Odolnost? Ne, pouhá zatvrzelost.

Boj proti dezinformacím v podání odolných provládních tlampačů připomíná někdejší totalitně socialistický boj za mír. Kdo s nimi nebojoval za mír, byl prostě proti nim.

Jenomže já pamatuji, jak v roce 1989 na komunistického papaláše Miroslava Štěpána po jeho vládní nalejvárně před dělníky mu ti obyčejní dělníci (dnes bychom řekli dezoláti) na oplátku skandovali: „My nejsme děti!“ Miroslav Štěpán byl jeden z nejprohnanějších věrchuškářů, agilní, spolehlivý, dogmatický. Byl asi po právu jediným činovníkem „staré říše“ u nás, který se dostal bezprostředně po revoluci do vězení. Samozřejmě těžko posoudit, zdali byl skutečně nejhorší. Možná byli ještě mnozí horší. Měl možná jen smůlu, že svůj milovaný režim hájil do posledního okamžiku. Nevím o tom dost, abych mohl tvrdit víc, než co se fakticky stalo.

Na zdejším blogu máme skalního bojovníka proti dezinformacím. Má to jako životní úkol a je odolný podle nejnovější filosofické linie našeho Filosofického ústavu akademie věd. Odvolává se na Foltýna. Poskytuje nám jako jediný pravdivé informace, a právě jeho stanoviska a postřehy jsou určující pro to, kdo a jaký je dezolát etc. Podle něj dezoláta poznáte, že propaguje dezinformace o událostech a jevech, které jsou ve vládní linii průzračně jasné a s konečnou platností naprosto objasněné.

Tak například je náš slovutný bloger Josef Ulman zastáncem jediné pravdy o Oděsské tragédii, kterou zná jen on. Proruští aktivisté se zamkli zevnitř v budově a upálili se zcela sami bez jakéhokoli přičinění okolostojících mírumilovných zastánců ukrajinské pravdy. Policie i hasiči to na vlastní oči viděli, že tomu tak je, tak nezasáhli. Později se rozhořel spor mezi dezoláty a zastánci pravdy, že to byl vlastně pogrom na rusofilské aktivisty. Smutnou okolností je fakt, že zastánci upálených obětí dosáhli nějakou lstí, že jistý soud pro lidská práva na západě vydal verdikt, že státní správa dala konfliktu zcela volný průběh a proto měl tolik obětí. Náš zdejší určovatel pravdy se ale takovému verdiktu vysmívá a zcela jej ignoruje, protože on je proti dezinformacím odolný. Podle něj se proruská strana upálila sama a dobrovolně.

Je ale ještě mnohem třaskavější nálož jasné pravdy, kterou nám zde slovutný superbloger zachraňuje a udržuje. Je to otázka, kdo střílel na ukrajinském „Majdanu“. Podle našeho ochránce pravdy to byli lidé proruského prezidenta Janukoviče. Super bloger se nám ve svém posledním článku pohoršuje, že dezoláti, kteří mají slabý intelekt a tudíž nemají žádné argumenty, neustále zpochybňují jím proponovanou pravdu a nejsou schopni diskuze, nemají argumenty, no prostě jsou to dezoláti, rozuměj lůza a podlidi. Jímá mne hrůza při tak jasné propagaci neonacistických postojů k člověku. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě hrubý nástin kolektivního dezoláta jako typu člověka v trvalém omylu. Schází jen pokyn k vyhubení této škodné. Toho se právě obávám, a proto nemohu tento jeho článek taktně minout.

V předmětném článku najdete přímo výzvu s otázkou: Euromajdan samozřejmě nevznikl spontánně jako reakce ukrajinského lidu na kroky Janukovyče, ale byl rozpoután zlým Západem v čele se Spojenými státy (jak taky jinak). Jak to provedli? Těžko říct, to nám dezoláti zatím nevysvětlili (a asi ani nevysvětlí), ale pokládejme tuto hypotézu za možnou. Třeba zaplatili tisíce lidí, aby vyšli do ulic. Každému demonstrantovi dali třeba 100 dolarů. Jenže co udělat s tou zatracenou střelbou s desítkami mrtvých? Operace pod falešnou vlajkou!

Zdroj: https://blog.idnes.cz/josefulman/ma-boj-proti-dezinformacim-smysl.Bg25090490

No ano. Existují argumenty a jsou i vědecky podložené akademickým zkoumáním. Poslední takovou publikací, která má žádoucí úroveň je: Masakr na Majdanu na Ukrajině, podtitul: Masové zabíjení, které změnilo svět. Autor Ivan Katchanovský, (učí politologii na kanadské univerzitě v Ottawě, původem je Ukrajinec). Publikaci původně vydalo nakladatelství univerzity v Durhamu ve Velké Británii, u nás Bodyart Press s.r.o. v roce 2025. Kniha je v prodeji zatím ve většině nakladatelstvích. Lze si ji zapůjčit v mnohých knihovnách.

Publikace shromažďuje maximum informací vztahujících se k události a lemuje klíčovou událost, totiž soudní verdikt o masakru na Majdanu, který vynesl v říjnu 2023 ukrajinský Sviatošynský okresní soud v Kyjevě. Tento soud nevyvolali proruské živly na Ukrajině, ale pozůstalí po obětech zmíněného masakru. Mezi žalující stranou byli i pozůstalí po novinářích západních médií BBC a ARD. Z verdiktu vyplývá, že šlo o útok pod cizí vlajkou, který provedli najatí žoldáci z Gruzie. Ukrajinci by zřejmě odmítli střílet do vlastních lidí.

Myslím, že je nyní na zdejší redakcí milovaném blogerovi, aby objasnil, publikované informace, které neodpovídají jeho přesvědčení. Sic je odolný, měl by myslím mít morální sílu změnit pod tíhou argumentů názor a omluvit se veřejně mnohým „dezolátům“. Pochybuji, že to udělá. On vládními intelektuály propagovanou linii odolnosti považuje současně za nepřekročitelnou pravdu a nemůže stát na špatné straně, byť by byla pravdivější, reálnější a podloženější. No uvidíme. Mně osobně je velmi líto, že se odolnost, původně dobře míněná stává uzavřeností společnosti vedoucí k totalitě. Varoval jsem myslím některé zastánce před přijetím této kaučingové metodologie coby oprávněného filosofického postoje. Vím, že je myšlenka odolnosti původně dobře míněna, ale je nyní stejně zohýbána a zneužita jako pojem rovnosti, který mimochodem jako první hlásala Francouzská revoluce 1789, která nebyla v konečném vyznění komunistická, byť měla i svou jakobínskou epizodu.

Na závěr mi snad projdou dvě fotografie z domácího archivu, kde jsem si s dovolením vydavatele vyfotil klíčové prvky mnou ukázněně propagované publikace. První stránkou je velmi zajímavá licence vydavatelů, kteří připouštějí velmi volné nakládání s knihou, pokud jsou současně uvedeny autorské informace.

Druhým snímkem je obsah publikace, aby si zdejší čtenář mohl představit, čeho se v publikaci může dočíst.