Tomáš Klus svoje tóny umí

Opět jsme svědky toho, jak zdejší nejvěhlasnější bloger Vodvářka snižuje vážnost oponenta z nedostatku argumentace. Krásný flagrantní příklad dehonestace hudební nekorektnosti přenesené z politické názorové studnice.

Tomáš Klus prý zpívá falešně, ovšem prý také nevědomky, přijmeme-li naprosto nekorektní příměr vyřčení názoru na rovině hudebního projevu. O co jde?

Pan Klus popisuje se smutkem smrt malých dětí při následné – a samozřejmě Araby očekávané – israelské odvetě. Smrt nevinných malých dětí je tragická, ať je to kdekoliv na světě, o tom není sporu. Kdekoliv na světě však při konfliktech stát evakuuje děti mimo bojovou zónu, mimo místa, kde je možné očekávat násilné akce. To, že děti byly ponechány ( a zabíjeny) v místech střetů jako živé štíty, genocidou není. Spíše by to bylo možné nazvat odporným přístupem zhovadilců z Hamásu, kteří s jejich smrtí počítali jako s devizou pro veřejná média, kde vždy pohled na mrtvé dítě zabere a způsobí všeobecné zděšení a vlnu odporu proti původci. Je vždy dobré se předem ptát, co tuto smrt způsobilo, protože ne vždy je to kulka z druhé strany.

Zdroj: https://blog.idnes.cz/vodvarka/kdyz-zpevak-zpiva-falesne.Bg26080020

Obě strany konfliktu již dávno překročily rovinu lidskosti. Ve skutečnosti nejde podporovat ani jednu ze stran. Izraelci se dopustili řady politických chyb. Některých asymetrických uspořádání dosáhli vojenskou silou, což např. Charta OSN nechválí a proto je i řada rezolucí OSN proti Izraeli. Veřejné mínění o tomto problému nemohou tvořit jen spojenci Izraele.

Totéž lze říci i o Palestinské straně. Jejich teroristické excesy nemohou získat sympatie nikoho. Nicméně terorismus nevzniká ze vzduchoprázdna. Pokud pro něj nejsou příčiny, tak se na mnoha místech neděje, ačkoliv se leckde odehrávají politické konflikty. Palestinské enklávy se spíše než normálnímu světu podobají utečeneckým táborům, kde je přirozený lidský rozvoj spíše náhodou a výjimkou. Co od takového režimu Izrael očekával a stále očekává?

Na obou stranách ovšem žijí lidé, kteří by se byli ochotni smířit, kdyby měli dostatečnou většinu a bezpečnost demokratického konání. Připomeňme si, že jistých dohod bylo v minulosti dosaženo, ale byly zčásti zmařeny právě terorem nebo nedodržením závazků.

Stejně jako nemohu hájit teroristický útok ze 7.10, nemohu hájit bombardování civilistů na omezeném a blokovaném území. Nemohu mlžit až lhát o tom, že by snad měli Palestinci možnost ve své enklávě odvézt děti na bezpečné místo. Takový prostor přirozeně v Gaze při její rozloze není. Ano, nemohu nevidět, že technicky se mohou civilisté jevit jako lidské štíty teroristických uskupení a válečných zločinců. Je to však morální právo k bezhlavému bombardování civilního obyvatelstva? Oběti jsou v desítkách tisíců, i kdybychom považovali zprávy teroristického Hamásu za nadsazené. Počty přinesly i jiné humanitární organizace na západě a dokonce i věhlasné agentury. Izraelskou armádu nelze vyvinit tvrzením, že Hamás počítal se smrtí civilistů jako s devízou pro veřejná média. Právě proto si mohli brutální a bezhlavé bombardování ušetřit. Nabízí se spíše podezření, že si na izraelské straně díky všemocné a vševědoucí službě Mosad vytvořili záminku ke genocidě. Jinak z citlivého řešení problému mohla být drtivá vlna podpory Izraele. Vrátila pomsta Izraele někomu život? Demaskování terorismu mohlo být za rozumného právně bezpečnostního řešení skutečným vítězstvím. Pokud já vím, mnoho slušných Izraelců se za uvedený způsob řešení stydí.

Bombardování obyvatelstva je stejně kruté jako různá jiná mučení. Zavalí vás sutiny a hodiny se dusíte a umíráte žízní, pokud vás náhodou polomrtvého a s doživotním traumatem nenajdou.

Na závěr uvádím, že zřejmě skalní sionisty o ničem nepřesvědčím, jen dávám najevo, že oni mne o své oprávněné nelidskosti – dehumanizaci kolektivního Palestince - také nikdy nepřesvědčí. Podobně asi ani pana Kluse, takže budou mít sionisté trvale pokřivený hudební sluch. Při všem jim bude v uších znít tisíc trub z Jericha. Kdo ví, možná nám po tom všem zůstane jako kulturní dědictví nějaká nová disonantní sionistická hudební stupnice. Pachuť však určitě.