Nejlepší? České básně 2015 podruhé.

Tentokrát se pročítáme vstupní básní antologie. Radostné to vskutku není. Letošním vstupem do poezie má být idea odcizení a posthumanismu.

NČB 2015 podruhé

V neděli ráno vstávají brzy jen osoby po padesátce. Tak se už před časem stalo, že máme chvilku klidu s manželkou při nedělní snídani o sedmé. V tu dobu máme oba jasnou hlavu a tak tam probíráme sporná témata. Někdy prostě mlčíme, protože to je nejúspornější soulad mezi námi. Prostě si se ženou rozumíme.

Mili, dnes mám bohužel problém. No já tě poslouchám. Víš, … naše Milča mi tak trochu hodila jeden vánoční dárek na hlavu. Který? Tu knihu nebo tu knihu? Ty jsi vždycky tak vtipná, ale vážně, mám hodně velký problém. Ukvapeně jsem nahlas řekl, že tu knihu před Mimi uhájím, ... mohu-li ti radit, už jí neříkej mimi, myslím, že už jí to stačilo. No dobře. Mám problém zejména s první básní v té knize „nejlepších básní“. Jistá jistý, zřejmě bez úplné identity, snad autor, Elsa Aids, tam má báseň bez názvu, ale hustou. V jakém smyslu? No, cítím tam jistý deviantní erotismus, možná si to jen namlouvám, nemohla by sis to přečíst?

Její tělo se přede mnou otevírá jako žába. Ruce od sebe, nohy

od sebe, uprostřed vytahané žabí bříško. Dosáhnu všude a bylo by

snadné to namalovat. V dětství jsem namaloval spoustu žab.

Žába má v břiše dělohu, anebo je to spíš rybníček plný kouře. Za

dobu, co na sebe saháme, mám prsty zčernalé jako klacky.

Anebo je to tím, že se jí hrabu ve věcech?

Někdy by bylo lepší mluvit změněným hlasem a milovat se skrz

otvor v lepence.

No jo, je to síla, ale ten komentář je ještě víc na hraně. … Kromě toho je někdy nutné dětství znásilnit, aby výraz získal určitou hloubku. To znásilňované dítě se rozhodně neptá, jestli jeho budoucí milenku neomezí, když se ocitne na místě žáby. A dále třeba. Z tohoto hlediska se nápad nechat si vyhonit ocas skrz otvor v papundeklu velmi podobá básni. I teď mluvím skrz díru. Je to jednoduché, bezohledné, příjemné a ponižující zároveň. Autor s ženským jménem vydal několik básnických knih. Naposledy sbírku Nenávist (2014).

Ukaž! … Chápu, že jsi v šoku. Ale to autor chtěl. Tak mu nedělej radost tím, že se před tím složíš. Copak já, ale dovedeš si představit, že o tomhle vedu rozhovor s Mimi? Ty bys to zvládla? No kdybych musela, snad jo. Mlčíme.

Mně tam víc než ta pornografie vadí to přehrabování ve věcech. Víš, jak to nesnáším. A je to tak ponižující. Proč tím chce šokovat on, to chápu, má prostě problém. Ale že mu na to příznivě reagují čtenáři nebo kritika, to je na pováženou. Prostě se tady prodává hnus. Lidé se chtějí voyaersky ošívat hnusem nad tím, co by skrytě sami asi chtěli prožívat.

Proboha co si o mně myslíš?

Nic špatného, už tě znám. Jakákoli představa, která člověka vzrušuje, není vnitřně špatná, pokud to nevnucuješ ostatním. V partnerství to může i dobře fungovat, ale je to intimní natolik, že by s tím neměl člověk chodit ani ke zpovědi. No a to je jedna z nejlepších básní roku? Já tomu formálně nerozumím, ale obsahově bych to vyškrtla. A je to něčím objevné, nebo to má akorát koule?

