Teorie nepřizpůsobivosti a parazitismu

Ať již tyto pojmy používají politici nebo některá část veřejnosti, je to především stmelující a rozpoznávací znak. Znak nesoudnosti a intelektuálního zabřednutí do bahna v oblasti sociální empatie. 

Racionální vědecká redukce objevila již ve dvacátém století, století dvou světových válek,  terminologii, kterou označuje příslušníky svého vlastního druhu biologickými názvy s konotací nebezpečí až existenčního ohrožení. Stupňování těchto pojmů mezi sebou je v praxi následující: kdokoli > nepřizpůsobivý > parazit.

Představa, že se z nějakých důvodů má někdo něčemu přizpůsobit není sama o sobě škodlivá. Pokud jde jen o vyslovený názor, doporučení nebo odborný výchovný zásah, je možné konkrétně nad jednotlivým případem polemizovat a něco (sic) vždy nejistého z toho vyvodit. Stane-li se však nepřizpůsobivý kolektivní osobou, pak bychom se měli ptát po záchranných brzdách demokracie. Jednou brzdou je určitě diskuze, kdo a jakým způsobem smí určovat, čemu se ve společnosti máme přizpůsobovat. Častým způsobem takového vymezování je jakási společenská představa ideálu, kdy si každý je schopen poradit se svým životem a zaplatit za sebe. Je samozřejmě velmi nejisté koho sem zařadit, proto soudy soudí jednotlivce a nevydávají kolektivní odsudky skupin obyvatel. Přijde však politik a označí svévolně v populistickém zájmu neidentifikovatelnou skupinu. Ve jménu jejího vymýcení pak navrhuje různé zaručené reformy a opatření, která mají nepřizpůsobivost navěky vyřešit. Je to hnusné a nesportovní, ale budiž. O tom ještě je politická hra společnosti, byť je na hraně lidskosti.

Přejde-li však mluvčí z nějaké situace až ke třetímu stupni podčlověka, k parazitovi, jde o zjevný likvidační útok na podstatu lidství. Jistě existují fantastické představy o úplném zničení parazitických organismů. Každopádně významy označení parazit, nebo lidské činnosti či nečinnosti nazývané parazitismy, navádějí k nebezpečnosti, jíž se všichni děsí a s odporem očekávají zázračný zásah fyzikální medicíny, která nějakým jedem zaručeně parazity zastaví, odstraní a navždy vyžene z kosmu. Kupodivu se to medicíně dosud nepodařilo. Parazitické formy organismu přežívají přes všechny fyzikální a chemické bariéry i nadále.

Moderní hygiena prostřednictvím nemocnic a různých operativních organizací samozřejmě zasahuje v případech vážnějšího ohrožení parazity. Dochází k organizované karanténě za účelem nalezení nakažlivých jedinců. Rozhodně ne ovšem za účelem toho, aby nakažliví a nakažení jedinci byli eliminováni, nýbrž za účelem léčení. A zde je podstata lidské otázky. Druhá světová válka byla vybojována proti „fanatickým hygienikům“ typu Mengeleho, Eichmanna a dalších, vedených neblahými nacistickými strukturami, aby proti nim upevnila a definovala lidskost. Tou je záchrana a léčení.

Jaký je rozdíl mezi dnešním politikem, který chce shromažďovat nějaké nakažené lidi, dělat selekce a označovat jakési „infikované“ skupiny; ne ovšem za účelem léčení, ale za účelem likvidace? Likvidací může být a často i jen ponechání sama sobě. Třeba pod názvem deportace. Jenomže to může být i pěkně nebezpečné. Považme poslední případy africké eboly nebo i lehčí typ nákazy virem zika. Jakou zeď proti těmto jevům postaví Trump a jeho obdivovatelé?

Často se zde od obdivovatelů nacistických sadistů dozvídáme, že je něčí „nelidské“ totiž „parazitické“ osudy nedojímají a nezajímají. Jistě. V neosobní rovině, kdy infikovaní nemají žádná jména a tváře, může i dnešní prenacista klidně pěstovat rodinku nebo narcistního sama sebe, který jediný jej spolehlivě dojímá a zajímá. Paraziti nemají osobní jména, tváře, osudy, vlastnosti … Je to masa určená k nenávisti a k likvidaci.

Skupiny nepřizpůsobivých parazitů jsou vymezovány v podstatě nezávazně a velmi volně. U nás byl donedávna totálním nepřítelem Rom. V době vypjatého Brexitu v Británii východoevropský dělník. V USA je to náhle Mexičan málem vedoucí nad islamistou z ISIS. Kdokoliv to může být zítra. Například významná somálská dívka usilující pomýleně o svá osobní práva zaručená ústavou. Ne, neuneseme to! Taková dívka ohrožuje náš stát mnohem více než jakákoli bílá kriminalita, která díky kriminalitě barevné zcela vymizela. Bílí už nevraždí, neznásilňují a nekradou. Kdo nás zase nejvíc ohrozí zítra?