NČB 2015 poprvé

Pokouším trpělivost veřejnosti, předem se za to omlouvám, ale zajímá mne reakce na trochu jiné pojetí literární recenze z úhlu běžného čtenáře. Tak buďte, prosím, shovívaví.

Já bych se tím nijak nezabýval, ale mám takový výroční úkol. Úkol těžký i příjemný, sehnat pro dceru tu nejlepší poezii, kterou si lze za rok představit. Minulá léta mi to usnadňoval rodinný mechanismus dědění darů. Já jsem vždycky k vánocům dostal od Ježíška Nejlepší české básně daného roku, do konce ledna jsem je přečetl a prvního února je daroval dceři k narozeninám. Nyní se zdá, že to skončilo. Všechno bude jinak.

Vlastně se přiznám, že letos jsem jaksi nestihl koupit vhodný dárek pro dceru k vánocům, a tak mi přišlo vhod, že jsem ji od sestry dostal již den před vánoci a mohl ji použít jako vánoční dar pro dceru. To jsem netušil, jaké drama tím vyvolám.

Proč zrovna poezii? No to je shoda náhod. V nějaké příručce jsem si přečetl, že poezie je pro mladou osobnost do dvaceti let důležitým formujícím faktorem. Chci být moderní a udělat alespoň pro nejmladší dceru něco, co jsem u předchozích dcer mohl zanedbat. Tak pěkně se to hodilo, že moje sestra vytušila, že má pro mne zaručeně praktický dárek každý rok. Všechno nám to se sestrou procházelo do chvíle, kdy dceři bylo patnáct a začala sama za sebe samostatně diskutovat o svých potřebách a plánech do života. Dříve zařadila darovaný spisek do knihovny, zřejmě aniž by ho četla, a všichni jsme měli splněno. Letos knihu otevřela na straně 53 a začetla se. Po přečtení mi přinesla knihu do pracovny se slovy: „Promiň tati, ale tohle snad nemyslíš vážně.“ A položila ji otevřenou na můj stůl a šla si po svých.

Začetl jsem se do veršů nějakého Luboše Svobody s pocitem člověka, který přece proti té holce snadno najde v básni skrytý smysl a obhajoba poezie bude opět triumfální, jako všechno dosud v našem životě. Ale ouha. Ani mně se úsporné verše nezdají být dostatečně reprezentativní na takovou ročenku a tak jsem začal pátrat v úvodu a doslovu knihy po návodu k pojetí letošní ročenky. Vlastně jsem hned na protější stránce básně

-------

polož ten svícen z chvojí na hrob

ale hlavně sem

a když někdo další přinese

nebude možné dát ho doprostřed

našel vysvětlivku autora, jak báseň vnímat. No jasně, děsivěsymetrické hroby. Symetrické hroby, asi vojenské pohřebiště, pravidelnost těch hrobů je děsivá, je to protiválečné, triumfoval jsem si vnitřně. Nejde se přes ně dostat. No to nevím. Staticky pečovatelský groove… groove, groove, to je holandsky? Ale ne, Balaštík z Hosta přece nabádal -> pište anglicky, tak to bude anglicky. Takže Google, Seznam, Slovník, Entr. Aha. Groove je drážka na gramodesce, žlábek, rýha, rytmus hudby, paráda, nádhera, (příjemný či vzrušující zážitek). Chm. Takže tím myslí stereotyp? Ale pročpak nádhera? Ta angličtina je nějaká moc rozevlátá a nepřesná. Jak vlastně vědí, co zrovna dotyčný tímhle mnohomluvným slovem říká a ještě uvnitř jinak české věty. No tak dál. Astry rostou po pravítkách. Hladiny v petrolejkách zarovnané. Aha. Tak ten doprovodný text je tou básní. Ona báseň je jenom mistrnou záminkou toho mnohovrstevnatého vysvětlujícího textu! Položit svícen. Položit autenticky. Položit s myšlenkou na člověka, ne s myšlenkou na prostor. Odvážil se umístit … mimo mřížku. To si nechám rozležet. Ha, Lubošovi je, kde mám kalkulačku, 2015 mínus 19 set kolik? To stříbro není moc k přečtení. 29 let. Básník studoval literární akademii a pak fildu na ÚKáčku. Aha. Vydal: Vypadáme, že máváme. To bude asi o zdánlivosti. Loni. Cena Ortena. Aha, jen nominace. Strašně se to leskne.

