Mezi hidžábem a tyranizující menšinou

Toto je nekrolog za spravedlivou a jedinou osvícenou většinou, co v naší zemi, ale na celé planetě. Český bolševický nacionalista ví nejlépe jak tento svět zbavit neduhů svobody.

Většina ovšem prohrála boj o šátek u nejvyššího soudu. Je to jeden z likvidačních triumfů nebezpečné menšiny nositelek arabských šátků v našem školství. Jak stačí málo a je pošlapáno to nejsvětější v této zemi. Nějaký teroristicky menšinový šátek vlaje vítězoslavně nad budovou nejvyššího soudu. Očekával jsem, že náš přední dálněvýchodní antihidžábovský fanatik spáchá ostentativní harakiri na nádvoří Pražského Hradu. Je to přece věc cti nežít pod takovou vlajkou nejvyššího soudu společně s nepřijatelnou menšinou.

Tato menšina by nikdy nevyhrála svůj spor u nejvyššího soudu nebýt peněz politických neziskovek, které zneužily peníze nás všech daňových poplatníků a poplatníků ze zahraničí, aby byly hidžaboteroristky schopny vést nákladný proces, jenž by bez finanční podpory zvenčí dávno vzdaly.

Hlavní trik Trikolory bude nyní tento stav ze dne na den napravit. Jejich program vychází zejména z ryzího androidního ekonomismu, tedy vědy, která straní jen ekonomickým projektům plynoucím do kapsy a nikoliv z kapsy. Menšiny je třeba rozpustit a zakázat. Jejich hrozba již nabývá hrozby někdejších všemocných židovských mudrců. Ba je vpravdě mnohem větší, protože nám prostřednictvím tzv. neomarxistického liberalismu vnucuje mnohem větší svobody, než bychom chtěli a měli chtít.

Trikolora jistě odpoví na moje dlouho a vytrvale kladené otázky. Kde a kdy byly rozpočtové rezervy nějakého státu použity na sanaci nastalé světové krize? Vážně, kdy to bylo, abychom mohli oslavovat svátek a případně postavit pomník těmto politikům, kteří zůstávají historií jaksi pozapomenuti. Také bychom měli vyznamenat první pomocníky tam v těch zemích odkud hrozí migrace za jejich viditelné výsledky. To by byl pravý pomník, pochlubit se jasným projektem, který tam u nich pomohl zamezit migraci. Pochlubme se světu. Vmeťme mu to do tváře, když nám bude vyčítat nepřijetí nějakých zcela neidentifikovatelných podivnězletilých nedětí z řeckých uprchlických táborů. Pan premiér už začal. Vysvětlil nám, že v Sýrii jeho domov pro mládež nebude, protože to chtěly stavět tamní firmy za jejich pravidel a cenových podmínek. Tak to tedy ne holánkové. Za to bychom také měli vystavět pomník našemu ekonomicky obezřetnému premiérovi.

Trikolóra je velkou nadějí, že přinese nové nenacistické řešení problému menšin. Jistě neskončí jen u posměchu a lhostejnosti, to nic neřeší. Menšinu je třeba předělat a vyléčit na většinu. Rozhodně zapomeňme na nějakou liberální koexistenci, půjdeme pěkně všichni za jediným správným národním zájmem. Navrhuji určitou inspiraci Karlem IV. A Trumpem. Je třeba postavit zeď. Tenkrát to byla zeď hladová, dnes je to zeď proti hladovcům (nepleťte s hlodavci!) a my budeme mít zeď proti multikultuře menšin. Historicky je pro to vhodný již několikráte vysídlený kraj severních Čech. Na severozápad od Labe je jen málo tradičních potenciálních voličů Trikolory. Od třicetileté války byl kraj mnohokráte dosti tragicky postižen průchody vojsk a vysídlováním obyvatelstva. Dokonce i v období napoleonských válek bylo toto území opět postiženo. Sudetská škatulata se také nijak nevyvedla. Mohli bychom v onom kraji zhomogenizovat etnicko menšinovou strukturu tak, že jim umožníme, aby se v klidu za zdí poprali mezi sebou a volali poněkud zmoudřele po vládě naší většiny (nezaměňuj neomarxisticky za bolševickou většinu, jde jen o osvícený diktát většinově androidního ekonomismu). Pak bychom mohli otevřít ve zdi snad i nějaké průchody. Situace české republiky by konečně byla triumfálně katolicko tradičně konzervativní.

Ale vážně. Z hlediska problematiky hidžábu si nestojí v otázce svobody Česko nijak dobře. Zdá se, že mnohým uniká, že svoboda hidžábu je veškerou svobodou našich malých a nejmenších problémů. Pokud naši zemi údajně ohrožuje kdejaká menšina terorismem, rozpadem hodnot a rodiny, rozpadem většiny mužských privilegií, dá se téměř hovořit o tom, že naše svobody se ztenčily a stále tenčí, musí však úplně zaniknout. Podobně jako je to s minimálním, či vůbec žádným použitím pojmu občan. Rozhodující jsou na jedné straně daňoví poplatníci, osoby samostatně výdělečně činné, a na druhé straně poslušní tradičně konzervativní pracovníci v závislé činnosti. Ti sice také platí daně, ale neučili se ve škole natolik řádně, aby mohli o něčem ve státě spolurozhodovat a navíc by to byl pěkný bolševismus, kdyby se chtěli znovu chytat coby vládnoucí třída. Na čem se kruté vlády polistopadové rekonstrukce kapitalismu shodly, je především likvidace soběstačného občana, který by se mohl zamýšlet nad smyslem politiky z hypotékou nezatíženého domu, který by si mohl dovolit několik měsíců či let vzdorovat vládnímu názoru za vlastní peníze.

Bohužel si naši krutí liberálové připravili osud sami. Jejich drastická politika levné práce udělala z našich občanů závislé, snadno vydíratelné a uplatitelné voliče stabilizovaných oligarchů. Oligarchové přišli ke svým ziskům také za špatné opozičněsmluvní vlády liberální „levice“. Vskutku se zdá, že liberálové nebyli zase až tak liberální, jak se jim podsouvá. Jejich současný liberalismus je spíše takový předtrik proti Trikoloře & spol. Moderní politická síla se musí teprve narodit, ani Piráti to ještě nejspíš nebudou. Hrozba všeobecných triků kulminuje a my potřebujeme věcnou a realistickou politiku zaměřenou na dlouhodobé potřeby občanů, u nichž bude zcela jedno, zdali jich pár třeba nenosí zrovna hidžáb. Jsme ve směšné situaci, jako bychom hnali k nejvyššímu soudu v dnešní „svobodné“ době někdejší máničky, které pobuřují přizpůsobivé, slušné a pracující lidi.