Pravda – svoboda – totalita.

Pravda není jen subjektivní pocit správnosti podmíněný politickým vítězství pravdivé strany. Pravda také není definitivní monolit, pomník myšlenky, která je v něčím definitivním držení nebo snad majetku.

Pojednávat o pravdě v jednom kratičkém blogu nemůže být vyčerpávajícím způsobem pravdivé. Přesto se v mnoha podobách šermuje těmito slovy a mezilidská situace se zahušťuje, lidé se hroutí a svoboda se zvolna i rázem proměňuje v totalitu.

K mým úvahám mne dovedlo nepochopení pro jednu takovou podobu přesvědčení o nějaké jasně platné pravdě. Jde o pojetí (považte vysokoškolsky vzdělaného) lékaře, jenž by měl také mít nějakou morální úroveň, ne-li alespoň korektní logiku, jež neupadá do oblasti fantaskních pověstí, co na nás vypouštějí letadla na nebíčku (chemtrails):

Přece si na podzim nenecháme vzít naši liberální demokracii, naše občanské svobody a naše úsilí po právním státě! Usilujme o odkaz Václava Havla, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí, a dokážeme opět rozlišovat pravdu od lži. Jděme všichni k volbám, a pak si určitě naše svobody uchováme přes veškerou současnou destruktivní převahu lži a nenávisti!

Zdroj: https://blog.idnes.cz/bohumirsimek/od-svobody-k-totalite.Bg25060670

Pravda nemůže být politicky podmíněná, je to jen zdání. Jediná absolutní pravda má i tak těžké postavení. Jde o přitakání životu. Život sám o sobě (svobodný) je pravdivý, krásný. Přesto jej mnohé válečné, ekonomické či přímo zločinné konflikty napadají, vyvracejí, rozvracejí…

Pravda nemůže být manipulována, pokud lidé přemýšlejí nejen chemickými šťávami, pudem sebezáchovy, ale i morálním imperativem v zájmu každého člověka. Nejsou žádné podřadné bytosti. Dokonce i zvířata jsou nám velmi blízko a měli bychom, co možná nejvíce zabraňovat jejich utrpení. Představa, že někde ve všemocném Petrohradu vyrábějí manipulující lži, které mohou komukoli nahradit pravdu, je přímo směšná. Jsme snad bezmocní hlupáci? Kdyby tomu tak bylo, jistě by nebyla potřeba žádná vojenská speciální operace, ale Petrohrad by prostě vypustil Krakena sounáležitosti s Ruskem a hotovo. Naštěstí si lidé dokáží myslet dál, co chtějí i v případě všemocného Petrohradu, který ovšem v mnoha aspektech selhává a ukazuje se, že manipulace a lstivost není cizí ani Ukrajincům nebo Izraelcům. Manipulaci s pravdou vyrábějí všichni. Žádné trvalé morální pravdivé centrum (jedné strany) neexistuje.

Divím se, že toto zde musím vůbec psát. Zažili jsme vládu jedné strany – definitivní pravdy, nejvyššího stadia společnosti. A dnes se nám zase někdo pokouší namluvit, že chopí-li se politické moci nějaké jiné zvolené strany, pravda utrpí, zmizí, umře, bude uzmuta apod.

Ale pravdu vám ve skutečnosti nikdo vzít nemůže. Mohli by o tom mluvit mnozí mučedníci, ochotní podstoupit mučení i smrt. Zdaleka to nezačalo jen Husem, ale je to dobrý výchozí příklad. Hus v pražské Betlémské kapli, první moderní veřejné kazatelně, která se blížila moderním sdělovacím prostředkům, dopouštěl zpochybňování mocenské hierarchie na bázi morální kritiky chování církve. Vůbec nechtě ani na minutu ničit katolickou církev, chtěl ji ozdravit, zmoralizovat, ostatně jako mnozí profesoři tehdejší teologie po celé Evropě. Ale Hus o tom nemluvil jen v kabinetech na akademické půdě, kde by mu to nejspíš prošlo. Proti němu stály mnohé církevní a vládní problémy, které reprezentovali křižáci z celé Evropy a především u nás nenáviděný Zikmund, liška ryšavá… Ale právě Zikmund dosti jasnozřivě viděl i jinou existenciální tehdejší Evropskou pravdu. Chtěl zastavit pronikání islámské expanze do Evropy. Potřeboval k tomu jednotu a maximální nasazení a morální podrobnosti ho nezajímaly. Byl také velkým příznivcem a uživatelem prostituce. Jeho pohůnkové mu lovili dívky k potěše po celé Evropě, jako dnešním oligarchům na západě i na východě. Kvůli tomu mj. katolická církev velmi toleroval jak prostituci, tak utajené rodiny kněžích, jak dokládají několikeré dobové vizitace po církevních prebendách. A křižácké ataky označily kolektivní vinou i trestem celé území Čech, čímž vyvolali v podstatě zbytečnou občanskou válku, na niž jsme v konečných důsledcích doplatili a ztratili celkem slibné postavení Evropské velmoci. Vedle toho psala výhrůžné dopisy Českým husitům Johanka z Arku, kterou paradoxně církevní mašinerie jediné pravdy upálila podobně jako Husa. Tak co, vidíte nějakou definitivní pravdu v tehdejších událostech? Ani dnes bychom neměli dějiny soudit, ale rozumět jim. Pak by všechny Petrohrady, Mosady apod. byly nahrané.

