Všichni proti Babišovi, Všichni proti Fialovi

Kdysi asi před padesáti lety jsem s kamarádem hrál takovou psychologickou hru. Jeden den měl velení on a druhý den já. Po pár dnech si člověk natrénoval, že slušné jednání je nejvýhodnější a také morálně správné.

Marně se píšou fakta a marně se poukazuje na dvojí metr, marně se varuje před kolektivní vinou a ignorací presumpce neviny. Současní mocipáni se chovají do poslední chvíle, jako by měli vládnout na věky. Dokonce svou vládu zahájili usnesením vlády o tom, že Rusko je na Ukrajině agresor. Postupně ovšem zglajchšaltovali toto tvrzení do podoby, která v tom usnesení není. Tvrdí se dosud, že ona agrese byl neodůvodněná a nevyprovokovaná. Prostě se ráno Rusové probudili a řekli si, kho bychom tak dnes napadli, ha Ukrajina.

Skutečnost je jiná. Celá kauza je o dlouhodobém fouňovství a nenaslouchání, ale hlavně o špatném odhadu a neschopnosti vyhodnotit fakta. Bylo mnoho příležitostí jak zajistit mír, aby tato tragická situace nenastala. Například: dodržet slovo dané Gorbačevovi, že se NATO nebude rozšiřovat po ruském souhlasu se sjednocením Německa a stažení ruských armád takřka z celé střední Evropy. Již od roku 1994 Rusko avizuje, že na rozšiřování NATO bude reagovat. Ale představitelé NATO reagovali, že oni nic, oni jen vedou politiku otevřených dveří a do nich se všichni dobrovolně a sami hrnou. V případech mnoha zemí střední Evropy se to dalo utajit, ale špatně a drasticky provedené několikeré revoluce na Ukrajině způsobily, že se zahraniční vlivy nedaly již utajit.

Nicméně jsme dnes v situaci, že máme na stole jednu pravdu, o které prakticky nemůžeme diskutovat. Přitom ve světě zuří a dýmají konflikty, které jsou tomu ukrajinskému velmi podobné, ale to je zakázané pole, to je o něčem úplně jiném. Diskuze zakázána. Vše začalo nenápadně, když se politické špičky znuděné tzv postmodernismem, který vedl skeptickou kampaň proti všemu, najednou začali dožadovat tzv postkritického přístupu. Zase začali „věřit“ na jednu pravdu, kterou si sami vyberou. Fakta nefakta. Musíme být odolní vůči všem námitkám. Pod těmito dojmy se stalo NATO nepozorovatelně útočnou agresivní institucí, která se vymkla civilní kontrole a za jejíž pomoci bylo možné obcházet ústavní a trestně právní jednání, kterému se tak dařilo obcházet paragrafy o trestnosti přípravy války, a jsou trestné ve většině členských zemí „mírového paktu“.

Zapomnělo se i na fakta doprovázející tzv. jadernou rovnováhu. Dnes nejsou jen dvě jaderné velmoci, ale někteří se tak dodnes chovají, aniž by respektovali fakta. Země, které daly na sliby západu a nevyvíjely pod tlakem „jaderného odzbrojení“ nukleární hrozbu byly rozvráceny a rozstříleny na cimpr campr. Irák, Libye, Sýrie. Naopak minijaderná velmoc Severní Korea se udržela v chodu. Podobně i Írán, který sice pár útoků zažil, ale nikdo s jistotu neví, zdali nakonec Írán jadernou nálož nemá. Pokud by byla jistota, došlo by i na intervenci.

Už slyším, že zde uvádím bludy soukromé obludy. Možná. Ale vzhledem k varovným signálům a jevům si myslím, že řada mých hypotéz by zasloužila slušné věcné vyvrácení. Proč ne? Nepěstuji si kult sebezahleděné neomylnosti a teflonové odolnosti vůči faktům. Naopak vidím nesoudnost všude kolem sebe. Putin už měl být desetkrát mrtvý, ruská ekonomika na kolenou a vojenské jednotky Ruska na útěku a v dezerci. Podle našich novinářů se pravidelná komuniké ukrajinské prezidentské kanceláře stávají pravdami rychlostí rychlejší světla a o těchto faktech diskutují jen dezoláti, chcimíři nebo svině. Nikomu nepřipadá divné, že nadávek na odpůrce vlády je zjevný převis než na vládní strany? Nesvědčí to jasně o něčem? O tom, kdo vyvolává nenávist a sám ji podsouvá všem okolo? Napište mi do komentářů, co si myslíte.

Prostě se o tom u voleb přesvědčíme. Každý jistě bude volit dle svého srdce a přesvědčení. Já chci a umím být nestranný. Proto již léta chodím do volebních komisí. Letos mi do komise nominovaly své členy i naprosto antagonistické strany. Nehodlám tam používat státem doporučené nadávky a věřím, že právě to zajistí správný volební výsledek a regulérnost voleb.

Nakonec budeme zklamáni všichni. Naše vlády by nebyly tak špatné, kdybychom neobdrželi vlnu inflace roku 2008. Kdyby se nevynořil covid a nepřevalily se několikeré povodně. Jde o to si společný život zjednodušit a zpříjemnit. Určitě k tomu nepotřebujeme válku. Potřebujeme jen fakta, slušnost a kritické uvažování. Budoucí premiér bude u nás v našich podmínkách stejně všem ležet v žaludku za pár měsíců ve „strakovce“. Myslím, že by bylo vhodné změnit místo vládnutí, protože mít sídlo vlády pojmenované po strace, která krade jako smyslů zbavená, není úplně moudré a bezpečné. Přeji všem dobrou volbu.