Milníky na cestě k islámskému fundamentalismu

Milníky na cestě představují klíčový text islámského fundamentalismu (islamismu), který inspiroval a stále ještě inspiruje generace náboženských radikálů v celém světě.

Qutbův text je nenáročnou reflexí úlohy a místa islámu v kontextu doby. Ukazuje názory určité výseče egyptské (arabské, muslimské) společnosti, která odmítala západní model parlamentarismu a demokracie i revolučně nacionalistický projekt sekulární totality.

Zásluhou arabisty a islamologa doc. PhDr. Miloše Mendela, Csc., dostává se nám přesného překladu arabského originálu Milníků na cestě. V první části je obsáhlá, z hlediska životopisných dat Qutba vyčerpávající, studie dobového pozadí vzniku předmětného textu.

Egyptský muslimský myslitel Sajjid Qutba (* 1906) byl po krutých výsleších popraven v Káhiře 29. Srpna 1966. Byl vězněn v letech 1954 – 1964, poté krátce propuštěn a znovu uvězněn. Tentokrát jeho věznění skončilo vykonáním popravy. Pro mnohé muslimy neprávem a zbytečně. Kupodivu Qutba nikdy nebyl členem Muslimských bratří, z nichž se rekrutovaly a dodnes rekrutují mnohé teroristické organizace na Blízkém východě. Byl původně básníkem, později učitelem, novinářem, literárním kritikem, až naposledy náboženským aktivistou a ideologem.

V souputnictví biografických faktů o Qutbovi je ve studii před Milníky pěkně vylíčen i historický kontext moderních egyptských dějin. Od westernizačních snah, jež začaly v Egyptě již za vlády osmanského místodržícího Muhammada Alího (vládl 1805 – 1849). Koncem 19. století v zemi silně rezonoval sklon k sekularizaci ve všech sférách života. Na ulicích i v kavárnách se diskutovala otázka postavení ženy v moderní společnosti. Liberální nacionalisté, vzešlí z těchto diskuzí, byli připraveni budovat v Egyptě republikánskou parlamentní demokracii podobnou té sekulární Attatürkově v Turecku. Tento plán ovšem zhatila britská nadvláda, která v zemi zavedla loutkovou konstituční monarchii. Roku 1920 se na Egyptské scéně objevila komunistická strana. Na rozdíl od Turecka nikdo nezakázal v Egyptě šířit odbojné myšlenky proti britské nadvládě prostřednictvím islámu. Popis neokoloniální britské správy je velmi poučný a poukazuje na logickou příčinu rozdělení společnosti na pro a protibritskou. Během války se Egypt propadl do stavu přímo okupované země. Zklamání z koloniálních jevů meziválečného období i poválečného chaotického vývoje plného převratů vedlo k vojenskému převratu.

Za vlády Gamála ‚Abd-an-Násira (1954 – 1970) byli popraveni mnozí odpůrci režimu z řad levice a islámských kruhů, včetně Sajjida Qutby. Po Násirově nečekané smrti 28.9.1970 se prezidentem stal Anwar as-Sádát, za jehož vlády politický islám získal znovu na síle. Aktivistický islám stál zřejmě i v pozadí atentátu na prezidenta Sádáta v Káhiře 6.10.1981. Globální revoluční fundamentalismus se pak projevil ve spojitosti s vojenskou intervencí Sovětského svazu, jež se projevila v myslích mladých Arabů a muslimů jako napadení příbytku islámu (dár al-islám), a vedla k ozbrojenému obrannému džihádu, který vlastně v této atmosféře trvá dodnes.

O osobnostech, které široce adaptovaly Qutbovy myšlenky z jeho Milníků na cestě, se dočtete v samotné knize. Není v silách pouhé recenze referovat s veškerou péčí a šíří o tak složité problematice.

Tato recenze, ale ani kniha recenzí propagovaná, nejsou podporou či omlouváním fundamentálního islamismu. Naopak. Poskytují širší možnost pochopit myšlenkové zázemí a historické důvody islámského fundamentalismu, aby proti němu bylo možno argumentovat. Argumentovat účinně a s vědomím historických souvislostí, které jediné může vést k dialogu. Dialog nezaložíme pohrdáním, ale důkladnou znalostí, z níž vyženeme panický pokřik. Bláhová islamofobie si naivně neinformována není vědoma čeho se má ve skutečnosti obávat. Poukazuje jen na viditelné konkrétní koncové jevy. Tím vlastně vylučuje dialog, poukazováním na stále nové a nové křivdy páchané jednotlivci. V této bezvýchodné spirále paniky vyvolané sofistikovanými tahy organizátorů ISIS se stávají islamofobové pod tlakem teroristických útoků prvními spojenci ISIS. Útokem na migranty politický islám neporazíme. Vyvracením bludů a respektováním historických faktů můžeme dosáhnout kritiky i dialogu o ní. A to  potřebujeme ze všeho nejvíc.