Mezi varováním a bezradností, trumpingem a filipismem

Intelektuální limit naší lidské společnosti se naplňuje. Na jedné straně umíme sice jevy analyzovat, ale na straně druhé je neumíme přijmout. Tak jsme svědky tragického paradoxu. Paralýza konsensu ničí všechny naše naděje.

V jedné rovině se střetávají apokalyptičtí skeptici vůči lidským právům a migraci obyvatel planety s alarmisty lidských práv, kteří varují před rozvolněním práva a vytvořením nových teorií o podřadných lidech.

V druhém globálním dialogu doby se klimaskeptici v otázce globální změny klimatu ocitají v pasti souvislého popírání. Nemohou připustit ovlivnění člověkem, protože z toho čouhá odpovědnost. Musí se tedy popírat i neokoloniální finančnictví sdružené násilně kolem dominantního dolaru. Musí se popírat všechno, fundamentálně a konečným způsobem. Co na tom, že v takové míře jde o nesmysl. Nic není zcela jasné. Tentýž popírač klimatu klidně připustí, že se klima v nějakém regionu vinou člověka zhoršuje, připustí, že má naše stavební a zemědělská činnost vliv na výsledné sucho v krajině. Z těchto mnoha dílčích atributů lze spíše dovozovat, že se tedy zhoršuje i klima globální v důsledku lidských činností.

Objektivně je věcnost tohoto jevu rozptýlená a nikdo nezná konstantu fatální obecné narušenosti životního prostředí. Na Ostravsku ale vědí, co to je narušení čistoty ovzduší, (tedy víme to i v Praze, ale Ostrava je na tom stále ještě hůře). V případě nějaké nestandardní epizody se třeba doporučí školkám nevycházet na procházky apod. Pravdou je, že pružnost rovnováhy životního prostředí se zdá být nevyčerpatelná. Lidé, kteří cítí odpovědnost si uvědomují, do jaké míry je ekonomizující extrémní pohled relativní. K čemu nám bude blahobyt ve smrtících životních podmínkách. K proměně palivoenergetických zdrojů musí tak jako tak dojít s vyčerpáním zásob, které dosahují jen málo za rok 2050. Strategická rozhodnutí na základě shromáždění vědeckých pravděpodobnostních dat se tedy zcela správně činí dnes.

Určitými indikátory jsou např. lokální nemocnost, sucho nebo vymírání druhů. Pokud máme k dispozici vědu a její shromážděné informace, nesnižujme se k instinktivnímu experimentu „selského rozumu“, kdy si vyzkoušíme na vlastní kůži, že jsme si zničili klima a není třeba cesty zpět nebo jen za mnohem větších ekonomicko - sociálních problémů, než dnes.

Často se mi zde vyčítají novotvary, kterými se snažím pojmenovat pozorované jevy. Naposled se veřejně téhož dopustil i geniální prezident Trump. Trumpovi „radikální demokraté“ (rozuměj kritici jeho výroků po střelbě v Ohiu) mne upřímně rozesmáli. Jedním dechem odmítne jakoukoli spoluúčast na vyvolané nenávisti vůči imigrantům, přičemž všichni ví, že na tom byla založena jeho volební kampaň a vévodit jistě bude i té kampani za znovuzvolení. Tentýž prezident pak vyzývá společnost k jednotě, k něčemu jako semknutí, jemuž se zde správní pravičáci vysmívají. Jistě musí rozumně počítat i s jistou nedůvěrou v upřímnost jeho prohlášení. Radikální demokraté = neomarxisti, demokratická strana, aktivisté za lidská práva. Možná by si přál nějaké konzervativní demokraty, kteří nic nekritizují, ani nepožadují. V každém případě doufám, že mi jistě nějaký zdejší znalec výroků prezidenta Trumpa tento výrok vysvětlí. Pročpak mu radikální demokraté házejí klacky pod nohy. Kritizují a podávají žaloby. On by v opozici jistě dělal to samé. Bezvýchodnost je tedy dovršena, radikální demokraté = fašističtí liberálové stojí proti spravedlivým konzervativním spasitelům = neonarcistům. Konzervativci chtějí zprivatizovat a zmonopolizovat svobodu. Ovšem chybí tomu lidská podstata. Zatímco zastánci lidských práv se mohou ve svých názorech opírat o ústavní principy a listiny práv, konzervativci by tyto smlouvy rozervali, aby bylo podle nich více svobody.

