Nesnesitelná jasnost bití

Nespravedlnost je ještě větší nespravedlností, pokud se děje při zcela jasném a prokalkulovaném vědomí. Často jednáme zkratkovitě a jsme s odstupem schopni vyjednat spravedlivější a schůdnější konání. Pokud se chce komunikovat.

Pojmy:

Výhrůžky, hrozby

Nátlak

Politická komunikace, apel

Nešťastně – nejasně formulované upozornění

Urabanovo schéma – definice: rozsáhleji v tomto článku..

Vydírání je: uděláš něco, jinak ti způsobím újmu.

Trestní právo definuje vydírání: donucování jiného k určitému jednání, opomenutí nebo strpění hrozbou újmy

Oxford: použití hrozby k dosažení požadovaného chování

Psychologie moci či zdravý selský rozum: uděláš X, jinak se stane Y.

Nejlépe je do jednoduché rovnice dosadit různé příklady, na čemž se ověří, zdali má pravidlo univerzální či arbitrární platnost. Protože se jedná již o promlčené vydírání, zveřejním zde mikro příběh z dob mého studia. Tenkrát jsem byl přesvědčen a nejenom já, že o vydírání šlo.

Na technické škole stavebního charakteru jsme měli předmět s názvem Geodézie. Moc mě to nebavilo a měl jsem zrovna novou milou přítelkyni se kterou byla jiná zeměměřičská zábava, než se tenkrát psalo v našich sešitech. Jednoho dne na mě došlo zkoušení u tabule. Příprava terénního měření a jeho dokumentace. Zdálo se to jako snadná otázka. „Nastavím teodolit (zeměměřičský přístroj) do vodorovné roviny a…“ „A jak, to do toho budeš (tenkrát se žákům tykalo) mlátit paličkou?“, skočil mi do řeči. „To dá rozum, že stavěcími šrouby a…“ „Aha, tak on to dá rozum, tedy za pět a posaď se do lavice!“, opět mne nenechal domluvit. Vzal jsem si studijní průkaz s pětkou a šel udiveně na místo. Podobně jsem u tabule neobstál ještě dvakrát, ale konkrétní témata jsem již zapomněl. Prostě jsem najednou propadal z předmětu a byl jsem smutný, že to budu muset doma říci mé milující matce. Zasáhla do toho moje nová přítelkyně. Když jsme se pověnovali soukromému pojetí zeměměřičství, zeptala se, co mě trápí, což mne potěšilo. Vyklopil jsem svůj příběh tří pětek a co mi v důsledku toho hrozí a přidal ještě rozhořčení z jednání profesora, který důsledně trval na svých formulacích, které nám nadiktoval do sešitů. Přítelkyně rozhodla, že mne naučíme sešit nazpaměť a tím učiteli možná vypálíme rybník. Naučil jsem se tedy celý sešit nazpaměť. Tenkrát to pro mladou mysl a pod vedením sličné učitelky nebyl problém. Na první následující hodině jsem se na začátku hodiny přihlásil k prozkoušení. Učitel byl překvapen a vytáhl na mne původní otázku jako poprvé. Spustil jsem: „nastavíme teodolit do vodorovné polohy tak, že oběma prsty současně pohybem palci dovnitř nebo ven vyvažujeme stavěcí šrouby...“ Nebudu vás tím mořit do rána.

Jaké z toho plyne poučení v pohledu na vydírání? Nasázel mi tři pětky a pod pohrůžkou propadnutí z předmětu mne dohnal k tomu, že jsem se musel sešit naučit nazpaměť. Dostal jsem sice z posledního zkoušení jedničku, ale po třech pětkách jsem měl na vysvědčení čtyřku z Geodézie a vedle toho vyznamenání se dvěma dvojkami. Nežaloval jsem nikoho, protože stále řádil reálný socialismus a proti učitelům, vládlo přesvědčení, nikdo neměl šanci, pokud nešlo o drastický trestný čin násilí. Mí přátelé a hlavně sličná přítelkyně mne ujišťovali, že je to vydírání a velká nespravedlnost, když Geodézii umím nejlíp na škole, a přesto mám čtyřku.

