Milost pro Netanjahua?

Izraelský prezident zvažuje milost pro premiéra Netanjahua. Jeho težkopádné kauzy příliš zatěžují izraelskou společnost. Takto se chová jediný demokratický stát na Blízkém východě. Za mrtvé palestinské děti snad milost nedostane.

Koneckonců korupce je maličkost proti tomu, co již dnes má Netanjahu na svědomí. Jeho okázalá msta na civilistech, válčení s nejasným nepřítelem, kdy může být prohlášen členem Hamásu i každý kámen u cesty, oproti tomu je korupce vážně maličkost. Paradoxně jsem pro tuto milost, protože by mohla vést i k tomu, že Netanjahu nebude tolik potřebovat válku pro udržení se u moci, které jej chrání před kriminálem.

Netanjahu pro mne nepochybně zůstane jedním z největších zločinců všech dob. Jeho záludné metody, fanatické až šílené prosazování sionismu v jeho takřka neonacistickém převleku, to jsou pro mne prohřešky, kdy ode mne nikdy žádnou milost nedostane. Podle mne poplival odkaz obětí holokaustu, když dokázal tento skvělý elitní národ zatáhnout do hloupé nekonečně vleklé války s chimérou terorismu.

Nesnižuji tím nijak spoluvinu teroristů z Hamásu, kteří by rovněž měli stanout před mezinárodním tribunálem za jejich úkladné zločiny proti lidskosti. Jednou, až třeba Netanjahu opravdu odstoupí a nějaká nová izraelská opozice dosáhne na vyšetřování incidentu, jejž nyní vidíme z úhlu totální války, dojde třeba i na vyšetření podivností masakru, špatně chráněné hranice apod.

Uvidíme také s čím se Netanjahu vrátí z konzultací v USA. Bude palestinský stát? Bude anexe všeho palestinského? Izrael stojí nad propastí. Milost je nesrovnatelně lepší než totální válka. Se skřípěním zubů lze tedy souhlasit a akceptovat, že se konečně situace bude moci změnit ve prospěch lidského řešení a skončí neonacisté v izraelské vládě.

Válečné běsnění je nyní největší, které jsem v životě zažil. Když vidím mladší generaci, jak naivně naslouchá válečné rétorice, jímá mě hrůza. Mládež je neuvěřitelně zmanipulovaná. My starší jsme zvyklí prověřovat infromace, ale mladí si tím hlavu zatěžovat nechtějí a poslouchají jen hlavní pohodlný mainstream. Vyslechl jsem pár rozhovorů mladých v tramvaji a nestačil jsem se divit, jaké papouškování válečných štváčů byli ochotni společně obdivovat. Samozřejmě by je realita války brzy donutila vystřízlivět. Asi si musí sáhnout na rozpálená kamna, aby uvěřili ničivému žáru. Číst Hammingwaye asi nebudou, jako ztracená generace se cítí od dob neomezených pohlaví. Ve válce by přece něco znamenali. Ano, byli by veledůležitými mrtvolami pro jeden den anonymní statistiky válečného zpravodajství.

Válka samozřejmě vůbec nemusí být. Stačilo by mít respekt a veřejně rokovat o uspořádání ve společnosti historických faktů. Bylo by jistě obtížné veřejně říci, že dochází k úplné revizi výsledků druhé světové války. Rozhodně by byly zajímavé odpovědi před veřejností, jaký tedy dnes platí základní řád a rámec mezinárodního práva a jsou-li bez něj dnes možné nějaké bezpečnostní záruky. Ničemu nemůžete věřit v prostředí, kde nelze ověřit informace v důvěryhodném modu. Obě strany konfliktu pak vedou jen protichůdné monology s opačným znaménkem. Ke vstřícnosti je daleká cesta. Máme totiž nyní na čele marketingové úředníky, ale žádné státníky, kteří by dokázali přinést skutečnou lidskost do jednání o konfliktech.

Například jsem přesvědčen, že nelze současně hájit práva Ukrajiny bez hájení práv Palestinců. Není to v peripetiích úplně stejné, ale podstata konfliktu je velmi podobná z hlediska všelidských hodnot. V záblescích si tuto souvislost některé evropské země uvědomují. Pak se takovému mínění a konání dá věřit, ale v nynějším podání třeba naší vlády se nedá věřit vůbec ničemu. Na výsledek naší volby jsem sice zvědavý a volit sám budu, ale vidím kolem sebe tolik nenávisti a zla, včetně lhaní, že mám obavu, aby jakýkoli výsledek nebyl impulsem k násilnějším postupům v budoucnosti. Někteří politici zašli v nenávistném nálepkování příliš daleko. Společnost je v čemsi rozdělena 50 na 50. Potřebovali bychom stranu Smíření. Když vidím obavy na obou stranách, co za represe se po volbách rozpoutá, nakopal bych nejraději obě strany kamsi. Ale my nějaké vedení státu potřebujeme, anarchie gangů je totiž ještě mnohem horší. Nebudu to tedy dál tajit. Volím Balbínovu poetickou stranu. Řekla mi to volební kalkulačka, a i já někoho poslouchat musím. Howg!