V čem dělají Němci chybu?

Rozhodl jsem se, že přestanu používat označení sudetští Němci. Žádní neexistují. Jsou jen Němci a Češi. Etapa „sudetství“ je definitivně za námi. Oni nechtějí, abychom připomínali minulost, my nechceme poslouchat jejich narativ.

Buďto jsme se v devadesátých letech smířili, a pak se Německý sjezd v Brně může manifestačně zabývat rozpuštěním či alespoň zrušením označení „sudetský“, nebo jsou to všechno jen mimikry, a pak je třeba z české strany úplně zamítnout, a to velmi rozhodně, jakékoli odkazy na „sudetství“ kromě historického zkoumání odborného mimo politiku.

Jak známo, původním Němcům usazeným v Československu se jejich vidina němectví splnila. Vrátili se částečně domů, podobně jako třeba naše menšiny z rumunského Banátu či ukrajinské Volyně. Pokud by třeba chtěli nějaké odškodné za minulost, nemohou s ním nikdy z české strany počítat, protože oni sami nikdy žádné kompenzace české menšině v pohraničí neposkytli. Neposkytli ani satisfakci v tom, že by o českém živlu jakkoli pozitivně mluvili a uvažovali. Alespoň já o žádné nevím. Omluva za hrubosti není pozitivním postojem, je to jen podmínka slušného sbližování.

Dám konkrétní příklad. Například v muzikologii se často znevažuje původní česká hudebnost a často se odkazuje na zásadní německý vliv na vzniku hudby v Čechách. Podle všeho je to mýtus. Vzájemně jsme se ovlivňovali, ale česká hudba by vznikla i bez německého vlivu. Možná by byla jiná a svébytnější. Zde je velké pole pro sbližování mezi Němci a Čechy. Vrátit se k těmto záležitostem ve smířeném duchu se vzájemným obdivem a radostí z plodného ovlivnění.

Myslím, že hlavní netaktickou a neetickou chybou je, že se nynější sjezd německého sdružení koná coby beranidlo ve službách opozice, která je přitom schopna porušit všechny myslitelné hranice slušného polemizování. My se prý nemáme vracet k těm již odpracovaným negativním historkám z historie, ale oni se mohou dál nazývat „sudetskými“ Němci a již svým názvem symbolizovat nárok na cosi, o čemž nevíme vlastně vůbec, co tím dnes míní. Žádný program jednání veřejnosti nepředstavili, nenaznačili, jaký by si přáli ze strany vedení posun. Povedou jednání veřejně? Česky nebo alespoň s profesionálními tlumočníky? Copak já, já německy rozumím, ale troufnu si tvrdit, že pro drtivou část veřejnosti budou jednání díky němčině dnes neveřejná, protože nesrozumitelná. Jó, kdyby vedli jednání v angličtině, to by byla jiná.

Za vrchol nevkusu považuji poslední vyjádření pana Posselta k SPD a jejímu předsedovi, t.č. předsedovi poslanecké sněmovny Tomio Okamurovi. Je to nepřijatelné vměšování. My si zde můžeme kritizovat pana Okamuru můžeme, ale Posseltova skupinka Němců není žádnou politickou stranou. Pan Posselt není tedy příliš zorientován v mysli Čechů a opozice je hloupá, že k tomu nechá dojít, protože to je právě voda na mlýn SPD, která na tom samozřejmě jen získá.

Závěrem ovšem podotýkám, že je to vlastně dost jedno. Klidně ať se nějaký sjezd nostalgických Němců u nás koná. Nic to neznamená, pokud se tam nebude porušovat zákon a kázat nepřátelství mezi národy. Pro mne je požadavek nevracet se k minulosti, ale obracet se ke společné budoucnosti koncem „sudetského“ narativu. Úleva od požadavků. Možnost potěšit se vzájemně našimi schopnostmi a rád si právě takové projevy rád poslechnu. Jsem schopen přijmout i slušnou a dobře míněnou přátelskou kritiku, ale rozhodně ne posměch a poukazování na to, že Tomio Okamura má méně starobylé české příjmení, než je třeba Posselt.