Obavy z odpornosti homosexuality jsou umělé téma

Dík svobodě slova se občas stane, že strana protivná o sobě podvědomě vyřkne pravdu, k níž se jinak přiznává běžně jen v skrytu. Heterosexuál má z homosexuality obavy a nazývá ji odpornou. To se ovšem dá říci o různých podobách...

... sexuálních praktik.

Bloger Jan Bartoň ve své  apologii na heterosexualitu  vystavuje na odiv svoje obavy z homosexuality. Co ještě budou dále požadovat? Hysterie mnohých má velké oči a dokonce fantazírují, že budou homosexualisté homosexualitu nařizovat. Podle jistého katolického duchovního prý vytvoří dokonce něco jako  homosexuální totalitní stát,  ne-li dokonce totalitní homosexuální evropskou unii.

Obavy z homosexuality vycházejí z představ o vlastních nejistotách. Řada kritiků homosexuality je v skrytu duše přesvědčena, že homosexuality není přirozená sexuální praktika originálně vzniklého jedince, ale že je to praktika zvrácená, čili uměle získaná pokleslostí mravů dané osoby. Nebudou se někteří zdráhat a rovnou klidně řeknou, že je homosexualita stejně nakažlivá jako rýma či kterákoli kapénková nákaza.

Netrpím podobnými fantaziemi. Prožil jsem klasický heterosexuální život, kdy jsem ani na okamžik nepomyslel na jiné praktiky. Možná proto nejsem schopen zcela pochopit obavy mnohých heterosexuálů. Dovedu pochopit, že mnohé zřejmě mate homosexuální prostituce, kdy heterosexuální muž provádí homosexuální praktiky za úplatu. Ale nikoho přitom nezarazí, že ženy od nepaměti při provozování prostituce snášely rozličné praktiky od mužů, kteří jim často byli fyzicky i duchovně odporní.

Odpornost nějakých sexuálních praktik se neomezuje jen na homosexualitu. I v heterosexuálním pojetí jsou praktiky odporné, které bych nikdy neučinil. Například sadomasochistické hrátky založené na absolutně jednostranné dominanci. Preferuji vzájemný souhlas a soulad. Nikoho ani ve snu nenapadlo, aby omezoval práva heterosexuálních párů provozujících různě „odporné“ praktiky od fetišismu po skupinový sex. Nikoho nenapadá, aby omezoval občanská práva osobám, které cíleně používají antikoncepci, v případě jejího selhání ženou partnerku na potrat. Nechtějí ztrácet singles ekonomickou sílu a výhody. Nemluvě o těch přirozeně nešťastných, kteří z přírodní podstaty nemohou mít děti. No není jejich sex zbytečný a odporný?

Drtivá většina mužů, bude-li mluvit pravdu v anonymním průzkumu, přizná, že je pro ně velmi vzrušující představa společného sexu se dvěma lesbičkami nebo s partnerkami, které si na to hrají. Je to odporné? Je odporné, když svoje praktiky natáčejí heterosexuálové a prodávají je jako veřejné pornografické zboží? Co všechno může být odporné a přesto v mezích zákona a tolerance. Homosexuálové z toho nijak nevybočují.

Dopad na dětskou psychiku je také velmi sporný. Přiznám se, že mě představy o sexualitě mých rodičů nepřepadaly, ale představa sexu dvou mně nesympatických obézních osob mi připadá odporná až nepřirozená. Proto si hledám někoho, kdo je mi sympatický a fyzicky příjemný. Chceme-li hovořit o dopadech homosexuality na dospívajícího jedince, můžeme snad tvrdit, že dramatický, často až hystericky fyzický rozchod rodičů přispívá k sexuální sebejistotě mládeže? Přispívá k sexuální sebejistotě dospívajícím dívkám otec děvkař, který si přivede domů partnerku o 40 let mladší? Co třeba filosofie mladíků, kteří se chlubí zářezy na pažbách, kolik zkosili děvčat? Svět není bezpečné a spravedlivé místo. Pokud budeme některé sexuální praktiky uměle dehonestovat, rozhodně uděláme ze světa místo jen těžko snesitelné. V minulosti byli homosexuální spoluobčané kriminalizováni. Ta zkušenost s jejich následnými sebevraždami nám nestačila? Budeme po nich chtít ještě víc? Mají ještě navíc před sebevraždou prožít život v potlačování přirozenosti a sebeponížení, protože jim to tak nadělujeme a konstruujeme? Postupujme stejně u sadomasochistů a uvidíme, jak s tím dopadneme.

Umělá společenská stigmatizace vytváří z homosexuality problém, který jinak vůbec nemusí existovat.