Nikdo není proti ziskovému kapitalismu

Všichni jsou proti prodělečnému kapitalismu, byť se tváří ziskově. Jde o to, že si nelze plést obecně prospěšný zisk s tím ryze nezákonně osobním. K zisku se totiž derou i zločinci s prodejem drog, lidí a smrtícího zboží.

Naše místní ikona ziskového kapitalismu, Markéta Šichtařová, se nám snaží narušit Vánoce.  Vykresluje černobílý obraz zisků a nezisků.  Její myšlení je plné předsudků, přeludů a hlásání iracionálních nesmyslů. Může na tom nějak vydělat? Nejspíše ano. Jí podobní kapitalisté se staví velice dojemně do pozice hrdinů i obětí, každopádně alespoň do role staticky nenahraditelných pilířů společnosti.

Společnost se u nás dělí z daňového pohledu na osoby samostatně vykonávající činnost a osoby v závislé činnosti. Ti první se cítí být podnikateli, kteří jediní tvoří zisk a živí společnost. Ti druzí jsou jen hloupí „neziskoví“ zaměstnanci, kteří jsou společnosti na obtíž. Tak to vidí Šichtařová a další romantičtí anarchokapitalisté. Je to neustálá studená válka.

Lidé v závislé činnosti ovšem tvoří rovněž zisk, v osobní rovině menší než podnikatelé, ale v celkovém vyznění tvoří kapitál, který se nazývá poptávka vnitřního trhu. Čistý plat je zisk. Tento zisk se utrácí, aby mohli podnikatelé „jediní“ živit společnost. To je nekonečně přirozený kapitalismus v každém z nás. Lidé nakupují ze svého čistého kapitálu pro uspokojení svých potřeb a zájmů.

Bez tohoto začátku by nefungoval ani globální nadnárodní kapitál, který však často velmi deformuje různé místní trhy. Příklad? V konfliktu mezi severním a jižním Sůdánem šlo mj. o pomezní ropná ložiska. Některým „neziskovkám“, které chtěly zastavit tu válku, se podařilo vystopovat kapitálové vazby až do Kalifornie ve Spojených státech amerických. Na zásah tamního tehdejšího guvernéra Schwanzeneggera se ojediněle podařilo i tlakem na kapitálovém trhu tento konflikt nakonec zastavit. Taková skutečnost ukazuje tu méně pěknou tvář kapitalizace. Kapitáloví akcionáři kolikrát netuší, do čeho jsou ve skutečnosti zavlečeni. Oni třeba jen nakupují ropu za výhodných ziskových podmínek.

Jestliže předchozí příklad byl z těch ještě na pomezí nějaké legality, jsou pak i projekty zcela ilegální. Ilegální kapitalismus tvoří největší zisky díky drastickým a nelidským metodám, které zabíjí vlastní protagonisty nebo i konečné spotřebitele. Drogové kartely, kartely obchodující s lidmi nebo u nás lihová mafie. Jaký postoj má třeba Šichtařová ke kapitálnímu zisku firmy Bohemia Energy? Aby jedni mohli vydělávat a uplatnit svou instinktivní dravčí chlípnost, musí zde být neochránění spotřebitelé bez jakýchkoliv práv v zásadních podmínkách. Někde alespoň mohou podat hromadnou žalobu. U nás ovšem dosud nikoliv.

Nikdo není proti férovému zisku. Zisk je natolik férový, nakolik má racionální pravidla hospodářské soutěže. Občan pak nemusí skřípat zuby, když sleduje, jak někdo díky právní skulině strhne na trhu všechna stavidla a pak nechá důsledky na záchranné síti státu. Tržní podmínky byly odjakživa uspořádáním vyvážených pravidel nabídky a fortelních záruk na tržištích. Svoboda podnikání není o ředění piva a prodeji zboží, které nestojí ani za zlámanou grešli. Všimněme si rovněž, že anarchokapitalisté paradoxně vyčítají neziskovkám nejvíc neoprávněný zisk z „našich daní“.

Žádné temné davy nebouří proti zisku, ale proti dojmům z okrádání. Nakonec se hlasatelé komunistických „extrémních ideálů“ nedostali do parlamentu, a to o něčem svědčí. Přinejmenším to svědčí o tom, že Šichtařová zase blouzní a volá po absolutní volnosti bez kontroly. Měla by tak upřímně sedět ve volebním štábu Andreje Babiše. Pomoci mu do prezidentského křesla, aby mohl jmenovat premiérem svého bratra Alexandra, který zatím stínově působí velmi srovnatelně nebezpečně spekulativně na Slovensku. Děkuji, nechci obětovat svoje malé zisky nekontrolovaným ziskům těch, co vydělávají na tom, že nechtějí a nikdy nebudou dodržovat základní morální pravidla.