O dvojím metru a zamlčování.

Polemika s paní Kislingerovou. Polemika s paní Kislingerovou. Polemika s paní Kislingerovou. Polemika s paní Kislingerovou.

Polemika se týká mého vyjádření pod blogem paní Kislingerové zde

Na úvod citace:

Eva Kislingerová

2. 5. 2025 18:59

S dovolením, v čem spočívá ten dvojí metr? Já se zabývám čistě a jenom českými národními zájmy. Jak se dá na české národní zájmy použít „dvojí metr“? Celistvost naší země a její ekonomická prosperita jaksi těžko mohou být poměřovány „dvojím metrem“. Zpochybňujete, že revize hranic by byla spíše problém pro ČR? Zpochybňujete, že jsem ekonomika závislá do nemalé míry na exportu? Pokud ano, tak prosím napište, jak by měl ten „dvojí metr“ vypadat, protože z toho příspěvku to tedy nechápu. Děkuji a pěkný den.

Odpověď:

Dvojí metr spočívá v tom, že se uvádí příkladové vidění v jedné věci a pomíjí se příklady v druhém případě, který vlastně celou situaci rozpoutal. V případě Ukrajiny se Rusko prý dopouští rozpínavosti. Ale nelze vědecky pominout rozpínavost NATO, na kterou se dlouho nereagovalo. Za její asistence docházelo k revizi hranic a důsledky dnes vidíme na Ukrajině. Obor historie má svá pravidla a nelze vytrhnout hlavní trendy mezinárodního chování. NATO přihlíželo rozpadu Jugoslávie. Místo zprostředkování mírového jednání včas Německo překvapivě uznalo velmi rychle samostatnost Slovinska a Chorvatska. Na ostatní nekřesťany se jaksi zapomnělo, což se ukázalo jako tragédie Bosny a Hercegoviny. Vrcholem pak bylo odtržení Kosova od Srbska, které bylo završeno masivním bombardováním Srbska, při němž vedle rozsáhlých škod byly i civilní oběti a hlavně gigantické morální škody. Nedávno vzpomínal na pocity z bombardování tenista Djokovič, ale u nás jaksi takové hlasy sdělovací prostředky neslyší, nevidí a nezaznamenají.

Vy v tomto jednání pokračujete tím, že pohodlně zjednodušujete tam, kde by jiný příklad nepodpořil váš trend zkoumání a výsledného tvrzení. Dvakrát v textu používáte sama slovo „zjednodušeně“, ale na to je téma příliš vážné a snad nechcete sklouznout až k surrealistickým pošklebkům jistého Karla Trčálka. Konkrétně: v nárocích bývalých sudetských Němců došlo k významnému vývoji. Tím, že se Československo rozdělilo na dva nové státy, změnilo dobrovolně hranice se souhlasem prakticky všech států světa. Vyvázalo se tím z kontinuity mezinárodně platných podmínek uspořádání na mírových konferencích, jichž se účastnilo Československo a tato cesta vede pryč od nějakých realizovatelných sudetoněmeckých nároků. Pokud byly, měly být vyřešeny do konce roku 1992. Chápu, že nesledujete jiný obor jako svou domovskou ekonomii. Nakonec triviální tvrzení, že jakákoli stabilita má pozitivní ekonomické důsledky nijak nelze rozporovat. A dvojí metr zneužíváte tím, jak vidíte jen jeden vytržený příklad, který v podstatě vede k nestabilitě, protože dál propaguje protahování války v zájmu jakési teoretické spravedlnosti.

Rusko je agresor. Soudím, že s tímto tvrzením nikdo soudný nepolemizuje. Spor je v tom, co vykládání faktu agrese doprovází. V různých formulacích najdeme často tvrzení, že k agresi došlo „nevyprovokovaně“. Soudný člověk vidí, že tak to zcela není a vědec obzvláště by měl tuto skutečnost reflektovat. Tím, že se prvky provokování bagatelizují, zamlčují a někdy zcela popírají nikdo válku nevyhraje. Budeme-li si lhát do kapsy, prohrajeme na celé čáře. Pak je otázkou, zdali toto neustálé a dogmatické vymáhání uniformní pravdy o konfliktu na Ukrajině nenahrává nakonec Rusku. Vytváří totiž příliš asymetrický postoj, který nemá opodstatnění pro budoucí mírové soužití a nikdy nepovede k míru. Jsem velmi zvědav, jak se zachová Evropa, pokud budou ze strany USA odstraněny všechny obchodní sankce vůči Rusku. Mám obavu, že Evropa mentálně tuto situaci nezvládne, protože to bude politikům trnem v oku. Pokud ovšem vůbec dojde k příměří či míru na Ukrajině, o čemž má zatím velké pochybnosti.

Celý váš článek je uveden poukazem k tomu, že jsou zde nějací tací, co nadržují Rusku, když o čemkoli přemýšlí a některé skutečnosti zkoumají a dokonce některá kontroverzní tvrzení uznávají jako fakt uvedený protivnou stranou. Papouškování není důkazem, že někdo podporuje Ukrajinu nebo Rusko. U nás se automaticky každý názorový spor považuje za málem kolaboraci s Ruskem. Je to samozřejmě nesmysl a v odborné studii je to přímo faul.

Pokud by někdo četl moje blogy z doby, kdy třeba v Rusku vrcholily procesy se skupinou Pussy Riot, tak by zjistil, jak hluboce jsem kritizoval Putina. Nejsem žádný zastánce Ruska, ale nejsem také pokrytec, který neuzná žádná zjevná fakta, která jsou v problémech Ruska naprosto jasně relevantní. Například: mnohokrát citované Budapešťské memorandum není právně závazná mezinárodní smlouva. Je to jen nějaké usnesení k budoucímu jednání a mělo se tedy jednat. Mezinárodní právo má několik trvale nedořešených pravidel, z nichž ono respektování územní celistvosti je občas všemi stranami různých konfliktů porušováno, čehož se zmocní deformující propaganda a je vymalováno. Západ se chopil pozice vrchního soudu různých konfliktů, a dokonce se stal jednostranným vykonavatelem tohoto způsobu vidění práva a vykonal agresi preventivního charakteru. Koho napadl Afghánistán? Koho přepadla Libye? Ty země jistě měly a mají své problémy, ale byly tyto problémy skutečně důvodem k agresi?

Válku na Ukrajině považuji za nešťastnou podobně jako tu při rozpadu Jugoslávie. Nicméně vnímám a chápu argumenty všech stran. Většinou jsou opodstatněné a bohužel nemají „zjednodušené“ řešení. Nakonec jednu perličku. Je mi líto, že jste ve svém veselém vyznání neuvedla možné územní nároky Česka na Zakarpatskou Ukrajinu. Ale spravedlivě, Ukrajina vděčí za velkou část svých území „agresi Ruska“ a nemělo by se jich tedy z morálních důvodů dobrovolně vzdát. Co myslíte?

Přes vaše hrubé předpoklady, nejsem zastáncem Ruska, ale jsem zastáncem míru (tedy stability), v tom jsme za jedno, ale vydávat nějaké dílčí rozpory za kolaboraci či zastávání se Ruska je prostě nevědecké a nemáte to zapotřebí. Považovat každého stoprocentně nesouhlasícího člověka za vyloženého odpůrce je prostě chyba, zpohodlňující návrat k totalitě.