Soucit má vyšší hodnotu nejen morální,

ale i právní než lhostejnost. Křiklouni proti soucitu a cyničtí hlasatelé nezúčastněnosti se naprosto mýlí, když svoje stanovisko vykládají v rámci demokracie za hodné diskuse.

Ve většině zemí světa je poskytnutí první pomoci povinností. Žádnou demokratickou – nedemokratickou politickou volbou. Z hlediska zdravotníků je povinnost i ze zákona větší, než u laiků a hrozí za nedodržení povinné pomoci vyšší tresty. Naprostou povinností je pak poskytnutí první pomoci při dopravní nehodě, a to bez ohledu na to, kdo nehodu způsobil.

Úlevou od zákona jsou polehčující okolnosti, jako prokazatelný šok nebo vlastní ohrožení ohněm či jiným fyzickým nebezpečím. Do plamenů skáčou jen vybavení profesionálové. Poskytnutí pomoci se pak definuje i proti vůli osoby ohrožené na zdraví.

Tato celosvětově obecná pravidla jistě platí i na území jak Běloruska, tak Polska. Polsko má samozřejmě právo bránit svoje hranice proti nelegálnímu průniku do země. Bělorusko pak nese veškerou humanitární povinnost vůči ohroženým běžencům, kterým umožnila průchod vlastní zemí. Povinností každého a civilizovaného světového společenství je popotahovat Bělorusko za celý komplex přestupování lidskosti i zákonů o zdraví. Polsko pak má tu smůlu, že pokud již někdo na jejich území pronikne a je při tom zraněn, poskytnout pomoc se musí. Do toho aktivisté humanitární pomoci by poskytli oněm politicko vojenským rukojmím humanitární pomoc.

V celé záležitosti jsou migranti obětmi. Východní Evropa je posedlá pohrdáním nad utrpením a problémy obětí. Nejspíš tím stále vyrovnává pocit druhořadých ekonomicky slabších zemí, než je úplná západní či světová špička. Přímý pocit nespravedlnosti vyrůstá z pocitů, že jsme vlastně vystřídali jedno vazalství a vykořisťování za další a stejné. Pocity jsou umocněny i počátečním nedostatkem kapitálu na začátku soudobého kapitalismu a nesouhlasu s údajným vykoupením národního bohatství. Společným jmenovatelem těchto pocitů je přístup, kdy síla dominantně imponuje a poražení se jdou vycpat.

Chápu nechuť k ilegální migraci. Nechápu ovšem postoj, kdy je třeba démonizovat migranty a omlouvat tak drastické protiprávní postupy či neposkytnutí pomoci na moři nebo na souši. Nechápu, proč je třeba peskovat či snad převychovávat Ednu a všechny další humanitárně smýšlející nelhostejné osoby. Hodně to připomíná animozitu nenaočkovaných vůči očkovaným. Není to sice úplně totéž, ale také to je zcela nesmyslné a nelidské. Nelidskost není obdivuhodná. Je to patologie, která existuje jako chování, jež bychom výchovou měli vést ke korekci. Veřejné mínění zcela jistě je proti hulvátům, jimž se u případného soudu jejich silácké řeči jako zázrakem promění v žertovné bonmoty a nadsázky. Veřejné mínění je však již unaveno a bez energie vůči agresivním asertivním technikám nátlaku a partikulárním demagogiím. Zde jim to tedy prochází, ale zákony dál platí.

K tématu:  zde  a  zde