Ukrajině přeji mír

Z mé deprese mne vysvobodí možná už v pondělí dobrý výsledek mého onkologického vyšetření. Možná až ve čtvrtek rozhodnutí Zelenského přinést Ukrajině mír. Lehká deprese je normální. Člověk se nemůže neustále uměle radovat.

Svitla naděje, že poslední 28 bodový návrh míru z americké kuchyně by mohl přijmout Putin i Zelenský. Pochopitelně naděje jsou realisticky možná poloviční. Ale stalo-li by se tak, byla by to nejlepší zpráva roku.

I když plán třeba nebude přijat, oceňuji americký realismus a státnickou odvahu jít proti „fanatickému liberalismu“, který by chtěl exkluzivně svobody jen pro sebe na úkor kohokoli, kdo nemá sílu se „liberální pravdě“ bránit. Poprvé se realisticky vyhodnocuje fakt, že Rusko válku vyhrává a nejspíš by výsledek mohl být pro Ukrajinu ještě horší a budoucí kapitulace ještě více hořká.

Věřím, že ukrajinský národ je statečný a vynalézavý. Asi by dokázal ještě za čím dál větších obětí vzdorovat na každém návrší své země. Ale není to smysluplné. Z totální války by se nevzpamatovaly generace. Už nyní to bude v poválečném státě těžké. Válečné útrapy na psychice i chudoba mnohých bude ohromným problémem na řadu let.

Západ by měl konečně vzít rozum do hrsti a měl by to Ukrajině, pokud se k míru rozhodne, usnadnit. Ukrajinu položí velmi brzy na lopatky její neschopnost splácet válečné dluhy. Západ by měl toto splácení alespoň odložit. Možná by bylo i morální válečné dluhy Ukrajině odpustit, pokud by se seriózně pustila do demokracie a zásadního umenšení korupce.

Samozřejmě, že válečné zločiny by měly být v maximální míře vyšetřeny a potrestány, ale asi by bylo nutné, aby to činili odborníci ze zemí, které nebyly zainteresovány v konfliktu. Narovnání práv bude ten nejtěžší úkol. Odpuštění bude asi mnohdy velmi těžké, ale musíme pro to všichni kolem Ukrajiny udělat maximum. Mohli bychom začít hned ve svém okolí a zapomenout na nadávky a dehonestace a začít se zase normálně a realisticky o problémech bavit. Myslím, že mír na Ukrajině by nás mohl dovést i k vnitřnímu sebeosvobození od „nutné“ nenávisti.

Je samozřejmě otázka, jak se zachovají na Ukrajině různí „ultras“. Fašistické (resp. neofašistické) tendence v lidech dřímají nejen na Ukrajině. Jejich zárodkem je jednostranná egoistická jistota jedné vlastní pravdy, kterou exkluzivně a nesnášenlivě mnozí vyznávají a vynucují nejen politicky, ale i zločinným a neférovým bojem. Ukrajinský národ může existovat s pozitivními vzory osobností současnosti a nemusí se uchylovat až k Banderovi, který je červenou muletou humanistické společnosti.

Dostat se z pasti neofašistických tendencí je jistě mnohem těžší než se vyhrabat z nějakých přechodných depresí. Leckdy stačí procházka na čerstvém povětří, příjemné či úsměvné zážitky s blízkými a deprese bude fuč. Zbavit se ovšem utkvělých myšlenek a ustát postoj, že si musím zachovat svou tvář za jakoukoli cenu je jistě mnohem obtížnější, ale není to nemožné.

Všem, kdo o mne projevili nefalšovanou starost děkuji. Jsou stále krásné věci na světě, a dokonce i skvělí lidé. Mám to štěstí převážně vidět to lepší skoro každé ráno. Jen někdy baterky dojdou.