Příklad nesoudnosti v čele spravedlnosti

Ministryně spravedlnosti stojí zcela mimo racionální hranice soudného myšlení. Klidně veřejně tvrdí, že se žádného nátlaku na vrchního státního žalobce nedopustila. Další větou pak dodává, že kárnou žalobu tedy podávat nebude.

Dobře si pamatuji, že před výhrůžkou,  že podá na žalobce Zemana kárnou žalobu  vyhrožovala tím, že navrhne vládě jeho odvolání. Zřejmě ji někdo ve vládě naznačil, že bez nějakého zdůvodnění jej vláda neodvolá, tak vyrukovala s kárnou žalobou za cosi, co ani nebyla pravda a v čem ani nemá kompetenci nadřízeného určité konání žalobce posuzovat či hodnotit. Není jeho přímým nadřízeným.

Před celým národem se nám nyní snaží namluvit, že toto dvojí vyhrožování nebylo žádným nátlakem. Vždycky bych se rád takové osoby zeptal ve hře na pravdu, co tedy by bylo podle ministryně nátlakem, když ne hrozba odvoláním a kárnou žalobou. A ta paní se tváří, že nepochybuje, jak jí toto někdo uvěří. Kolik drzé nesoudnosti je za takovým chováním.

Smutné je, že  sama byla z podobné pozice kdysi odvolána vládou na návrh ministra spravedlnosti Němce.  Pamatuji si, že pak projevila svůj nadhled tím, že prohlásila tenkrát cosi o justiční mafii, z čehož byla posléze dlouhá právní tahanice na jejímž konci se její tvrzení neprokázalo. To ale bylo nadhledu, hlavně žádná pomsta, že.

Vážně žijeme na okraji identifikační propasti. Vrcholní politici lžou, zneužívají svých imunit, aby se jim po prokázané lži nic nestalo. A logická objektivita, jediné chatrné lano ke zdravé realitě se zvolna zpřetrhává. Ono se mnohé zpřetrhalo s expanzí fikce do právního řádu. Máme fiktivní doručení písemností, máme de facto fiktivní dlužníky, takové, kteří nikdy nic dlužit neměli (nezletilé děti), ale i dlužníky, jejichž náprava po pádu do dluhové pasti je zcela nemožná a vymožení dluhů nereálné, takže jde vlastně jen o veřejnou zastrašovací pomstu, která u některých těchto delikventů trvá již dvě desítky let. Za bestiální vraždu se dává podobná sazba. Zadlužení je u nás jahůdkou na vrcholu nespravedlivého dortu zvaném demokratický právní stát.

Takže nakonec chování ani jednání ministryně spravedlnosti je jenom logické a nemělo by mne překvapovat. Ale já si na to nějak odmítám zvyknout a chci stále věřit, že z toho někudy vede cesta. Prvním krokem by samozřejmě mělo být akutní odvolání této ministryně, jakkoli se opozice zaměřuje spíše na zbohatlíka  Arenbergera,  kde si myslím, že se opět vaří z vody a jde o čistě politickou hru. Přes všechna podezření ze střetu zájmů, k němuž v nějaké rovině dochází úplně u všech politiků, kladu logické a důvěryhodné chování a vyjadřování za mnohem důležitější.