Už není co bránit aneb Co je na objetí bolševiků a konzervativců tak lákavé?

Totalitní síly mají tento stát, i tuto literární platformu, stále zcela ve své moci. Ocitáme se zde v pouhém řevu, stejném jako když se volalo: Pověste Horákovou, pověste Slánského! Pověste sluníčka, pověste velezrádné neomarxisty

Až toxicky lákavé je nacionálně bolševické vyznávání konečného (vy)řešení společenských problémů. Jaký to pořádek, černá nebo bílá, jasné jak facka zdravého selského rozumu.

Nelze se ničeho dovolat. Nelze nikoho hnát k odpovědnosti, nelze požadovat důkazy pro nějaká tvrzení. Sice vás ještě neodvezou zastřelit do lesa nebo do koncentráku, ale to je jen otázka času. Totalita mnohé zcela svedla. Jediný smysl má totalitní – totiž „konečné řešení“. Liberální kritika dosti dlouho totalitní apokalypse odolávala a skoro vyvolávala dojem, že se většina světa obrací směrem k přitakání životu. Podobný dojem vládl po euforii těžkých vítězství na konci první i druhé světové války. Stejnému dojmu jsme podlehli i po Zdánlivé listopadové revoluci 1989. Ano, zpochybňuji vítězství demokratických sil. K obratu od totalitní k občanské společnosti nedošlo. Pouze se na čas rozšířil prostor pro svobodná vyjádření. K obratu opět došlo nenápadně s omezením široké základny filozofických a humanitních studií v této zemi. Pád literární kritiky, úpadek nezávislé žurnalistiky. Pomalé, ale systematické ohlupování společnosti a restaurace bolševismu naprosto ničí až nakonec zničí tuto zemi. Není mi to jedno, ale jsme bezmocní. Moje či jiné pokusy demaskovat tuto situaci jsou jen záležitostí cti. Odpovědné orgány svorně s úsměvem radí: nejlepší je nereagovat. Taková pštrosí politika dovedla Německo kdysi pod nadvládu nacistů.

Jde o tento do očí bijící příklad beztrestného glajchšaltování skutečnosti:

Lukáš Burget 44502

Já jsem rád, že se pan Ábelovský také vyjádřil. Ze skutečnosti, že už třetí bloger zde nemůže můj názor vystát a nabídne čtenářům jen záplavu nadávek na moji adresu, z toho usuzuji, že jsem nabídnul logické zdůvodnění svého názoru: Mnoho z těch migrantů umírá prostě proto, protože je sem nalákala západoevropská migrační politika. +14/-3 29.10.2019 12:41

Pan Burget napsal  blog,  v němž tvrdí to, co i  zde  v diskusi znovu opakuje. Evergreenem je rovněž jeho poukazování na záplavy neexistujících nadávek. Nadávky nebo argumentace na věci nic nezmění. Jak říkám, demaskování lži je pouze věcí cti. Takž pouze věcná analýza.

Zamysleme se společně nad tvrzením pana Burgeta a co z něj vyvozuje s tichou podporou zdejší administrace vůči různým protagonistům.

Mnoho z těch migrantů umírá prostě proto, protože je sem nalákala západoevropská migrační politika.

Tvrdí se zde, že migranti umírají, protože je sem nalákala migrační politika. Jednajícím protagonistou a podmětem věty je pojem ‚migrant‘. Rozeznáváme migranty legální a nelegální, uprchlíky a ekonomické běžence. Jistě by se našlo pár dalších charakteristik. Ale zásadní je použít v tomto diskusním tématu pojem migrant bez vysvětlení. Totiž, migrant jakýkoliv, tedy i uprchlík před válkou, kterého chrání jakési „ženevské dohody“ jejichž oprávněnost je stejnými lidmi, k nimž Burget patří rovněž zpochybňován. Uprchlíci před válkou nebo násilným pronásledováním, jsou prostě anonymizováni jednotným univerzálním a nepopulárním až výhrůžným pojmem migrant. Horší pojem, než migrant už není. Dokonce i barbaři a lůza jsou jen odlesky dávné a již jen nějaké historizující malé hrůzičky.