Zatímco podporovatelé lidských práv se nemusí stydět za svoje postoje, musí konzervativec svůj kulturní rasismus tajit a zpochybňovat. Vždyť on je "apoštolem svobody" a liberálové či egalitáři jsou ti praví fašisti, radikální demokraté,ne? Takže likvidace lidské rovnoprávnosti není žádné otroctví, pokud se netýká samých konzervativců. Stejně jako Hitler se dovolávají demokracie a rovnoprávnosti, kterou sami hodlají pošlapat.

Za všechna další popírání kdečeho uveďme takové jedno moderní z nedávných diskuzí o památníku v Letech. Prý je to památník, kam nikdo nebude chodit. Je to takové věštění jako o globálním klimatu. Na tom přece meritorně tolik nezáleží. Jak se správně v diskuzi namítlo, třeba Terezín nebo Osvětim nelze podrobit jen ekonomickému hledisku z hlediska ročního rozpočtu.

Zpochybňování utrpení Romů má stejnou podstatu jako zpochybňování hrdosti protagonistů Prague Pride. Upírají se jim občanská práva naslepo, instinktivně, pudově a bez argumentů. Naštěstí se jen ztratilo pár vlajek a jedna byla spálena, ale žádný uvědomělý vlastenecký heterosexuál na komunitu nezaútočil. Posměšky a odmítání je nutno vydržet. Musíme doufat, že se příště nepromění ve faktické útoky jako právě v onom Ohiu.

Navzdory určitému pesimismu, který zde prosakuje z jednostranně vyznívajících diskuzí, kdy skutečně napadání a zpochybňování převažuje 10:1, nevidím to tak špatně. Prezident Zeman byl přece zvolen jen tak tak. V posledních volbách třeba antiislamisté zcela propadli, v evropských volbách liberálové udrželi rozhodující pozice. To jen iDnes mají momentálně zastrašující živly v ruce. Každý nemá odvahu ani chuť jim čelit. Početní převaha agresivních bojovníků za čistotu "pravých, nejpravějších" idejí je natolik zjevná, že nikdo nemá kapacitu ani finance řešit toto falešné a zavádějící „veřejné mínění“, které neobstálo ve volbách. Radosti je zde pomálu. Doba, po kterou je třeba ponechat příspěvky na hlavní straně serveru se už i u Šichtařové prodlužuje. Dřív stačily dva dny, nyní tam statuje i dvojnásobek a stále není v čele čtenosti.

Rád bych místo nadávek ad hominem slyšel konečně také nějaké podložené argumenty. Například jsme se zde na blogu v nedávné době dověděli údajně novou informaci, že Turecko chce vydírat EU obnovením migrační krize. To se samozřejmě diskutovalo již před uzavřením dohody o zadržování migrantů v Turecku. A co od té doby EU udělala pro pomoc sobě a lidem tam někde v jejich místě před migrací? Odborníci varovali před všemi těmito situacemi a jevy již v 90. letech, ale nikdo je nebral vážně. Dokonce se řada argumentů odkývala na veřejnosti, aby se pak politicky nezrealizovalo nic. Musíme počítat, že toto nic bude pokračovat. S novými myšlenkami nepřišel nikdo. Násilí nebo válka nejsou totiž žádná nová myšlenka. EU se není schopna domluvit na společné politice vůči migraci. 

Shrnutí, pro ty, jimž se zdají mé úvahy složité: Máme zde na stole dvě zásadní dobové hrozby. Globální klima a globální migraci. Jedno závisí na druhém. Je směšné pozorovat, jak na jedné straně jedni zpochybňují klima a alarmují migraci. Opačná strana zase zpochybňuje hrozbu migrace a alarmuje klima. Řešením by bylo diskutovat místo napadání. Toho se však jaksi nemůžeme dočkat zrovna na iDnes, kde zastrašující techniky komunikace mají příliš zelenou. Raději bych argumenty než nadávky, ale už si skoro zvykám.