Skřet zájmů a principiézní držitel univerzální pravdy

Je mnoho příkladů a výpovědí o skřítkovi, který v čele království škodil v nějakém svém zájmu, a naopak o krásném ušlechtilém vzorovém princi, který nesexuálním polibkem budí princezny a ochraňuje neomylně dobro.

Také je řada autorů utopií: evangelisté, Platón, More, Campanella, Bacon, Fourier, Owen, Bellamy, Wells, St. Exupery a další. Dlouho mezi nimi nebyla žena, což se změnilo roku 1974, kdy Ursula K. Le Guin vydala utopii s názvem Nepřítomní (The Dispossessed). Autorku můžete zastihnout i na našem knižním trhu, ale mám obavy, že ji zde málokdo četl. Mohu se ovšem mýlit, což mi jistě napíšete do zpráv. Pro případně první kontakt s autorkou doporučuji tuto adresu: Databáze knih. Autorka se podle mne dopsala i k druhému pólu této literatury a napsala též romány dystopické. Připomeňme si také další dystopisty Zamjatina, Huxleyho a Orwella.

Odborné publikace uvádějí utopickou literaturu až od 16. století. Sice přiznávají i starším autorům nádechy utopismu, ale zdá se, že utopické náboženské texty se dostaly mimo kritiku a stala se z nich univerzální pravda svého druhu. V souřadných soustavách říší a států se hlavní náboženské utopie staly politickým nástrojem ovládání obyvatel. Různá náboženská dogmata se prohlásila za pravdu a začali se pronásledovat pochybovači. Dějiny se bohužel opakují až do současnosti. Stále ještě nejsme osvobozeni od vymáhání pravdy od jejích definitivních držitelů. Byť materialisté či fyzici tvrdí, že sama podstata hmoty je jen nějak pravdě podobná, tudíž nemůže být úplnou pravdou, přesto držitelé voucheru na současnou pravdu ji vymáhají a chtěli by se málem vracet nejlépe k inkvizici. Ale o tom tento článek není.

Článek je o skřetovi a princi. Napřed svět ovládali skřeti a neohlíželi se na nic. Barbarství, násilí a rozvrat všeho druhu byly jasným znakem jejich prolhanosti. Pak přišel hodný princ a osvobodil zázračnou pravdou království od lži a nenávisti. Rozpustil armádu, vyhnal špatné rádce a vzal si princeznu z lidu, která se tak jen jevila, ve skutečnosti byla nejurozenějšího původu. Skřeti však v podzemí a v lesích zase přežili, a dokonce se zdá, že se dokázali jako kukaččí mláďata narodit i v nejurozenějších rodinách. (Otázku, zda Bůh stvořil geneticky i skřety ponechme stranou!) Skřeti se často uvelebili i včele církví. Vždy to byli nejtemnější chvíle lidstva. Jeden takový Kalixt III. se proslavil jako příklad tzv nepotismu.

Papež Kalixt III., vlastním jménem Alfons de Borgia sloužil svůj pontifikát pouhé tři roky v letech 1455 až 1458. Nejslavnějším nepotistou (etym. od nepos = synovec, vnouče) se stal Kalixtův synovec Rodrigo de Borgia jmenovaný z titulu příbuzenství kardinálem. Rodrigo přispěl ke vzestupu dynastie Borgiů a posléze se sám stal papežem.

Tento postup se ukázal jako vhodný nástroj k uplatňování i náboženské pravdy jen na pouhých 200 let, kdy na papežský stolec přišel princ Inocenc XII., který bulou Romanum decet Pontificem roku 1692 omezil (jen omezil!) praxi „cardinal-nephew“. Jistě není náhodou, že tento vzestup nepokrytě systematického rodinného síťování a klientelismu se stal normou až pravdou po husitských válkách, kdy reformátoři církve ztratili jakoukoli mocenskou oporu. Začátek novověku byl tedy značně temný. Ale středověcí milci našeho Václava IV. byli též veřejnosti nechutní. Nejinak tomu jistě bylo i v hlubší minulosti, kdy ovšem mimo dynastií králů nedocházelo k tak zjevné privilegizaci určité skupiny ve společnosti. I když vznik šlechty a její osamostatňování musel již před novověkem regulovat vyvažující vznik královských měst. Takže jisté to úplně není.

Tedy nyní analogicky k dnešní době. Vidíme i v dnešní politice nějaké „cardinal-nephew“? Má snad náš úhlavní a pravdivý princ Fiala I. zcela čisté a pravdivé svědomí? Nezískal z titulu své funkce žádné zajímavé džobíky? Třeba ve školství? Nepřispěl ani vzdáleně k postavení svého zetě Michala Chládka?

Doporučené články (česky):

• Novinky.cz: „Zeť premiéra Fialy má pět placených veřejných funkcí a bere kolem 100 tisíc“
  https://www.novinky.cz/clanek/domaci-zet-premiera-fialy-ma-pet-placenych-verejnych-funkci-a-bere-kolem-100-tisic
• CNN Prima News: „Kdo je zeť premiéra Fialy?“
  https://cnn.iprima.cz/kdo-je-premieruv-zet-vychazejici-hvezda-ods-jde-ve-stopach-tezkych-vah-ceske-politiky444797
• Seznam Zprávy: reportáž o svatbě a vstupu Michala Chládkova do veřejného života
  https://www.seznamzpravy.cz/komentare/31667067-kdo-je-zet-premiera-fialy-vychazejici-hvezda-ods-jde-ve-stopach-vtezkdyv-h-politiky

Tady ovšem nejde o střet zájmů, ten totiž nehrozí pravdivým lidem stojícím na správné straně.

Na základě pravděpodobného měření bych si troufl detekovat veškeré znaky střetu zájmů, ale někdo jiný to třeba vidí vskutku pravdivěji. Náš demisní premiér odchází z funkce chudší, prakticky nemá kde bydlet, žena ho opouští pro nevrlost. Jak se prý může rozčilovat nad rozdáváním majetku z bezpodílového majetku manželů, který premiér z domu denně odnáší. Na některý majetek dokonce pro politickou zaneprázdněnost zapomíná. Fialová obětavost a fialové osvobození od bludů vstupuje do dějin, stává se bohužel minulostí.

Střet zájmů je totiž vždycky nějaký. Spravedlivě už v porodnici si rodiče odnesou svoje nejkvalitnější dítě domů a klestí mu cestičku v osudech. Někde na to sic nemají peníze, ale i tak se nevzdávají představy o vzestupu potomka a jsou ochotni ledacos obětovat a různě si pošpinit ruce i karmu. Zjevné to je třeba v případě rozchodů či rozvodů, kdy právě ten náš potomek má ve všem pravdu a ten druhý skřet…

Česky tomu říkáme nadržování, z nějž mohou plynout různě nebezpečné střety zájmů. V opozici k tomu je naopak fandění, kdy někomu jen něco přejete a pak jdete jen v nějaké náladě po zápase domů, abyste se z toho do rána vyspal, ale do ničeho víc nezasahujete. Takoví jsou u nás jistě i anonymní princové spravedlnosti, kteří potichu za zády uřvaných rváčů naskočí do tramvaje a probudí se v ráji stanice u svého domova za předměstím. Tam splynou s dalšími kapkami rodinného deště a pravda a láska tam vítězí.