Zásadně se nesmí rozlišovat mezi migranty. Všichni migranti bez rozdílu jsou přesvědčivá hrozba. Uprchlíci by mohli začít vzbuzovat soucit, že snad oprávněně žádají o ochranu. Nesmíme se za každou cenu dozvědět žádná jména migrantů, zejména těch pozitivních, kteří světu něco přinesli, a kteří se dokonce potichu přizpůsobili a nepáchají žádnou škodlivou natož kriminální činnost. Ó jak hluboce je takové jedno pojmenování promyšlené. Koneckonců, metoda negativní anonymizace se úspěšně používá souběžně s cenzurou v Evropě od hlubokého rozvinutého středověku. Proto jen migranti nebo židé nebo Romové.

V podání páně Burgeta se dozvídáme, že migranti umírají. Umíráme všichni, každý úměrně podstoupeným rizikům či náhodám či dispozicím. Migranti ovšem umírají v množství nazvaném ‚mnoho‘. Kolik to asi je? Vůbec to nemusí být většina. Mnoho je nějaké viditelné rozeznatelné množství. Zkusme nějakou analogickou větu pro porovnání smyslu tvrzení. Mnoho židů umírá kvůli západoevropské migrační politice. Taková věta se jistě jeví jako pravdivá, pokud je vyslovena dnes s historickým odstupem, kdy víme, že rezignace na ochranu židů byla chybou. Jenomže do roku 1940 možná až 1941 si nikdo nepřipouštěl možnost holokaustu v Evropě. Dokonce i židovské rodiny se technicky dělily na prchající a dobrovolně zůstávající ochránce majetku. Nevěřili, že by to mohlo být tak zlé, jak se posléze ukázalo.

Jestliže nějací migranti, jichž je jenom mnoho, ale ne nějaká významná většina, umírají, není to zas až tak významné, zvláště jde-li jen o nějaký prázdný pojem skupiny lidí, o nichž se nic než negativní informace jinak moc neví.

Navíc, pan Burget na nás všechny apeluje: hleďte, ono by jich vůbec mnoho nemuselo umírat, nebýt západoevropské migrační politiky. Tak ono mu jde o nakonec o ty nebohé migranty, aby chudinkové neumírali. Pan Burget je humanista. Nebýt té zatracené západoevropské migrační politiky. Tím se dostáváme ke klíčové mistrné manipulaci se čtenářovým povědomím. O západoevropské migrační politice se jistě hodně negativního píše, ale ve skutečnosti v žádné právně pevné formě se na ní žádné evropské orgány neshodly. Výkonné složky evropských bezpečnostních sil jsou tedy odkázány jen na vlastní svědomí a na leckdy jen těžko vymahatelné „ženevské dohody, námořní právo a obecná lidská práva“.

Pokusy o společnou západoevropskou migrační politiku se konají. Ale všechno vázne na neochotě jedněch zemí nechat si mluvit do vlastní suverenity nebo skryté vlastní politiky vůči vybraným zemím (to platí zejména pro Francii). Dokonce i neonacističtí kamarádi v Itálii vyzývají ke společnému přerozdělování migrantů prostřednictvím kvót. Odmítání kvót je zase jedním z beranidel proti společné migrační politice ze strany zemí V4. Ono je toho samozřejmě více k projednání a na více tématech dohoda vázne. Evropská unie se neumí shodnout na specifikaci či definici migrant versus uprchlík. Neumí prosadit vůči světu společně použitelnou definici terorismu. Rovněž se neshodne, kam sahají nezadatelná lidská práva. Mají právo na právní projednání svého problému na úrovni evropského občana nebo jsou jen lidmi druhé kategorie, a tudíž se s nimi smí zacházet jakkoliv? Nakonec i USA mají svoje mučírny mimo území vlastního státu, protože doma by jim to nikdy neprošlo.