Žaloval bych to dnes? Kdyby se to stalo mému potomkovi? Kolik let kriminálu by za to ten učitel dnes v době svobody dostal? Donutil mne vykonáním X, abych dostal ještě k tomu jen malé y. Hrozil násilím? Ano, matka by mne přes všechnu lásku přetáhla potěhem, jak ráda říkala a nikdy neudělala. Učitel na to jistě hrál a také na představu, že mne otráví a vypadnu ze školy sám.

Už slyším námitky, že jako historka starého zbrojnoše dobrý, ale vůbec to není podobné, ani vzdáleně to nesouvisí s příběhem prezident ministr. Ve skutkovém provedení udělej X nebo tě dostihne Y to je příklad správný. Z hlediska vzájemných vztahů a subordinace jde o diametrálně odlišné situace. Pocity však mohou být značně stejné. Někdo pohrůžkou někoho donutil. Ale v různé podobě to schytáváme každý celý den. Nastoupíte do tramvaje, a kontrola máte jízdenku? Nemáte, potom platí hrozba, že zaplatíte pokutu. No to je vydírání! Takže asi záleží ještě na něčem mimo prosté (zdravě selské) nesplníš X hrozí ti Y.

Jde o to, že újmou není to, že mne někdo donutil k doslovnému naučení látky, to mi nejspíš prospělo a je z toho nakonec dobrá provokativní anekdota vhodná k rozpoutání debaty o šílenostech školství. Újmou je na jedné straně pocit psychologický, když vás někdo tísní a něco, co vám po právu patří odepře. Psychologický pocit však nestačí, musí jít jednoznačně o újmu, k níž dle zákona docházet nemá. Třeba porušení povinnosti poskytnout informace dle zákona o právu na informace. Zákon říká, že organizace musí poskytnout informaci. Často dochází k technickým překážkám: nejasný dotaz, nezaplacený poplatek za úkon a materiál k úkonu apod. Nicméně se informovat nebo komunikovat o informaci musí, je na to po výzvě nárok. Vydíráním by se ovšem stalo, pokud by někdo požadoval soukromě zaplatit za plnění, na něž je nárok, (nezaplatíš – nedostaneš). Nebo přímá fyzická hrozba likvidací: ještě chvilku budeš žádat informaci až pojede kolem náhodou auto a náhodou zlikviduje žadatele. Jaká smůla…

Nebudu to natahovat. Újmou je něco odepřeného na co dotyčný má nárok nebo to narušuje jeho bezpečí. Ministr Macinka použil slovo, kterému možná každý nerozumí – kohabitace. Kohabitace je nesezdané soužití. Žijí tak dnes mnohá nemanželství obdařená dětmi. Tj. tedy jasné, že jde o soužití, kde se může poskytovat vše nebo jenom něco, protože o tom není vymahatelné ujednání. Spodní hranicí je tedy v kohabitaci – soužití hrana zákona. V našem případě tedy prezident nedostane ani korunu navíc nad zákonem určené miniminimum. Jinak řečeno. Nejsi vstřícný, nečekej vstřícnost. Kdyby to bylo takto napsáno, asi by se to nedalo vykládat jako vydírání.

Sice jsem téma zcela nevyčerpal, ale kdo by četl více a déle? Je to myslím zcela jasné. To, že záleží i na tom jak se kdo tváří, co se řeklo v sms-kách předtím a potom, jak vůbec vznikla tato diskuse a zdali byla nutná či vynucená, to vše a mnoho dalšího jistě hraje roli, ale skutkovou podstatu to asi neovlivní. Jistě nemůže být újmou, že prezidenta ministr nemiluje a nevyjde mu v ničem vstříc, přičemž stále půjde o kohabitaci na území jedné republiky a jediného světa, který je jedno, jak řekl jistý Parmenides již velmi dávno. Dobrou noc blogeři a přiléhající veřejnosti.