Migrant, azylant, chráněná osoba, Listina práv a svobod

V diskuzích na migrantská témata vídám mnoho dotazů, které ukazují na nejistotu či neznalost problematiky migrantů, zejména co je nezbytné u nich rozlišovat. 

Podle způsobu průniku na území EU jsou dva různé statuty přicházejících migrantů. 

Migranti na moři podléhají mezinárodnímu plavebnímu zákonu, kde je výslovně napsáno, že nejdříve se zachraňuje a pak lze zkoumat, kdo migrant je a co případně onen migrant provedl.

Migranti, kteří utíkají před válkou či pronásledováním, žádající o ochranu případně i azyl, což není totéž. Ty lze dělit na ilegální překročitele hranic, případně za legální žadatele, kteří přicestovali na turistické vízum nebo stojí u plotu na státní hranici. Tito migranti jsou prověřováni za pomoci tlumočníků, policie místní, případně i policie jeho domácí. Buďto mají doklady nebo nemají a pak je jejich situace různě složitá. Někteří dosáhnou vydání dokladů od domovské země, a pokud jsou z oblasti, v níž uznáváme na západě válečný stav (Sýrie apod.) pak mají právo na ochranu. Ochrana předpokládá dočasný pobyt a návrat zpátky do vlasti. Azyl je trvalé usídlení v nové zemi.

Často neselhávají migranti, ale jejich domovské orgány, které se cíleně chtějí zbavovat obyvatelstva  a na dokumentech a repatriacích nespolupracují. Často selhává proces z podfinancování problému, kdy nejsou dostatečně zajištěny kapacity prověřovacího příjmu a pak sítem leckdo proleze. Nakonec bohužel přibývá i korupce, s jejíž pomocí se může stát takřka cokoli.

Všechny lidské bytosti, ať žádají o cokoliv, podléhají mezinárodním úmluvám OSN, což je v mnoha zemích různě reflektováno. U nás v Evropě se téměř společně v tomto ohledu poukazuje na Listinu práv a svobod, která je buď přímo součástí ústavy, nebo na ni ústava odkazuje. Tyto práva a svobody nejsou určeny na základě občanství či rasy nebo původu. Nikdo nesmí být vědomě ohrožen na životě, zákaz mučení apod. V tzv. šengenském prostoru navíc přibývá problém volného pohybu. 

Migrantské mýty:

Je třeba zamezit odjezdu potenciálním migrantům přímo v jejich vlasti. Pomáhat na místě. To se sice děje, ale bez efektu. Jsou dva důvody. Propagační možnosti ilegálních převaděčů zcela zastiňují jakékoli působení informací z Evropy. Pomoc je neviditelná, protože se rozpouští ve všudypřítomné korupci, která stlačuje proud pomoci na minimální stav, kvůli efektivitě. Bylo by potřeba desetkrát tolik, než dnes Evropa dává. Evropské země se neshodnou ani na pomoci té které konkrétní zemi. Správně by se měla pomoc delegovat přes dlouhodobě působící celoplošné organizace, ale zde působí zájmy silných evropských zemí, které mají své zájmy na konkrétních místech. Bývalým francouzským koloniím v západní Africe by například stačila pomoc stejná jako Řecku. Tyto země odevzdávají 500 miliard dolarů ročně do francouzské kasy za půjčky vnucené v době kolonizace.

Je třeba zabránit příjezdu migrantů. Pevnost Evropa! Převaděčské gangy mají dnes již takové možnosti, že je naivní si myslet, že lze racionálně průniku zabránit. Při dobře nakladené překážce se prostě jen najde nějaká nová cesta a zdražení zaplatí zájemci o migraci.

Kdo je tzv. vítač? Za vítače či sluníčka případně dobrosery jsou označovány osoby, které žádají jednání státní mašinérie na základě zákona a v intencích důstojnosti. Zákonem je míněna ona Listina práv a svobod. Důstojností se myslí přísná neutralita v posuzování migrantských problémů. Hrozící problémy z nekontrolovaného proudění uprchlíků vidí každý. Neshodujeme se s vyznavači drastických a nedemokratických opatření, protože nevidíme v jejich použití žádný pokrok nebo řešení. Logicky pak chtějí někteří neonarcističtí politici vytvořit přijímací tábory mimo území Evropy, protože tam nebudou muset dodržovat základní lidská práva. Samozřejmě je mnoho odstínů a názorů, v jakých případech lze uznat migrantovi azyl. Od nulové možnosti po naivní důvěru a bezbřehou lidskost. Jako nejsme stejní my, co máme odlišné názory, jsou odlišní i migranti nebo vítači. Největší ďábel je ukryt v záměrném kolektivním nerozlišování, kdo je do jaké míry kdo. Mně ani nevadí, že si někdo myslí, že k nám nesmí žádní migranti, když se chová slušně a diskutuje věcně. Vadí mi ponižování, zastrašování a nadávky, i v případě, kdy se osočený (např. T. Halík) nemůže a nebude bránit. Takový postup je ve své podstatě opakující se spam či porušování konkrétních pravidel blogu a mělo by se k němu i tak přistupovat.