Literárně podle mě nula, staví se tu na odiv akorát odvaha k vyjádření velmi osobních představ. Proč ti redaktoři tohle uznávají to je záhada. Sám vydavatel oné sbírky Nenávisti na svých stránkách uvádí, že: Česká poezie touto knihou nachází své monstrum. Co myslíš, že tím vydavatelé a editoři chtějí říct? Źádná metafora? Přirovnává ženský objekt k žábě a to je tak všechno. …

Mohl bych třeba slepit ty stránky, abychom se k tomu nemuseli vyjadřovat. Tím bys jen zvýšil její zvědavost. Hmm … co když už to četla? Možná se tomu bude sama chtít vyhnout. Nejspíš to tak dopadne. Ale to pak nemohu dokazovat, že je ta báseň špatná. Myslíš, že tohle čtou ti redaktoři svým dětem? Nebo jim to koupí do knihovničky, aby věděli, zač je toho ve světě loket? V té knize se nikde nevaruje, že je vhodná až od 18ti. Kdybych si nepřipadal jako šašek, tak bych to nejraději zakázal. Až si to přečtou učitelky, rozhodně ji do výuky nezařadí. …

A co to vlastně znamená, když někdo nazve publikaci Nejlepší české básně 2015 a vydá ji s podpůrnou dotací ministerstva kultury? Není to náhodou vládou podporovaná kultura? Kultura umožňující nějaké perverzní mysli mne jako čtenáře donutit, abych se musel zabývat sexuálním obsahem, bez varování a v době kdy to nepovažuji za vhodné a přirozené. Publikaci dotovanou ministerstvem kultury a vydanou renomovaným nakladatelem považuji jaksi automaticky za bezpečnou. Umístění autora na první místo antologie ještě umocňuje důležitost redakčního postoje, dávají na to důraz, štempl. Ale obsah donutí desítky rodin zvažovat, zdali je současná poezie vhodnou součástí čtiva pro mládež. O tom, kdy budete muset probrat sporná a nepříjemná sexuálně perverzní fakta se svým potomkem rozhodli za vás dva senzacechtiví editoři. Copak je umění říci druhému, ostatním, veřejnosti cokoliv nevratně hnusného? A lze to omluvit nějakým údajně esteticky zajímavým odcizením? A může v takové antologii být rubrika jako ve veřejnoprávní televizi, kde se erotika může objevit po 22-té hodině?!

Ty se vážně rozčiluješ, uklidni se. Tahle panika ti v rozhovoru s dcerou nepomůže.

No ještě ty mi pověs na nos, že mám nějakou falešnou morálku!

Ale já…

Trvám na tom, že naše dcera má nárok na svoje vlastní romantické okouzlení. Na problémy má celej život před sebou!

No vždyť já vím, uklidni se, neztrácej nervy. Ona to stejně musí nějak zvládnout sama. Jako psycholog ti uznávám právo se zlobit a dokonce je to pro tebe pozitivní, ale neměl by ses zlobit na mě.

Se přeci nezlobím na tebe. Ale vypadá to tak! …

Dobré ráno, nemáme tu náhodou teplý čaj? Náhodou máme. Tak jak jsi tati daleko se čtením, vidím, že to sebou nosíš i ke snídani? Chmm, přečetl jsem hned tu první věc a je, jak bych to řekl, chmm … Hnus? Ano, hnus, v tom si tedy rozumíme? Rozumíme, tati. Vezmu si čaj do pokoje. Moc jsi toho nesnědla a co máš dneska v plánu? Já nemám čas, jedeme s Jardou na výlet, už za hodinu a já nevím co na sebe. Chmm. Tak snad budeš na oběd? Nevím. Tak na večeři? Nevím. No na večeři budeš! Tak jo.

No vidíš, jak jsi to zvládnul. Ale byly to nervy. Jsem směšnej? Jsi, ale je to roztomilé.

…

No, stejně mám ještě chuť posekat kopu dříví. Zatracenej svět, kam se žene? Aids je prohlašovanej za hlasatele novýho posthumanismu. Nic novýho! Takovejch tu bylo a stále se vrací. A Kristus, jenom ten se ne a ne vrátit. Jak to tady mám sám s tou svojí falešnou morálkou sám zvládat.

No vidíš, kdy jsme se takhle od srdce spolu zasmáli? (… to dříví by bývalo bylo príma.)