Mé podezření se bohužel potvrzuje

Hlavním překážkou v porozumění sexuální identitě je nejistota o vlastní identitě. Sebejistého heterosexuála ani nenapadne, že by homosexualita nebo feminismus byl pro něj nějakou hrozbou. Jeden krok vpřed, dva kroky vzad.

Zdejší nejmstivější a rozzlobený bloger Hlinka přímo píše:

... lidi získají zmatek v tom, co vlastně jsou a velkou část času pak stráví rozepřemi s těmi, kteří ve své identitě mají jasno. Takové bytosti se pak snáze ovládají.

Takže podle našeho osvíceného myslitele „lidé získají zmatek“. Věří tedy navzdory vědě, že sexuální identita je získaná, nakažlivá jako chřipka či rýmička. Ovládání bytostí je navíc dané sexuální identitou. Uděláte před někým homosexuální gesto, hnedle se bytost nadchne a nechá se vámi ovládat k čemukoliv. A já hlupák stále nechápal v čem je moc LGBT+ komunity – v nakažlivé podmanivosti, před níž nikdo nemá šanci. A to vede k zániku heterosexuality. Celý proces brzdí jenom to, že LGBT+ nemají o heterosexuály patřičný zájem. Nyní rozumím i páteru Piťhovi, který musí prožívat ve svém celibátu nejednu sexuálně identickou nejistotu. On vlastně ani nemůže tušit, zdali je rozdíl mezi hetero či homo vzrušením. Ani jedno zřejmě neprožil. Neváhá však varovat. Pokud sdílíte sedadlo v tramvaji s osobou LGBT+ budete nakaženi a již se domů k rodině nevrátíte. Maximálně pošlete pozdrav z Heterogulagu.

U našeho místního experta nejde jen o nejistou sexuální identitu, jde i o nejistotu v termitech. Na jedné straně se hmotařsko pozitivisticky vyjadřuje v intencích sociobiologické determinace. Tato diskuze byla vyčerpána jiř v 70. letech minulého století. Podle těchto názorů, které jsou velmi blízko přímo k materialistickému marxismu, psychologie neexistuje. Existuje jenom to, co vidíme pohledem do klína. Tito lidé ve skutečnosti nevěří, ani nemohou nikdy věřit, v lásku, protože ji nelze deterministicky naměřit natož uvidět v očích druhé osoby. Takoví lidé si pak jenom berou podle vlastního uvážení a svých představ světě. Gender nedělá z žen a mužů něco jiného, byť každá osoba je originál, viz např. již jen otisky prstů svědčí o přirozené odlišnosti každého jedince. Na druhé straně nikdo nerozlišuje druhy lidí podle otisků prstů, vyjma kriminální identifikace. Gender pojmenovává psychosociální fenomény doprovázející naše originální identity.

Nikdo netvrdí, že neexistuje jakási kvazi homosexualita získaná. Homosexuální prostituce je kdesi blízko takové představě. Ale je to přece jenom trochu jinak. Prostitutky například nemají požitek z každého zaplaceného styku, v upřímnosti se vám svěří, že jim jenom styk tolik nevadí. Prostě tolerance a kousek herectví za úplatu. Naopak nymfománi je v oboru prostituce ojedinělou výhrou, ale i tak se i nymfomankám někteří chlapi hnusí a tolerují to. Rozhodně jsem neslyšel o případech, kdy přesvědčený heterosexuál učiní dobrovolně a svobodně obrat k opačnému pólu sexuality. Výjimka by i zde mohla potvrdit pravidlo. Všechny snahy o disciplinaci nehetero osob vyvěrají z vlastní nejisté identity a z nejasnosti termitů.

Nakonec si zrekapitulujme, o co jde dnešnímu feminismu. V první vlně požadoval rovná práva, cca do padesátých let m.s. toho dosáhl. V druhé vlně od 60 tých do 90 tých let se chtěl vyrovnat mužům a opravdu byl občas přepjatý a mírně nepřátelský. Nicméně nikdy neměl žádnou domobranu nebo teroristické šílence. Přesto má někdo drzost přibližovat toto poklidné hnutí, které ve své nynější třetí vlně usiluje o dialog, jenž je neustále neurvale odpírán, bagatelizován a zesměšňován. Zřejmě je tu a tam hrozba pozitivní diskriminací, když dialog selhává, nebezpečnější než neonacistický či islamistický teror.

Panu rozzlobenému bych doporučil, aby si všímal výzev, že nemá chodit do diskuzí pod blogy, kde potom strádá nedoceněním a nejistotou z protichůdnosti termitů. Nechť se poplácává po ramenech se stejně smýšlejícími kamarády a žije plnohodnotný bezpečně izolovaný heterosexuální život.