Proč nemá smysl volit do parlamentu EU euroskeptiky? Úvod.

Euroskeptickou stranu poznáte podle hesla xxx-exit. Všichni nyní vidíme tanečky kolem Brexitu. Důvodů proti takové volbě z českého hlediska je ovšem mnohem více. Naši euroskeptici jsou ještě blouznivější než brexitáři.

Brexitáři mají skutečnou výhodu v tom, že i když Británie odejde natvrdo bez dohody, bude existenčně samostatná, oklepe se a třeba se do EU zase vrátí, jak je jejím dobrým zvykem. Británii toto projde, protože Británie je schopna si zajistit budoucí suverenitu sama.

Česko by se muselo v případě odchodu z EU vrhnout do náruče nějakých bezpečnostních dohod a záruk. V minulosti jsme nikdy nebyli velmoc. Také jsme nedosáhli švýcarské samostatnosti a komplexního uvažování. Získat skutečnou neutralitu v budoucím bezpečnostním uspořádání je totiž závislé na vůli okolních států. Mnozí zapomínají, že neutralitu před světovými konflikty měla třeba Belgie nebo Norsko. Neutralitu by musely uznat okolní státy a to je velmi složitý proces.

Česko ve víru Malé dohody a nyní Visegradské čtyřky není schopno racionální bezpečnosti dosáhnout. Nejvíce samostatnosti nám paradoxně poskytuje společná kolektivní obrana prostřednictvím NATO a EU. Nejde ovšem jen o bezpečnost. Jde vůbec o možnost politické samostatnosti a hospodářské soběstačnosti. Husitské válčení pomocí hospodářské izolace a vozové hradby mohla být úspěšná v době, kdy jsme byli tenkrát početně srovnatelný národ i s takovým Německem. Od té doby jsme se početně propadli a jsme příliš malou zemí na velmocenské postavení. Prostě doby velkého Česka od Baltu k Jadranu a od Drážďan ke Královci jsou nenávratně pryč. V dobyvatelství jsme se neosvědčili. Nemáme na to povahu.

Euroskeptici navíc neusilují o skutečnu konstruktivní reformu stávající EU. Blouzní o společenství samostatných států. To zkusil rozpadlý Sovětský svaz. Vzpomeňme na jepičí Společenství nezávislých států. Tyto iluze vznikají vždy, když blouznivci svou kampaní namluví zmatenému voliči, že lze současně využívat vždy jen výhod nějakého systému. Vždycky přijde však období nevýhod. My nejsme připraveni a neumíme nevýhody snášet. Jsme podle mne ještě horší než iluzionisté brexitáři, kteří by chtěli současně hranici i nehranici, výhody společného trhu za vlastních podmínek. To v minulosti vždy fungovalo hnedle do příští války.

Evropská unie jistě potřebuje reformu. Minimálně reformu v postoji k Izraeli a arabským zemím. Na druhé straně nás čeká případné rozšíření EU o převážně islámskou Albánii, případně i Kosovo nebo Severní Makedonii. Já bych byl i pro případné přijetí Turecka, pokud by se do čela mohl postavit někdo normálnější než Erdogan. Nemyslím si, že hrozbou pro Evropu je islám jako takový. Hrozbou je islamismus, respektive jeho dvojče antiislamismus, který hrozbu islamismu živí a posiluje. Zabraňuje normálnímu procesu soužití, kdy sekulární stát má dostatečnou autoritu nad všemi náboženstvími. Řešením islamismu není zákaz islámu, ale naopak schopnost udělat i z muslimů občany spojence, kteří budou uznávat klíčovou roli svobody v evropském ústavním systému. Ve správné interakci s muslimy může dojít i k vnitřní reformě islámu. V minulosti se v každém náboženství reformy dějí, a musí k tomu být příhodná společenská situace. Zapomínáme snadno na vlastní závislost na postkomunistickém vnímání světa. Proto dnes u nás opět řádí komunisté. Proto se může pirátům stát, že projde na státní vyznamenání ultrakomunistický básník Karel Sýs. O vyznamenání bývalého policisty „mlátičky“ snad nemusíme ani mluvit. Chceme si svoje komunisty nadále hřát na hrudi? Tak odejděme z NATO a EU. Zásadně to posílí hlavně je a neona(r)cisty.