Urban ztrácí nervy?

Dostal jsem místní nakládačku od nejplodnějšího zdejšího pisálka. Prý fabuluji, co si kdo myslí, co říká. Nic nechápu apod. Tak jistě. V každém případě to ale nic nemění na tom, že nedůvěra mezi vládou a prezidentem existuje.

Pro kontext: Článek pana Urbana

Leda by ústavní žaloba prezidenta byla konečným projevem důvěry vůči vládě. Nedůvěru na nejvyšších místech státu každý vidí, ale podle Urbana ji jenom fabuluji. Urban se odvolává na mnohé mnou nevyřčené skutečnosti. No musí mne vylíčit jako dementa, když mu zcela chybí argumenty. Pro jistotu mne z chybějících argumentů okamžitě obviní rovněž. Nevšiml jsem si, že by nějak deklaroval fakta o důvěře mezi prezidentem a vládou.

Všechno ostatní je jenom pěna dní. Prezident se zaplétá. V jeho vlastním rozhovoru se vrací ke sporným bodům jednání mezi vládou a prezidentem a vykládá svoji verzi. Nikdy prý neslíbil, že jmenuje Filipa Turka na jiné ministerstvo, ale při jednání připustil, že by změna ministerstva zmírnila kontroverzi. Proč by Motoristé ona ministerstva mezi sebou vyměnili, kdyby prezident nezavdal příčinu či příslib? Prý to dementoval nějakými úpěnlivými sms směrem k Macinkovi které údajně jasně vylučovaly jmenování Filipa Turka ministrem. (Ať ty sms ukáže, s tím už má zkušenosti. Do té doby považuji toto prezidentovo tvrzení za vědomou funkční lež). Prezident si musel být vědom, že připustil více než chtěl a měl a snažil se to sms napravit?? Je něco takového vůbec možné?

Po takové zkušenosti se zapřením vyjednávacího koridoru nutně k nedůvěře muselo dojít. Podivné je také to, že sms prezident posílal přímo Macinkovi, který ovšem komunikoval s prezidentem nepřímo přes nefunkcionáře Koláře. Velmi nedůvěryhodné. Nejde jasně o fabulaci, sám prezident to popisuje ve svém rozhovoru. To není jediný případ mlžení nebo nevhodného chování, které se pak vydává za snahu o vstřícnost a kompromis. Na žádost předsedy vlády nešlo schůzku posunout o 15 minut. K jednání po vstupním extempore pak vlastně nedošlo a zde někde se situace jasně láme. Vláda ztrácí důvod s prezidentem vyjednávat, protože ten se k ničemu nezaváže, nic neplatí nebo to není jasně řečeno. Sám prezident o tomto způsobu komunikace dobře ví nejvíc. Na zahraničním jednání pak slíbí, co slíbit nesmí. Na dalším zahraničním jednání dělá opoziční politiku vůči vládě, tedy ji vydírá a nátlakuje do názorových (hodnotových) pozic opozice. To není fabulace, to jsou fakta milý pane Urbane.

Určitě nikde netvrdím, co řekl nebo neřekl Trump, ani co si údajně myslí. Vidíme ale všichni, že někomu ostentativně podal ruku. Zřejmě z toho pro pana Urbana plyne, že to bylo pro výstrahu. Nijak jej neznepokojuje snaha některých mediátorů, kteří záběr zfalšovali a vnutili veřejnosti. Haha, to je přece legrace. Nicméně i Babiš ztrácí nervy a naskakuje na konfrontační a osobně dehonestační rétoriku. To samozřejmě nelze schvalovat, ale je to stále jen jasným důkazem, že vláda prezidentovi nevěří.

Prostě by nyní měl pan Urban fakty doložit, že důvěra mezi vládou a prezidentem normálně existuje. O tom byl můj článek. Ostatní útoky jsou k smíchu a vyvolávají jen sedlinu sentimentů. To není silná káva, to je břečka infantilního patoku. Čtenáři jistě sami posoudí, kde je více věcnosti a kde zastrašujícího bludu, který má jen poděsit nesamostatné čtenáře.