O čem se vládě mluvit nechce

Překotný odchod ministra Bartoše je neštěstím věcnosti. Díky tomu se možná nikdy nedozvíme, jak to se státním IT vlastně je. Je to podobné jako dvě různé ekonomické tabulky o stejném problému, ale s jinými východisky.

Coby veřejnost sledujeme celou záležitost jen z dálky a bez detailů nemůžeme nic rozumného tvrdit. Nicméně z mé manažerské zkušenosti z IT vím, že hlavní úskalí je v laické úrovni objednatele. Objednatel za to nemůže, že není ajťák, ale měl by si najmout experta, který mu důvěryhodně zadání obstará a ohlídá. Zejména ve stavebním řízení, které je postaveno na dohledové činnosti a mezirezortní spolupráci vzbuzuje každá levná snaha nedůvěru.

Můj dojem je, že velké řešení ANO mělo být nahrazeno malým řešením pirátským. Těžko soudit, zdali se to mohlo podařit. Zřejmě realizovaná aplikace funkčnost splňuje, ale neměla čas k odladění a otestování. Je s podivem, že levná řešení bývají obhajována stachanovskými hesly, které kladou až hrdinské požadavky na uživatele. Hrdinské proto, aby nebyly jako vícepráce zaplaceny. Kdybych takovou záležitost měl koučovat já, asi bych neodmítl předchozí řešení, neusiloval v takové věci o úsporu. Pokud už bych takové podmínky přijal, musel bych asi denně vyjednávat a přesvědčovat zúčastněné o hrdinské spolupráci.

Bez ohledu na to, jak nyní situace eskalovala je samozřejmě digitalizace stavebního procesu potřebná a stejně by ji musela realizovat kterákoli vláda. Stavební řízení by nemělo mít politickou podstatu, je to čistě algoritmizovaná záležitost v zákonných podmínkách. Nyní se z toho politikum bohužel stalo. Nové vedení avizuje, že pozastaví realizaci až do konce funkčnosti vlády a opět zvolí „jiné“ řešení. Člověk se musí té komedii smát. Rezorty vlády nabídnou pomoc s realizací, která vyústí po získání informací a kódů v „expertní kritiku“, která znectí ministra a otevře zakázku nové realizaci. To je pomoc na levačku. Ale o tom nebudeme mluvit, důležité je, co se stane s Bartošem, potažmo s piráty.

Jakou důvěru může udržet vláda, která po kritice vyhozeného ministra nasadí na rezort hned ministry dva. Asi ta náročnost nebyla tak malá a bezvýznamná. Dalo by se to pochopit, kdyby se pokračovalo v realizaci v současných termínech a nedošlo k vrácení stavu před digitalizací.

Vše se dalo řešit jistě dohodou. Ministr Bartoš přišel za premiérem v situaci, kdy dal svou funkci ve straně k dispozici, což znamenalo, že za pár týdnů mohl být nahrazen jiným pirátem bez celého divadla. Rozpoutaná zápletka má odvrátit pozornost od toho, o čem vláda nechce mluvit. Je to věcnost. Po roce 1989 se uvažovalo o en blok zrušení „socialistické“ zákonnosti, ale ukázalo se, že by do toho spadla spousta fungujících a dobrých věcí (například sňatky mezi osobami), a tak se přistoupilo k reformám. Reformy by měly být srozumitelnou a věcnou nápravou, ale po desítkách let jsme spíše stát rozložili, mnoho lidí hodili přes palubu. Místo skutečného vzestupu jsme spíše obrali slabší skupiny společnosti o jejich jistoty i holou existenci. Za socialismu se tomu říkalo: „udělat to tak, aby to nešlo“.

V mém pohledu nejde o nějakou nivelizaci zásluh nebo rovnostářství. Naopak. Určitě přeji každému inovátorovi jeho zisky. Ale spekulujícím likvidátorům jejich zisky na lichvářských úrocích, či smluvních pokutách prostě nepřeju. To není kapitalismus volné soutěže, ale kapitalismus cílené likvidace konkurence. Se svobodou to nemá nic společného, protože jde o drsná vynucená řešení. Ale to je opět jen hrách na zeď. Likvidátoři vedou tuto zemi už příliš dlouho.

Tento blog je vlastně úvahou a těžko lze tedy dávat odkaz na to, o čem vláda nechce mluvit.