Prožívám dny deprese

Cítím velkou bezmoc. Veřejnou komunikaci zachvátila iracionalita, ve kterou bych nikdy předtím nevěřil. Takto to asi ovšem vypadalo vždy před válkou. Zfanatizovaní lidé jdou za nějakými vůdci a nejsou schopni kritického odstupu.

Přiznám se, neměl jsem radost, když byl do prezidentské funkce podruhé zvolen Miloš Zeman. Nebyla to první volba, která se mi nelíbila, ale tak už to chodí. Vlády se střídají a občas člověk žije s vědomím doufání v příští šťastný obrat. Dnes ale žádnou budoucnost nevidím. Fanatismus vládne nad vším. Právo přestalo mít logiku a z pravdy se stala pouhá moc.

Nejsem po zkušenosti z druhého mandátu Miloše Zemana perplex z toho, kdo usedne do jaké funkce. Život je mnohem více o tom, co s ním udělám já sám. Postupně jsem zjistil, že Zemanova vláda na hradě mě sice provokuje a znechucuje, ale vznikla z větší části podle pravidel. Pro moje skutečné svobody to neznamenalo ohrožení. Nakonec jsem si kolikrát od plic zanadával a život šel dál.

Dnes ovšem jsme ztratili svobodu skutečně. Jistý pán si uzurpuje moc nedbat na žádnou právní logiku a v rozporu s výsledkem voleb brání přirozené změně moci. Občanská společnost najednou vůbec nic neznamená. Netrpím snad ani ztrátou svobody tolik jako jsem zklamán lidsky. Mnoho lidí, kterých jsem si vážil je najednou schopno stát na straně člověka, který během pár dnů vysloví několik zcela protichůdných vyjádření. Ještě 5. října byla záležitost střetu zájmů předestřená kandidátem na premiéra právně schůdná a najednou se kladou dodatečné podmínky, které zákon vůbec neukládá. Je vůbec ona osoba jednající samostatná? Není pod vlivem či tlakem, o kterém nevíme? Nedává to žádnou logiku.

Co se změnilo od 5. října? Stačí k nerespektování zákona a vlastního názoru nějaká nálada nebo zdání? Někdo zavelí a polovina národa je ochotna zapomenout na pravidla hry a začít blábolit o nějakém věšteckém stavu střetu zájmů? Ano, ti politici si nedůvěřují. To je jejich právo, ale přesto jsou tu pravidla hry a s nimi se musí nakládat férově, správně, logicky a lidsky. To, co se odehrává odšpuntovává zárodky občanské války. Člověk by málem všeho nechal a dal se do debaty, proč tomu, co nyní prezident říká a koná má oporu právní a pravdivou. Možná by se dalo odpustit ono pomezí legality, ale legitimního na tomto jednání není nic. Pravda se proměnila v pouhou hrubou moc.

Moje převažující povaha je stoická. Dokážu sám za sebe udržet klid, ale stejně tak dobře vím o stovce lidí, kteří to nedokážou a nikdo je v neposlušnosti neudrží. A přitom zbytečně. Stará vláda to stejně má spočítané. Činí to bezmála 96 miliard problémů v rozpočtu. Ani tato lež nikomu nestačí jako ukázka stavu věci? Pak je to tak, že fanatická polovina společnosti lže a neuznává výsledek voleb, není pro fair play, je jenom zlomyslná a nepřející a závistivá. Skutečnost je ovšem taková, že je to samozřejmě z velké části pohodlnost. Neověřování faktů, spoléhání na vládou předložené pravdy, podobně jako v totalitním Německu, totalitním Sojuzu, totalitní ČSSR. Nejvíc mě dostal vtípek z facebooku. Na fotografii se setkává Marta Kubišová a Petr Pavel při oslavě 17. listopadu v roce 2025. V bublině paní Kubišové se píše: Omlouvám se vám za chartu. To jsem netušila, jaký jste sympatický člověk.

Přátelé i nepřátelé, mám den smutku. Nevidím nic optimistického. Bojím se hlavně o děti, o tu zmanipulovanou generaci, která nemá a nebude mít šanci si udělat vlastní názor a naženou ji zanedlouho do zákopů. Podle Němců bude válka už za rok. To říkají politici ve funkcích. Každý den je nějaké válečné vyhrožování. A my se právě stali bezmocným satelitem koho? Ani to pořádně nevíme. Prostě Matrix válečné mašinérie. Nepíše se mi to lehko. Mám vážné obavy, že dojde nakonec i na ty, co mi tu nadávají. Ono jim to totiž také zanedlouho docvakne, ale bude pozdě. A stačilo vážně jen kriticky myslet.

odkaz