Osvobodili nás Vlasovci, osvobodili jsme se sami

V nedávné diskuzi o našem osvobození padla řada argumentů o tom, kdo nás osvobodil více či méně a kdo úplně a zdali šlo o osvobození nebo novou okupaci. Tento článek věnuji všem neznámým osvoboditelům, včetně neznámého vojína.

Historie Vlasovců je dnes již celkem dostatečně známa. Pokud ne, lze si ji připomenout zejména  zde.  Jeden z velitelů Vlasovců během vyjednávání s německým velením na našem území a současnými kontakty s protagonisty začínajícího „českého“ povstání řekl mj.: "Pokud pomůžeme Čechům od Němců, pomůžeme jim zároveň, aby je nespolkli bolševici" Bohužel, se tento bohulibý náhled uskutečnil jen napůl. Vlasovci pomohli Čechům, ale před bolševiky nás neochránili. Ale ani my jsme neochránili je. Smutným mementem zůstává pomník u masového hrobu Vlasovců na Olšanských hřbitovech v Praze.

Soudobý vlastenec by spíše očekával důraz na obnažování vlastních českých osvobozeneckých aktivit. Ničeho takového se od našich kovaných vlastenců nedočkáváme. Málokdo připomíná masakr v Třešti, kde začalo povstání příliš brzy. Málo se mluví o naší české jednotce, byť pod velením generála Svobody – bolševika. Možná to svědčí o nevybledlém černém svědomí této temné doby. Benešovy dekrety poskytly poválečným zločincům generální pardon. Nejde o to je dnes rušit a odvolávat, ale připustit si všechny temné stránky českých postojů.

Při své genealogické práci se mi dostalo do rukou několik spisů tzv. Mimořádných lidových soudů. Rány způsobené tehdejšími nespravedlnostmi působí ještě dnes po desetiletích. Jednou z obětí tehdejšího běsnění byl jistý strážný v továrně, který za okupace chytil zloděje odnášející z továrny pilníky. Pilníky zabavil, vrátil na původní místo a nikam to nehlásil. Přesto dostal za tento protiodbojový skutek 20 let, které si odseděl. Jeho žena se s ním rozvedla a v rodině se tradovalo, že byl těžký zločinec. Nově odhalenými fakty byla dotčená rodina velmi zaskočena. Šlo hlavně o téměř traumatický zážitek ještě žijící jeho bývalé manželky, která netušila, že mu křivdila. Smutek, smutek.

Faktem je, že jsem se dosud setkal s velmi pestrou škálou různě osvobozených Čechů. Znal jsem jednoho bubeníka významného jazzového orchestru, který byl osvobozen Vlasovci a nikdy jim to nezapomněl, ani v dobách normalizace.

Osvobození stálo ve svých detailech na zcela nepolitickém hrdinství „neznámých vojínů“ široké škály morálních jedinců. Dokonce by se našli i slušní němečtí vojáci, ale to se dnes ještě málokomu hodí do krámu. Jsem na straně všech těchto bezejmenných hrdinů, kteří neváhali udělat správnou věc bez ohledu na výhledy budoucího ocenění. Každému osvoboditeli bez rozdílu patří můj dík v každé době.