Nové maximum Petra Hanniga

Jediné, s čím lze v názorech Petra Hanniga souhlasit, je věta: „Už toho bylo zkrátka dost.“ Vskutku. Prosazovat zrušení zákona o nepřiměřené obraně odporuje zdravému rozumu a vrací nás o staletí zpátky.

My, kteří pamatujeme jak na „Maximum“ spolupracoval Petr Hannig s předlistopadovým režimem. Vyráběl pro ně prostoduché hvězdičky. Abychom byli spravedliví, tu a tam vyrobil i hvězdu, ale určitou dobu to vypadalo, že, kdo neprojde sítem jeho produkce, si v minulém režimu neškrtne. Byl jednou z žab na prameni a těžil svůj nynější kapitál účastí na produkci insitní kultury reálného socialismu. Považte,na konci září 1969 se vrátil z Velké Británie do vlasti. Ukončil spolupráci s britskou hudební scénou a dlouhá léta pak působil jako redaktor Československého rozhlasu a zároveň měl svou kapelu … (ze životopisu na jeho stránkách)

Každému musí být naprosto zřejmé, že takovou příležitost ke střetu zájmů, být kapelou, producentem a redaktorem v jedné osobě neměl politicky zadarmo. Jeden by si myslel, že se zakope sto metrů do země, ale to ne. Po vzoru jiných odporných podporovatelů minulého režimu, Michal David, ale i Helenka Vondráčková a bohužel i Karel Gott, neváhá nám v jiném žánru, politické diskuze, navrhovat ponaučení zdravého rozumu.

Je jasné, že tento ideologický miláček minulého režimu, nám chce opět navěsit jako bulíka na nos populistické návrhy zdravého rozumu. Zdravý rozum velí, oko za oko zub za zub a nejlépe hned. Tomu každý rozumí, co nějaká spravedlnost, co presumpce neviny, co riziko špatného úsudku a zdánlivého vyhodnocení situace. Zdravý rozum nic z toho nezajímá.

V závěru svého blogu doslova navrhuje:Zrušme zákon o nepřiměřené obraně. Každá obrana, týkající se ohrožení našeho života je totiž přiměřená. Upravme zákon o krajní nouzi tak, aby umožňoval odvážným jednotlivcům zasáhnout účinně a razantně proti útočníkům na nevinné lidi.

Zdroj: http://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=607802

Mnoha lidem to na první poslech možná zní skvěle, ale při skutečném zdravém rozumu musíme zvažovat s odstupem a nadhledem možné důsledky vážné úpravy zákona kvůli jednomu nebo jednotkám případů. Mně popis situace s chomutovským střelcem říká něco jiného. Pokud byl střelec školením příslušníkem nějakých sil, pak nebyl problém zastavit auto střelbou ne po řidiči, ale po pneumatikách. Střelec nemohl vědět, o jakou skutkovou podstatu se jedná. Řidič mohl být ve zdravotní indispozici, podobně jako se nedávno stalo řidiči luxusního policejního BMW. Kdyby tam poblíž byl neohrožený okamžitě se rozhodující střelec z Chomutova, jistě by zastřelil obě osoby ve snaze zabránit teroristickému útoku.

Někdo možná řekne, tak ať, ale to je právě začátek konce spravedlnosti. Pokud ji vezme do rukou kdokoli mimo soudní instanci. Pokud za ním ještě navíc stojí obhájci nenávisti vůči nepohodlným skupinám obyvatelstva, pak je právě z hlediska zdravého rozumu důležité ponechat trestní spravedlnost soudům. Pokusy Petra Hanniga zavést prostřednictvím zrušení výše uvedeného zákona trvalé stanné právo, kdy ozbrojení spoluobčané budou mít automaticky právo zastřelit kohokoli, patří do oblasti politické pornografie.

Musíme doufat, že zdravý rozum deformovaný optikou Hannigovy nenávisti nakonec nezvítězí. Musíme doufat, že obecné snahy Hanniga & spol., nacházet nepřátele na každém kroku z pozice mimosoudní síly, odmítne právě zdravý rozum. V opačném případě bychom byli rovnou v pozici druhořadých neozbrojených občanů, kteří se musí apriori podvolit ozbrojencům ve společnosti, protože jinak by je tito majitelé pravdy "oprávněně" zastřelili, kdy si zamanou, neboť by se zanedlouho mohli cítit ohroženi na životě tím, jak je kdo oblečen a jak nebezpečně smrdí. Po tom Hannig touží, zotročit současnou společnost populistickými žvásty jako za „starých časů“. Dnes se tomu lze postavit a nebrat jej vůbec vážně. V opačném případě se může opakovat scénář z nacistického Německa. Tam také označili nepřátele společnosti. Napřed v populistickém pamfletu, potom norimberskými zákony a veřejným označováním „odlišných osob“. A skončilo to holokaustem. Hannig je prostě jenom obranář svých socialistických výdobytků, sedí za zdí a má strach z každého bubáka, co jde okolo. O žádný zdravý rozum mu nejde, ale jen o nějaký nový post přiměřený jeho minulosti a další a další prachy. O to mu jde. Zdravý rozum totiž nevyzývá k umožnění beztrestných vražd.