V dalších dějinách máme často oslavované odbojáře a atentátníky z 2. světové války. I na tomto příkladu lze ukázat, jak je třeba dějinám porozumět, místo toho, abychom všechno soudili. Mnozí hrdinové spojení s atentátem či dalším odbojem spolykali jedovaté kapsle, protože se báli mučení a nespolehlivosti těla tváří v tvář mučení. Atentátníci přijeli dobrovolně splnit rozkaz exilové vlády a dokázali zabít jednoho z nejhorších tyranů a sadistickou obludu Heidricha. V tehdejší atmosféře však tuto pravdu každý nechápal, protože pravda byla totalitně – politicky podmíněná. Na druhé straně nikdo po válce nenahledal vojáky, kteří eliminovali naše hrdinné atentátníky, aby s nim snad v rámci nějaké odvetné pravdy udělali speciální proces hnaný pochopitelnou pomstou a popravil je. Mnoho věcí se dělo na rozkazy, jež bylo nemožné odmítnout. Odmítnutí by ani nemělo smysl, protože odmítnutí by znamenalo totalitní smrt. Podlehnutí nucené spolupráce neslo naději na přežití, které je pudové i oprávněné morálně, třeba v zájmu blízkých. Tak mnozí spolupracovali se lží, aby přežili, protože každý není hrdina a nelze to po každém totálně vyžadovat. To bohužel princip fungování terorismu. Většinou nejsou teroristi přesvědčenými vrahy, ale jsou mnohdy oběti vydírání, leží na nich osud jejich rodiny, která je v pozici rukojmích v rukou teroristického vedení.

Třetí mučednickou postavou, již cítím nutnost připomenout byl Jan Palach. Jeho morální odhodlání velmi korespondovalo s pravdou, ale to, že vlastně nijak nezvrátil skutečnost v dané době svědčí o tom, že pravda samotná nestačí, aby byla natrvalo pravdou. Často se stane pravdou dodatečně, až za svobodných let, kdy je možno diskutovat o tom, nakolik historii rozumíme, ačkoliv ji osobně různě soudíme.

Byly všechny ty oběti pro pravdu rozumné, účelné, korektní, svobodné? Často se právě nějaká definovaná pravda v zájmovém okruhu stane definitivní fanatickou pravdou a vznikají terorismy, korupční převraty, speciální operace a genocidy. Pravdou je, že ve svobodném prostředí teprve smíme demokraticky upřímně a beze strachu říkat svoje názory a představy o pravdě. Takové diskuze ve skutečnosti pravdu očišťují a vytvářejí pravdivou legendu, ne jen něčí zájmový narativ.

Tedy, již křižáci věřili, že je třeba kacířské husity vyhubit. Všichni v Čechách tehdy vůbec nebyli kacíři. Byly ovšem i názorové rozdíly na „husitskou“ pravdu a rukou husitů byl utracen např. fanatika možná i zločinec Jan Želivský. Kde tedy byla pravda, proti níž se dalo jasně bojovat a odinstalovat lež? Kde je pravda dnes? V demokracii se můžeme jen dohadovat. Ovšem lze označit za demokracii prostředí, kde vládnoucí politici prostřednictvím pohůnků denně stíhají různé dezoláty, ruské kolaboranty atp.? Já jsem přesvědčen, že toto demokracie není. V USA v jakési době McCarthismu vyhnali mnoho osobností kultury, např. Charlie Chaplina. Byla to snad demokracie? I my stojíme na hraně. Ještě se u nás nevraždí bez soudu a lidé nemizí, ale nemáme k tomu daleko. Rozhodně jsou v politickém kurzu osoby, které po tom volají jak „pragováci“ po popravě Milady Horákové.

Po pravdě, na tak malé ploše nelze nějakou pravdu úplně uchopit, já si dokonce myslím, že úplně nikdy. Můžeme se jen pokorně blížit. „Petrohrad“ vítězí jen nad hloupostí, která přináší nejistotu. Pokud ale člověk naslouchá vnitřnímu hlasu svědomí, tak se nemůže radovat z článků na oslavu smrti ukrajinských vojáků, ruských vojáků (civilistů už vůbec). Nemůžeme se opájet úspěchy vybíjení „neexistujících palestinců“, neviditelných hladových umírajících dětí v Súdánu, doprovodnými civilními oběťmi v Íránu a kdekoli všude po světě. Protagonisté oněch konfliktů jsou všichni magoři. Ať je to Putin, Zelenský, Chameneí, Netanjahu… (seznam by vydal na sto blogů). Bohužel musíme v životě akceptovat mnohé nepravdy a přežít jejich běsnění a držet se přitom jen křehké nejistoty vlastního svědomí. Měli bychom zmobilizovat všechny zbylé špetky slušnosti, soudnosti, důstojnosti a empatie a čestně podle svých možností diskutovat o věcech otevřeně i s respektem. Po čtyřech letech tlačení na pilu totality jsme se vzdálili pravdě volné kapitalistické soutěže na sto honů. Místo soutěže jsou zde krizové válečné zakázky a dotace pro vyvolené. Myslete na to u voleb a poslouchejte, jak o tom, kdo vypovídá a podle toho volte. A zkuste si připustit, že místo podsouvání můžete soudit jen vlastní zkušeností. Úplně věřit můžete jen matce, nepřítomnému Bohu a svému instinktivnímu tušení, které zasévá vaše svědomí. A to je ta jediná nepoliticky všelidská pravda.