Vánoční přání nejen všem lidem dobré vůle avšak Tomáši Halíkovi zvlášť

Přál bych si, aby se dobrá vůle objevovala úplně všude. Nepochybuji, že v kruhu rodinném či obdivovatelském se dobrá vůle objevuje sic selektivně k vybraným jedincům. Dobrá vůle vždy vychází z komfortní zóny.

Tomáš Halík v poslední době mnohokrát vystoupil ze své komfortní zóny a zaujal veřejné postoje příkladně dobré vůle. Ačkoliv nesdílím mnohé jeho názory, zejména plný katolicismus, přesto si nesmírně vážím jeho pevných občanských a principiálně lidskoprávních postojů, pro něž dokázal najít dostatek opodstatnění i v prostředí katolické církve. Jiným, třeba kardinálu Dukovi, se to příliš nedaří. Oceňuji jeho odstup od prezidentské volby, kdy veřejně prohlásil, že se nebude zavděčovat voličským postojům, s nimiž nesouhlasí, jen aby ve volbě uspěl.

Potud přání cílené příkladnému jedinci plnému odvahy k hledání nejen dobré vůle vlastní, ale i té Boží. Nicméně dobrá vůle je, věřím, úplně v každém, dokud prakticky neprojeví opak. Přeji tedy i svým kritikům, kritikům samotného Tomáše Halíka, pokud jsou schopni se dobrat jistých hranic věcnosti nebo jsou alespoň v duchu občas zapochybovat, zdali na postojích Tomáše Halíka a koneckonců i provokativního Hornera není občas něco patřičného. Přeji přesto i těm kritikům, u nichž zdánlivě dobrou vůli nevidím, ale dokážou mi při svém neotřesitelném přesvědčení alespoň osobně nevyhrožovat.  Chtěl by popřát i těm zbylým, kteří se nedokážou ovládnout a na základě své osobní definice dobré vůle použijí jakékoli vyjadřovací prostředky ke znehodnocení dobré vůle druhého. Přeju jim, aby též dokázali vystoupit ze své komfortní zóny a představit si sama sebe v situaci jiných.

Dobrá vůle není nějakou jednoduše objektivní pravdou. Mnohem více je jakýmsi očekáváním naděje, ať je jakkoli beznadějná. Svět je prošpikován hovězím marnosti nad marnost. Často utkvěle bojujeme za myšlenky dokonce jen z náhodných důvodů, že se jaksi v debatě ocitneme na nějaké protivné straně. Když někdo přijde se sebevědomým postojem, že toto je správné a tamto ne, často hájíme prohrávající myšlenku jen proto, že prohrává. Zejména ve virtuálních debatách bez závazných závěrů se snadno dostaneme k extrémním pohledům na druhé.

S vědomím marnosti, ale s nadějí vnuknuté mi duchovním vzděláním, zkusím nyní zmírnit osten vyhrocených myšlenek. Bez sluníček by nebyla legrace, ostatní se berou příliš vážně. Každé sluníčko není automaticky pro nesmyslné věci. I sluníčka uznávají fakta, jež vyplývají z hrozby nekontrolované migrace. Neplatí žádné rovnítko mezi sluníčkem a podporou islámu. Je sice pravda, že islám vládne ponejvíce v prosluněných oblastech, ale to nestačí k nějakému zobecnění. Já jsem ve skutečnosti velký kritik islamismu, ale současně též zavilého bigotního katolicismu. Obojí v sobě totiž přináší nepřiměřeně brutální obsahy. Tyto brutální obsahy musí vědoucí lidé dobré vůle narušovat. Docela si dovedu představit, že pro jisté myšlení jsou i moje názory brutálním obsahem, ale to je již údělem světa. Nedorozumění, touha po konfrontaci.

Na druhé straně je zde objektivní memento, kdy rozpoutané brutální obsahy vedly a vedou až k rozpoutání válečné konfrontace. Tomu se snažím, ne vždy úspěšně, odporovat. Dobrá vůle je tedy podle mne o občasném opouštění komfortní zóny vlastních pohodlných idejí. Neustále se pokoušet uzavřít mír v rámci svých neopuštěných ideálů. Stále uvažovat alespoň o koexistenci. K tomu snad všichni potřebujeme vědomí, že nás alespoň ještě někdo mimo nás samotných miluje. A nemusí to být nutně jen Bůh.