Pohádka pro rok 2020

Pohádka byla vždycky politická, i v dávných dobách. Má přinášet naději. Jednou z nejstarších pohádek je pohádka o ptáku Fénixovi, jenž vždy povstane z popela. Takové Císařovy nové šaty jsou jasnou kritikou naduté vrchnosti.

Naopak neznáme žádné pohádky, které by měly aristokratický základ. Nevybavuji si pohádku, kde by král zvítězil nad vůlí lidu. Pohádka je příběhem outsiderů. Vrchnost vždy představuje zlo a zvůli. Drtivá většina lidstva jsou různé osoby, které lze nazvat pojmem lid. Tu je lid šílený, jinde osvícený, ale v tématu pohádky vždy suverénní. Jakési obecně prozpěvované dobro vždy vítězí nad zlem.

Kritikům tohoto systému nezbývá nic jiného, než se pokusit tento stav podnikatelsky zvrátit. Místo kritiky ať financují pohádku, v níž ředitel chemičky spravedlivě zbije na veřejnosti Gretu za její protiuhlíkové šílenosti. Císař ať potrestá spravedlivě všechny poloslepé čumily, kteří nevidí jeho nové šaty.

O dobru v pohádkách rozhoduje lid jaksi bez hlasování. Ale mělo by to být podrobeno také hlasování. Pokud jsou u moci autoritativní vrchnosti, pak by i pohádka měla být autoritativní. Nechceme-li již žádné pohádky v nichž se zesměšňují ctihodní monarchové žvatláním: „našli, nenašli…“, nebo se přidrzle obrací pozornost prince k Popelce hláškou: „hele, výsosti“, pak nezbývá, než napsat vrchnostenskou nebo antiislamistickou nebo antiemigrantskou nebo přizpůsobivou neneomarxistickou pohádku a prosadit ji demokratickým hlasováním do vysílání.

Jsem přesvědčen, že noví rozhněvaní spravedliví klimaskeptici, migroskeptici, dávkodůchodoskeptici dokážou takovou prkotinu v tržním systému uplatnit. Můžeme očekávat zcela jistě zcela pozitivní a pravdivou pohádku o nadšených a spravedlivých úsporách království, které budou v hubených letech rozdány moudře lidu, aby nezahynul. Můžeme očekávat pohádku o království, v němž nejsou žádní úředníci, nikdo nic uměle neorganizuje a všechno přirozeně plyne, protože kapitalistický člověk je dobrý a nikdy, zdůrazňuji NIKDY, by nezneužil ani haléř zisku na nějaký vlastní prospěch. Všechen zisk se investuje rovnou do vývoje a vzdělávání o podniku.

Já vím, někdo namítne, že tyto pohádky slýcháváme periodicky ve volebních obdobích a mnozí se podle pohádek i zachovají a volí vrchnost, protože se chtějí zúčastnit té skupinové orgie veřejné naděje. Nakonec, jak píše i jistá  redaktorka Expresu v článku proti Noře Fridrichové:  „Nikdo Fridrichové nezakazuje mít vlastní názor, ale opravdu není možné, aby ho prezentovala povýšeným a nadřazeným tónem vůči lidem, kteří - a na to nejde zapomínat - se skládají na její výplatu“. Taková pohádka o odvolání zlé a kritické redaktorky z postu moderátorky veřejné televize, no to by už byla naděje na úplný a definitivní obrat myšlení od lidového diktátu dobra k demokratickému tu a tam ovládání dobra. Tak by to mělo být.

Přeji všem v roce 2020 přiměřenou odolnost vůči pohádkám. Na druhou stranu je vhodné si prostřednictvím připuštěné pohádky užít ideální romantickou sounáležitost s lidem obecným, tedy pokud nejste samozřejmě něco víc.