Rouška není politika, ale výraz lidskosti

Já osobně taky roušku nerad, ale důvodů pro její nošení je ohromná převaha. Antiroušková propaganda se míjí účinkem, protože v důsledku může zabíjet. Promluvme si o právu nakazit druhého člověka.

Podle mne nikdo nemá právo nakazit druhého člověka. Samozřejmě není trestné, že někoho nakazíte, když o tom nevíte. Ale jak byste se cítili, kdyby jen kvůli vašemu pohodlí zemřel někdo milý z vašeho okolí. Je to minimum, co můžete udělat pro druhé a současně tím ostatní něco dělají pro vás. O možnosti nákazy všichni dobře víme, není tedy správné, ani zákonné zvyšovat riziko nákazy. Pokud se dopustíte nákazy úmyslně, jako to udělali v minulosti i současnosti například někteří nositelé viru HIV, dostane vás to před soud.

Iluze svobody a odboje proti establishmentu, který údajně nekrytá tvář přináší, se rozplývá na hranici anonymity. Pokud vás někdo známý požádá, abyste si vzal roušku v přítomnosti oslabené osoby nebo třeba u porodu manželky apod., neudělal byste to? Silácké řeči přichází s anonymitou. Snadno se porušuje jakákoli slušnost, soucit a sounáležitost, pokud jsou lidské objekty ve vašem okolí anonymní, v nedohlednu nebo daleko.

Rouška není politikum. Její nošení podle nějaké domnělé a nepřesné potřeby nařizují všechny státy, a dokonce už i Spojené státy americké. Můžeme diskutovat o parametrech nošení, ale jistý postoj lidské dobrovolnosti nám nesmí scházet. Nedovedu si představit filozofii, která v tomto shledává nějakou alternativu. Takových nepolitických událostí je v životě velké množství a nikdo o nich nediskutuje. Pochybuji, že by se některá žena rozhodla na protest proti Babišovi nemít děti, že by se milující osoby na protest rozešly a zrušily plánovaný sňatek. A mohl bych dlouho pokračovat.

Ohleduplné nošení roušky neruší možnost diskuse o sofistikovaném pojetí nošení roušky. Nelze zavírat oči před různými odbornými diskusemi a názory, které bych rozhodně nestíhal ani nezakazoval. To vše je pochopitelné a dokonce žádoucí, abychom nedělali zbytečně více než je nezbytně nutné. Přesto, i když roušky nebyly povinné, nosil jsem sebou vždy roušku, abych ji nasadil v případě, že by mohla mít smysl, nebo mne o to požádali, jakože požádali, různí lidé při schůzce či setkání více osob. Osobně nemám zas až tak veliký strach, dokonce si fandím, že bych navzdory svým zdravotním handicapům nákazu přežil, ale necítím žádné právo nutit svoje okolí k riziku mé svobodymilovné pohodlnosti.

Přiznám se, že kdyby to pomohlo, stal bych se klidně a rád třeba i odpůrcem roušky, abych tím poňoukl svoje nepřátele, aby se chovali opačně než já. Ti, co si pod mými příspěvky sice neberou servítky, by si snad na požádání v mé fyzické přítomnosti nasadili roušku, nebo nenasadili?