Možná jde obvinění pana Burgeta vůči evropskému západu ještě dále. Považuje tuto neodsouhlasenou chaotickou nekoncepci jen za vinu západu. Dokonce si možná myslí, že to západ dělá naschvál. Ale ono je to skutečně těžko realizovatelné bez nějaké loajální politiky všech členských zemí EU. Lidé smýšlející jako pan Burget rozhodně netvoří oporu pro realizovatelnou dohodu o migraci bez konečného řešení. Konečné řešení je možné vždy jen v omezené míře a na základě lokálního sběhu okolností. Jako se dnes již ví, že třeba i léčení rakoviny nemůže být řešeno univerzálně jedním lékem konečného řešení, stejně bychom si neměli utopicky představovat možnost univerzálního konečného řešení migrace. Je otázka, zdali zatvrzelé odmítání kvót jednou nebude vyhodnoceno jako chyba, která vedla ke zbytečné smrti „mnoha migrantů“.

Proč třeba pan Burget nenapíše, že za společnou západoevropskou migrantskou politiku považuje vůbec prosperitu a z ní vyplývající „lákavost“ k migraci. Jak by to chtěl řešit? Omezením prosperity, k níž i sociální výdobytky patří? Pan Burget je přece upřímný, tak ať nám to řekne na rovinu. Je třeba vzít lidem sociální dávky nebo prolomit lidská práva vůči migrantům, že nebudou mít stejná práva jako občané Evropy. Prostě a jednoduše zákaz prosperity! Navíc, je také nejasné, zdali nás počítá k oné strašné „mnohosmrtící“ západoevropské migrační politice. Nejspíš k západoevropské migrační politice patříme jen my sluníčkáři a neomarxisti nebezpečně a hrozivě rozptýleni v úžasném nacionalistickém ráji na východě. On a jeho extrémně hygienicky smýšlející V4pany jistě počítá naopak ke společenské avantgardě. Jistě by nám nabídl místo smrtící západoevropské migrační politiky nerealizovatelnou, mlhavou a nikdy vážně neuskutečňovanou politiku pomáhání tam u nich. Taková pomoc samozřejmě nikdy nenastane. Proto nemůže a nebude v pojetí pana Burgeta nikdy smrtící, jen jaksi neexistující. Konzervativizovat znamená nedělat nic, ale hlavně mít moc do všeho mluvit.

Burget a spol se nebijí o nějakou realizovatelnou migrační politiku. Jde jim jen o vlastní moc, která jim umožní pouze ponížit druhého člověka. Trénují to napřed na nás – posledních blogerských skautech. Ukřičet, ponížit, zesměšnit a prohlásit se vítězem. Žádná argumentace, žádná fair play.

V normálním humánním světě nejde o nějaké osobní vítězství, zisk za každou cenu. Jde o to zlepšit obecně svět člověka. Je třeba velmi opatrně vážit na jemných etických vahách. Na příkladu případu chlapečka, kde se rodiče nemohou shodnout na jeho pohlavní identitě se plně ilustruje rozdíl mezi konečným řešením a moudrým etickým citlivým přístupem. Úlohou společenské kontroly je v každém případě odložit konečné řešení pohlavní identity nebohého chlapce. Na nerozhodnutou pohlavní identitu se neumírá, na vyřčení ortelu se umřít může. Jako bychom nevěděli nic o sebevraždách teenagerů kolem nás. V řadě případů leží podobný konečně (předčasně) rozhodný nařizující přístup.

Panu Burgetovi se snažím nenadávat. Nemohu skrývat nesouhlas, ale na to snad mám nárok. Nesouhlas snad není nadávka. Přesvědčivost ať posoudí čtenář. Jsem srozuměn, že se v diskusi pod tímto příspěvkem objeví souhlas jen sporadicky. Díky obecně útočné atmosféře na zdejším blogu se mlčící většina bojí. Dnes dáte lajk a zítra jste velezrádce. Kvůli podpoře a přitakání životu i to velezrádcovství skousnu. Nelegální migraci samozřejmě nikdo nechce. Už proto, že schvalovat něco nelegálního je podpora trestného jednání, kterou i naše zákony postihují. Pokud se postupně dostaneme až do pozice, kdy bude nelegální podporovat obecná lidská práva, budeme už jen kousíček od války, po níž by nikdo neměl toužit. Odrazujících příkladů již máme dostatek. Musíme doufat. Pokud možno se nevzdávat souladu a rovnováhy rozumu s citem. Konečné řešení jen jedním směrem je cesta do pekel totální utopie nacismu či komunismu.

Omlouvám se za tento s přehledm nejdelší z mých blogů, ale jinak se s tématem vážně vypořádat nelze.