Malá introvertní mše za paní Lenku

Pustil jsem si oblíbenou sedmou symfonii Ludwiga van Beethovena. Pokusil jsem se zamyslet nad lidským osudem, který je přeplněn nespravedlností. V nějaké formě ji prožíváme všichni, ale dokážeme toužit po další naději.

Sebevraždou se i v politickém smyslu zabýval už T.G. Masaryk. Katolická církev tvrdí, že člověk nemá na sebevraždu nárok, protože si život nedal sám, dostal jej od Boha. Budiž, to by samo o sobě jako tvrzení mohlo působit jako argument proti sebevraždě, ale pokud se sebevražda hodnotila jako kriminální čin a nebožtík nesměl být pohřben na hřbitově, pak šlo o nelidské hodnocení situace člověka.

Paní Lenka, nešťastná matka jedné z obětí pomateného střelce na FFUK, na mne nepůsobila nějakým chorobným dojmem. Důsledně kladla otázky, které si dodnes kladu sám a v tomto aktuálním kontextu dál nepřestanu. Dnes není vůle záležitost plně otevřít. Snaha, aby se nad vším zavřela voda je zjevná.

Já nevolám po nějakém ex post trestání kohokoli ze zúčastněných na straně záchrany. Jistě nějaké mechanismy selhaly a určitě to tak nikdo nechtěl. Ukázalo se, že i uprostřed vší techniky stále bude rozhodovat i lidský faktor, který nemusí mít vždy stoprocentní úspěch. Necítím ve vzduchu žádné špatné úmysly.

Na druhé straně mám stále podezření, že nebyla otevřeně vyřčena celá pravda. Málo se otevřela diskuse o motivech a chování podobných delikventů. Konkrétně věřím, že mlhavost odpovědí musela paní Lenku doslova trýznit. Myslím, že měla být poskytnuta nadměrně velkorysá péče postiženým a pozůstalým. Pokud je pravda, že k setkání vedení fakulty a pozůstalých rodičů nikdy nedošlo, pak je to do nebe volající ostuda.

Ale vedení země se změní i vedení fakulty odejde a bude možné apoliticky znovu otevřít staré spisy, a nakonec se dozvíme vše. Veřejnost byla totiž zatím jen zmasírována formalistickými školeními v různých zaměstnaneckých kolektivech, ale lidský rozměr se zcela vytratil. Ve vládě asi není jediný lidumil, jen samí technokraté, kteří jen nějak politicko-korektně řeší situaci. Krajní necitlivost k lidské situaci ostře kontrastuje s angažováním v cizích problémech. Možná právě i toto potichu vládě zlomí vaz.

Otázkou je, zdali by toto vše pomohlo odolat propadnutí v zoufalství paní Lence, která se otevřenosti a lidskosti nedočkala. Možná i tak by vše skončilo podobně. Ztráta perspektivy a smyslu se plně nevynahradí žádnou satisfakcí, či pomstou. Snad jde o otevření další perspektivy. V zoufalé situaci si člověk nemůže sebevraždu dovolit, když na něm závisí další dítě, partner…

Tváří v tvář neštěstí si já uvědomuji své obyčejné štěstí. Prchavost neúspěchů se občas obrací i v radost úspěchu. Mám nějaké to štěstí. Kéž by se dalo občas i trochu nějak smysluplně rozdávat. Třeba by stačilo, aby paní Lenku včas někdo blízký objal, často stačí málo, aby bylo tak a jindy vůbec nic. Jsme křehcí, ať skřehotáme, co skřehotáme. Diskuse netřeba. Na konci mše se rozcházíme s nějakým Amen. Tak to je, tak to bylo a snad ještě něco bude. Já právě stále věřím, že něco bude, a těch, co je jim víra ukradená je mi upřímně líto. Nejde jen o to, že jsou ohroženi hlubokou samotou nedůvěry, ale také nemají, co rozdávat, protože k tomu nemají žádný důvod.