Nekorektně o zdravém rozumu.

Zdravý rozum je rovněž ideologizovatelný, stejně jako cokoli jiného. Láska, svoboda, patriotismus, spravedlnost; to vše podléhá kdykoliv ideologizaci.

Jde o to, kdo a jak se nějaké vize či výkladu významu nějak zmocňuje. V poslední době se zejména pojem zdravý rozum ve spojení se svobodou skloňuje mnoha osobami, které skvěle a univerzálně vysvětlují svět v blogové zkratce. Často mohou mít dobré úmysly, ale právě z důvodu zdravého rozumu je naivní si myslet, že lze zdravý rozum vyložit jako pojem a shodnout se na něm s různobarevně smýšlejícími osobami. Ideologie je spekulativní pokus nějakou dílčí věc vylíčit jako univerzálně platnou. Pojem rozum by se ještě jakž takž dal přijmout, ale zdraví je velmi široká a lákavá platforma. Kdo by nechtěl být zdravý?

Naposledy se s námi podělil o své představy o zdravém rozumu Lukáš Jadrný. Spojuje svobodu se zdravým rozumem a já tomu psychologicky rozumím. Také bych si přál, kdyby tak snadno a jasně věci fungovaly. Ve svém posledním blogu, (viz odkaz pod jeho jménem v tomto článku), pan Jadrný staví politickou korektnost do opozice se svobodou. Předpokládá, že každý sdílí jeho představu a rozsah pojmů svoboda a zdravý rozum.  Z onoho odstavce o korektnosti a svobodě můžeme vyčíst, že „někdo někomu vnucuje správné myšlení“, což je špatné. Principiální otázkou je ono vnucování. Pokud kdokoli vysloví svůj názor, je to snad z pohledu druhého vnucování? Demokratické je vyslechnout a svobodně odmítnout či přijmout. Pokud se s nějakým názorem obrátím na veřejnost, pak musím očekávat postoje.

Argument, že „většina Čechů má negativní zkušenosti s cikány“, platí i naopak; většina cikánů vám, pokud se nebude bát, úplně stejně řekne, že má negativní zkušenost s Čechy – gádži. Vyřešil se tím nějak problém o jediný milimetr? Nabádání ke korektnosti znamená, že si dávám pozor, protože s uznáním chci problémy spíše řešit než konzervovat. Jak prospěje romské mládeži, když od mala slyší, že jsou černý huby a že je tu nikdo nechce. Narodili se tady. Mají stejné nároky a práva. Nicméně od počátku se setkávají s nekorektností na každém kroku. A to ještě neonacističtí hlasatelé svobody pobrekávají, že nemají svobodu vyjádření. Na všech veřejných serverech a netových diskuzích se projevy nekorektnosti jenom rojí a oni nemají svobodu? Svobodu samozřejmě mají. Co postrádají je uznání zdravé identity, alias zdravého rozumu. Každý neonacista se ohrazuje, že jím není; že to jenom strach a projev svobody je mu potřebný. K neonacismu se nechce veřejně přihlásit, ačkoliv všechny jeho projevy k němu směřují. Naopak Sluníčko a humanista s identitou problém nemá. Naopak je pro něj dehonestující, když někdo pokřikuje neodůvodněné nesmysly o pseudohumanismu.

Humanismus je přitakání životu. Nehumánní hledisko pase po vyloučení odlišných, hledá nebo napomáhá uskutečňovat cesty jak eliminovat – usmrtit cizí geny, rasy, nepřizpůsobivé názory… Ochrana života je prvotní  merit zájmu. Samozřejmě se po záchraně života musí řešit i další problémy, tím věc nekončí. Samozřejmě mají původní občané zemí právo stanovit podmínky soužití s nově příchozími a mají nezadatelné právo řídit imigrační zákony. To neodporuje humanismu.

Bohužel některé přístupy se za pseudohumanismus považovat dají. Pan Jadrný v tom má jasno. Stát má zajistit… Jednou větou uzná, že jsme všichni originální, druhou větou zase řekne, že školství má hledat typické vlastnosti a určit tak člověku budoucnost. Tohle je zdravý rozum? Poukázat, že problémy jsou daleko za našimi hranicemi, tak se nás netýkají? A pak se divit tlaku migrantů? Není on náhodou z ODS? Ta se tedy vydala daleko za extrémní čáru života. Vydává svůj pojmový zmatek za zdravý rozum. Stát má zajistit svobodu konzervativci, který má vyděláno a tak to má zůstat. Žádná otevřená společnost. Naopak. Průchodnost společností začíná u práv bezmocných nepřizpůsobivých živlů, kteří zneužívají svaté dávky. Čím nižší dávky, tím větší tlak na nízké platy. A hurá, maximalizace zisků. Žádné ohledy. A když něco vyhřezne, tak vyloučit a povraž.. pardon vyhladovět. Ano, to je pseudohumanismus. Tvářit se, že jde o svobodu, zdravý rozum a přitom jde jen o eliminaci nepohodlných, zaclánějících maximalizaci zisků. Na zisku ovšem někdo musí ztratit, to ale podle zdravého rozumu zaplatí stát.