Hele Mimi, tak už jsem to přelouskal, pojď sem, probereme to! Ona z těch schodů se shora letí, že se jeden vyděsí. Tak hele, tys asi nečetla ten drobný text, který vysvětluje okolnosti vzniku, autorský výklad, poznámky o práci. Ten hodný pan redaktor s tím druhým redaktorem měli na paměti synergii. Syne coo? Neskákej mi do řeči. Synergie je, je, jéje, je … Google, Seznam, Hledej, Entr, ABZ, … součinnost, spolupráce, spolupůsobení. Triumfoval jsem jako za starých časů.

Hele Mimi … neříkej mi mimi, jsem Milena! … neskákej mi do řeči. No dobře Mimi, když čteš takhle důležitou knížku, musíš si přečíst všechny poznámky pod čarou a návody k použití. Tyhle věci v poezii jdou hrozně rychle dopředu, tak se napřed musíš předučit, abys měla to … to … Myslíš předporozumění? Tati, to snad nemyslíš vážně. Ty básně by měly mluvit samy za sebe. A kdo to říká? No tak to udělali letos jinak, je to příjemné osvěžení. Co ti na tom vadí, Mimi? Neříkej mi mimi. No dobře, co ti tedy vadí, kromě toho Mimi?

Vadí mi na tom všechno! Ňákej týpek napíše pitominu, kterou bych dala zpatra sama hned na místě. Ale je to zavedenej básník, tak prrr! Pak se v textu naproti, kterej pětkrát přesahuje báseń dovím banální zápletku, že je jako obtížný dát něco doprostřed. Že je to, sakra, snad nějakej problém. Ale Mimi, neklej jak zedník. Pojďme to v klidu probrat. Tak říkáš, že bys to dala spatra? Tak schválně …

uvaž ve vchodu do parku

psa k oběma stromům

a když přijde bezdomovec

bude muset přijít na novou cestu …   přes trávník

No jo, to je fakt dobrý … Hele, (Mimi jsem raději vynechal), no tak jedna báseň není úplně vrcholová. Třeba ty ostatní … Vadí mi na tom úplně všechno. Někdo z nás dělá pitomce. Podívej, ty odfláknuté okraje textů, proč to nezarovnali, asi uměleckej záměr, ale mně to připadá, že se na to vykašlali, jak to celý vypadá, jako nedodělek. Tohle by mi ve škole neprošlo. Nechci to ve svý knihovně, promiň tati. No tak jo, ty se nezlob. A četla jsi to celé? Četla. A co ty ostatní básně jsou lepší, ne? Jsou. No vidíš, … (triumfoval jsem jako vždycky). Co vidím? Jednu až dvě přijatelný básně! Vážně? …

Ale ta tvoje báseň s tím bezdomovcem je opravdu dobrá. Ale tati! Je stejně blbá jako ta v knize. Ty mě vždycky přeceňuješ. Myslíš tedy, … , že je to horší než loni? Nebo s čím to chceš srovnávat? Tuhle jsi mi poslal na mobil odkaz na takovej ten modrej server s básničkama. Najdeš tam kolikrát mnohem lepší věci než v tomhle škváru. Nezlob se, tohle mi do knihovny nesmí! Dobře, … , tak já to pročtu a ještě to spolu rozebereme. Víš co? Já oba ty redaktory znám. Jsem přesvědčený, že se snaží … No jasně, snaží se tam protlačit svý kámoše, nejspíš pijany, protože to je úděsně obtížnááá, až filosoficky osudováááá věc, dát něco doprostřed a pro ostatní to pak odsunout, když jim to překáží. A vůbec, mně se to dokonce jeví dost zlomyslný. Myslíš? … Tak jo.

Tentokrát jsem musel kapitulovat. Ale také mi došlo, že ten můj milovaný týnejdžr už má definitivně svůj rozum … a … nebude už tak jednoduché nad ním triumfovat. Co když právě tohle je geniálním posláním té básně? Dohnat nás k těmhle polemickým představám? Možná je to nějaký nový mezinárodní formát uvažování. To hájku … Ale ne. To snad ne. … Doufám, že ne.