Pseudostudenti do výroby?

Kapitalista českého primitivního ražení si nepředstavuje, že žije v nějaké občanské společnosti, kde se každý rozhoduje sám za sebe bez ohledu na ekonomismus podnikatelů. Proto potřebujeme občanskou regulaci podnikání.

Největší bolístkou tohoto státu jsou nabubřelí a nafoukaní podnikatelé, kteří při každém problémečku natáhnou ruku vůči státu. Bodejť by to tak nebylo. Po Sametové revoluci se povyházeli komunisté z některých úřadů. Myšlení těch lidí se však nezměnilo. Tehdejší komunisté byli nuceni si založit firmy a přenesli mnohé ze svého myšlení do pracovních vztahů. Viděl jsem a slyšel firmy, kde se scházel ráno kolektiv jako za komunistických časů a hrála se hra na budování. Posléze se těchto svých spolubudovatelů podnikatel zbavil a najal lidi, kteří si budovatelské začátky nepamatovali. Tomu se říká řízení lidských zdrojů.

Komunisté osmdesátých let minulého století byli ideoví pokrytci. Vstupovali do KSČ ze zcela zištných důvodů, a tak není vůbec podivný jejich přerod v podnikatelskou elitu. Není ani divné jejich nynější sblížení a společná rétorika s extrémní pravicí a požadavky nerespektující občanskou společnost.

Pro škarohlídy uvádím, že samozřejmě takoví nejsou všichni podnikatelé, a dokonce ani všichni komunističtí podnikatelé. Znám velmi progresivní a chytré firmy, které prosperují na mezinárodním trhu a nežijí na dotacích, ale na skutečných inovacích.

Volání po regulaci školství  zde  a  zde,  aby sloužilo představám soudobého slepě dotačního ekonomismu, který se vyznačuje nataženou rukou v důsledku každého krupobití a řízením lidských zdrojů ve stylu nucených prací, musíme oslyšet a nechat ty firmy prostě zkrachovat. Ve službách těchto vychytralopodnikatelů přišli v devadesátkách škrtači a ušetřili na učňovském školství. Firmám se tehdy zdálo také zbytečné, tak jej rovněž nadále soukromě nedrželi. Současně škrtli již tenkrát rozvoj řady humanitních oborů, což mělo vyřešit touhu lidských zdrojů po řemeslnických profesích. Například v důsledku toho téměř skončila v této zemi literární kritika, která podnikatelům jistě nechybí.

Nyní máme nevyhnutelně očekávatelný problém na stole. Firmy nemají dostatečně kvalifikované pracovníky do nepopulárních a zřejmě špatně placených profesí. Ale to je právě trh, který smí nabízet, ale nemůže ovládat denní životní rozhodování občanů.

Jedna věc je přirozená obnova učňovského školství. Druhá věc je, co s těmi nezaměstnanými v převisu, o nichž se píše jako o údajných studentech humanitních oborů. Podle mne je to nesmysl. Skladba těch nezaměstnaných v převisu je mnohem složitější. Ale to samo o sobě není tak důležité. Důležité je, jak se s těmito lidmi pracuje v oblasti případné rekvalifikace a nabídce jejich stabilního ohodnocení v pracovním procesu. Nabízí-li firma lákavé podmínky a dokáže-li svoje pracovníky kvalifikovat, stabilizovat, tj. udržet je s nějakým výhledem možnosti bydlení a třeba i podmínkami k založení rodiny. Krátkodobé úvazky pro matky, případně školky apod.

Naši společnost neohrožují občané, kteří se rozhodnou studovat jakkoli kritický obor humanitního směru. Společnost ohrožují drancující podnikatelé, kteří si naordinovali svatý nárok nikdy nezkrachovat na úkor společnosti. Firmy se propadají, protože to, že se někdo stane podnikatelem neznamená, že je hnedle geniem a příkladem tvořivosti či spolehlivosti. I podnikatelé jsou jen občané a žádná privilegovaná, svatě vládnoucí vrstva. Pokud se tak profilují, pak se sbližují s někdejší diktaturou proletariátu tím, že usilují o diktaturu podnikatelů. Obojí dnes již nemá šanci. Na vině není školství, ale špatná strategická úvaha podnikatelů.