Polemika s polemikou na polemiku

Reaguji na polemiku mezi blogery Siemkem a Trčálkem na téma farizejové kontra Ježíš. Nebo v jiné rovině psaný zákona a jeho morální duch. Nicméně jde o téma, které zasahuje každého v jeho životním rozhodování.

Pan Siemko se ve svém  prvním článku zastal osob, které dodržují literu zákona a postavil do kontrastu ty, kteří volají po ústavních zvyklostech nebo potažmo po duchu či smyslu zákona. Pan Trčálek v  následné polemice s humorem přirovnal stav uvažování pana Siemka k postoji farizeů oproti Ježíši Kristu, kterého v důsledku jeho postojů nechají ukřižovat. V  následné reakci již pan Siemko opouští protikladnost farizeů a Ježíše a rovnou se obrací k přítomnosti, tedy k postojům prezidenta Zemana, který neporušuje, alébrž dodržuje, literu zákona a v rámci zákona si údajně jedině správně i význam ústavy či zákona správně vysvětluje.

V reakční polemice zaznívá názor pana Siemka, že, podle něj, desatero dal Mojžíšovi Ježíš. Takové tvrzení nejde úplně proti biblickému smyslu textu. Vychází se zde z, podle mne, špatně pochopené trojjedinosti Boží. Není zde prostor na vysvětlování celé trojiční problematiky, ale je pravda, že, podle současné teologie, tři osoby jedno jsou. Nicméně současné tři osoby mají svůj život, své osobní postoje, svoji časovost vůči vnějšímu světu. Nelze je v zájmu jednoty zaměňovat. Pak bychom totiž žádnou trojiční teorii nepotřebovali, kdybychom mohli osoby libovolně zaměnit.

Ježíš tedy v časové souslednosti nepředal desatero Mojžíšovi. Ježíš, který přišel okusit lidský osud a prožít lidskou bolest, přivedl „vševědoucího“ Boha k poznání, že člověk to na jeho stvořeném světě nemá lehké. Ježíš proto vyhlásil, že nepřišel bývalé zákony desatera či zákony staré Tóry vyvracet, ale naplňovat. Markantně je to znát zejména v podobenství o marnotratném synu. Podle Starého zákona, knihy Numeri, musel být marnotratný syn odveden za město a tam ukamenován. Tehdy to ještě bylo důležité a v zájmu slabé a ohrožené komunity, aby byli marnotratníci odstrašeni. Nehledě k tomu, že starozákonní Bůh má soudcovské a panské postoje v mnohem větší míře než novozákonní Ježíš. Vždyť Bůh neznal ještě na vlastní kůži lidskou zkušenost. V Ježíšově novozákonním pojetí však otec svého marnotratného syna přivítá s láskou. Tedy vůči farizejsky pojímanému zákonu postavil zákon lásky, jímž coby dobrem, duchem zákona, změnil pojetí zákona.

V čem se ovšem liší pojetí Ježíšovo od pojetí Zemanova? Podle mne oba stojí proti jistým farizeům, kteří stojí o umrtvení kdejakého zákona na úkor běžných lidí. Naplnění zákona podle farizejské litery lze bezduše buďto vykládat v zájmu vlastního ega, nebo k obecnému prospěchu. Jistě, zákon lze v jeho omezeném konečném znění obcházet a dělat třeba z ústavy pomůcku k ovlivňování politiky cestu silného prezidenta, který tak sice vyžaduje plný respekt k svému zvolení, ale umenšuje podle svých preferencí volbu politickou. Ústava nebyla napsána pro prezidentský stát. Zákonodárce nenapadlo zkoumat možnost takového nemorálního zneužití k vlastnímu prospěchu. Toto amorální pojetí výkladu zákonů používají podnikatelští šíbři. Běžný podnikatel, hlupák nebo morálně zakotvená osobnost, se tímto směrem nevydává. Tedy zásadní význam antifarizejského porušení zákona v nějakém duchu výkladu tkví v morálním zakotvení. Zeman pro sebe a Ježíš k obecnému prospěchu v zájmu lásky. Tohle by mohlo leckoho trknout, aby si uvědomil, jak si nyní v této zemi stojíme.