec by nemuseli být poctiví sportovci postiženi jednáním nějaké národní sportovní organizace. Navíc problém ani nevypovídá o nějakém skutečném národním zájmu na dopingu. Možná pár nezodpovědných činovníků ruského sportu zneužilo svoje pravomoci. Vyšetřujme a postihujme, ale nikdo soudný nemůže věřit, že poctiví sportovci v Rusku uspořádají nějaký puč a svrhnou třeba Putina apod. Rozhodnutí WADA je hloupé, nešťastné a odporuje jakékoli nezávislosti a službě sportu. Bohužel ostuda „západu“.