Neudělali nic

Úderná floskule se objevuje nejméně posledních pět let ve výbavě téměř každého politika. V zásadě se takový nesmysl nedá dokázat a neměl by se ani tvrdit. Bohužel praxe je na všech stranách rozsáhle trapná.

Jak jsem uvedl v perexu, prakticky není možné, aby se zlomyslně konstatovalo, že nějaká vládnoucí strana neudělala nic. Ve skutečnosti se vždy něco udělá, minimálně něco špatně, ale nikdy nelze tvrdit, že se neudělalo vůbec nic. V množství prohlášení v politických diskuzích zaniká samotný smysl tohoto tvrzení. O metaforu či básnické přehánění již nejde, protože dokladováním nečinnosti se nikdo z rétorů nezabývá.

O čem tato praxe svědčí? Žijeme v období neargumentované politiky chaotického přetlačování na sílu. Politika přestává vycházet z analýzy lidských potřeb a extrémními vyjádřeními tu pozice či opozice vyvolává atmosféru pohrdání, ponižování, tedy populární jednání, které zasahuje naši nemocnou společnost zcela nadměrně škodlivě jakýmsi multi marketingovým jednáním, které předem vylučuje komunikaci a spolupráci.

Možná by se měli zamyslet i novináři a za toto tvrzení by měli mít připravenou žlutou kartu. Možná by měli svolávat diskuse za pevněji definovaných transparentních pravidel. Například by tuto floskuli měly následovat důkazy, ty by se měly třeba objevit na zpravodajském webu. Novináři poskytují prostor k přetlačování příliš lacino. Neptají se často k jádru věci. Jádro věci je konsensuálně definovaný věcný problém, který má sledovatelnou a srozumitelnou povahu.

Příklad: Reforma důchodů. Za různých vlád v minulosti se podařilo sestavit komise k diskusi o důchodech. Výsledky komise byly potlačeny, podle mne i vinou médií, a byly přehlušeny právě propíranou rétorikou. Komise pamatuji dvě: Bezděkovu a komisi soc. dem. Ministryně Maláčové. Tedy, diskuse se vedla, ale byla odborně neplodná. Výsledky diskuzí se nechaly na interpretaci politiků a jejich výsledkem je právě ona floskule: vůbec nic neudělali.

Výsledkem nynější „pravicově konzervativní reformy“ je nejistota, zdali se alespoň částečný pokus o reformu za dalších vlád udrží. Postupně se z důchodů stává Pandořina skříňka, kterou někdo v roli Černého Petra jednou neuváženě otevře. Už aby to bylo. Chybí nám všem sebereflexe. Ta přijde jen po pravdivých a nezkreslených informacích a stavu, který jsme si způsobili. Jsem dalek tomu tvrdit, že jsme společně nic neudělali, ale byli jsme vedle toho mnohokrát obelháni a „výsledky“ na jedné straně vždy měly někdy až nelidské důsledky na jiné straně.

Dva příklady:

Skoro jsme rezignovali na vytváření povodňové regulace. Přitom jde o velmi technickou záležitost, kde se výsledky dají změřit, ověřit vypočítat. Připomeňme si třeba jak se choval při povodních někdejší ministr financí Kalousek v roce 2013. V opilosti tenkrát sice splnil jakousi pomoc, ale dal to všem sežrat. Já si z té doby pamatuji i jeho tvrzení v nějakém rozhovoru, kde mj. tvrdil, že regulace vodních toků není věcí státu. Jinak řečeno, za důsledky povodní si mohou postižení a politici neměli a nemuseli nic od posledních povodní něco dělat. Ono to je právě směrem k té floskuli v nadpisu článku signifikantní. Na řadě míst se právě něco udělalo, ale vláda se zdržela účinné systematické odborné podpory. Určitě byly a jsou povodně jistě správným programem pro společné evropské investice. Když už dotace, tak do něčeho praktického a perspektivního a ne třeba do hotelů soukromých osob.

Těch afér s IT zakázkami bylo také požehnaně. Určitě zde neplatí tvrzení, že vlády nic neudělaly. Právě naopak. Vytvořily řetězce korupčních příležitostí, protože již v průběhu 90 let odmítli standardizační řízení. V rámci „soukromého outsourcingu“ zlikvidovali nebo neustavili odborné týmy na podporu státních zadavatelů. Hlava rozumného člověka to nepochopí, proč třeba vysoké školy, které od státu pobírají podporu a dotace nemají ve své gesci odborné standardizované zadávání IT zakázek pro státní správu. No prostě se to dělá neprůhledně tak, aby se mohly stát případy vedoucí k policejním akcím jako naposledy v DP HMP.

Tedy, outsourcing střídá státní regulaci, ode zdi ke zdi se činnosti tu a tam znovu byrokratizují a znovu privatizují bez ohledu na důsledky. Společnost je vyčerpaná a unavená. V žádné důležitější věci si nemůžete být jisti, že se dozvíte relevantní informace. Nakonec musela vzniknout vyšetřovací komise po střílení na filosofické fakultě v Praze, protože prezentace události zjevně neseděla a nebyla v podání policie úplně kompletní. Komisi bych ani nerozpouštěl a hned ji pověřil vyšetřováním „střelby po nicnedělání“ v digitalizaci nejen stavebního řízení. Jinak mám obavu, že opět budeme obelháni. Tentokrát za to ovšem mohou i slovutní Piráti sami. Nechávají si momentálně kálet na hlavu, nejsou schopni vysvětlit podstatu problému, vlastně tak trochu stále drží basu s establishmentem. To je vlastně to nejhorší. Noví politici přijdou k moci a stanou se z nich loutky v pimprlové válce zakázek pro vládu. Na každém rohu lobbista. Na každém rohu lobotomista, který ochotně udělá správný řez v mozku, aby to nešlo.

Možná je to právě naopak. Ne, že se u nás neudělalo nic, jak kdekdo účelově podsouvá a bičuje tím někoho odbojného či jen nepohodlného, (třeba konkurenci). Zdá se totiž, že se v některých ohledech u nás udělalo až příliš mnoho, že víc hůř už to nejde. Jen nám to ještě nikdo nemá odvahu říct. Proto jsme znechucení a demotivovaní. Obecně upadá morálka, aniž by se pěstoval alespoň nějaký humanismus. Kam se podíváte tam vládne lež. Pochopitelně trochu i pravda, která je ovšem jen zotročenou komponentou narcistní vůle k moci, která hraje absolutní prim.